ZTRACENÁ (Shawn Mendes)

11.

Shawna vždycky po pár hodinách přišly zkontrolovat sestřičky. Musela jsem se držet verze, že jsem sestřenice. Nechtěla jsem se od Shawna hnout ani na krok. Když se mě ptali, kde má Shawn rodiče, tak jsem řekla pravdu, že umřeli. Bylo mi trochu trapně, když přály upřímnou soustrast i mě.

K večeru mě přišla vyslechnout policie. Ptali se mě, jak byl Shawn postřelen. Řekla jsem pravdu. Že se nejdříve do domu vloupali, já šla za Shawnem a že jsem schovaná za stromem uslyšela výstřel. Mojí výpověď si zapsali a odešli.

Vrátila jsem se do pokoje zrovna ve chvíli, kdy se Shawn začal probouzet. Nejdříve škubal rukou a pak otevřel oči.

,,Panebože, jsem tak ráda, že jsi vzhůru." chytla jsem ho za ruku.
,,Strašně mě bolí hlava."
,,Dojdu pro sestřičku, vydrž." odběhla jsem po sestru a řekla jí, že Shawn se už probudil a bolí ho hlava. Vzala nějaké prášky a šly jsme do pokoje.

,,Máte nízký tlak. Tady vám dám prášek. A zvýším vám kapačky." Sestra něco naklapala na tom pískavém přístroji a odešla.

,,Jak tě postřelili?" zeptala jsem se, když jsem si sedla na židli vedle jeho postele a vzala ho zase za ruku.
,,V kuchyni jsem slyšel hluk, tak jsem vytáhl pistoli a šel tam. Než jsem stihl vystřelit, tak se ozvala rána. Když jsem se svalil v bolestech na podlahu, tak mi došlo, že to oni postřelili mě. Neviděl jsem, který z nich to byl. Byl tam ten chlápek z restaurace a pak ještě jeden, který zvonil u mě doma a ptal se na Emmu Chase. Myslím, že Emma Chase jsi ty." zmáčkl mi ruku.
,,Cože? Proč si to myslíš?"
,,Protože jsem je slyšel říkat, že musí najít Emmu. Prý, že když jsem tu já, tak Emma nebude daleko. "
,,Panebože." vydechla jsem. Takže já se jmenuju Emma? Emma Chase? Opravdu by to mohlo být mé jméno?
,,Nenechám je, aby ti ublížili." pohladil mě palcem po hřbetě ruky. Pousmála jsem se. Byla jsem ráda, že jsem narazila na někoho jako je Shawn.
,,Byla tu policie, vše jsem ji řekla. Řekli mi, že až se vzbudíš, tak přijdou a budou chtít popis těch mužů. Já jim dala popis toho chlápka z restaurace, ale toho druhého si moc nepamatuju."
,,Já si pamatuju dobře oba dva. Klidně bych je mohl nakreslit. Nechci se chlubit, ale umím dobře kreslit." pousmál se. Vypadal, že už mu je lépe.
,,Tak se na to podívejme. Vařit umíš, zpívat umíš, hrát na kytaru umíš, a dokonce umíš i kreslit. Je něco se neumíš?" ptala jsem se s úsměvem.
,,Neumím rychle reagovat. Kdybych to uměl, tak tu neležím." uchechtl se.
,,Měla jsem to být já." šeptla jsem sklesle.
,,To neříkej. Nechtěl bych aby se ti něco stalo, rozumíš? Raději já než ty." Nechápala jsem proč to říkal. Vždyť jsem pro něho byla skoro cizinec.
,,Shawne, to po mě jdou. Ne po tobě. Jestli měli někoho střelit, tak mě."
,,Neměli střelit nikoho. Je to zločin. A přestaň říkat, že jsi to měla být ty. Pomyšlení, že tu ležíš místo mě je strašný. Prostě je to tak, jak to je. Minulost nezměníš." zněl naštvaně. Měl pravdu. Minulost se změnit nedala.
,,Promiň. Já jen, že mě to ničí, když tě tu vidím ležet." utřela jsem si rukou slzu, která mi stékala po obličeji.
,,Pojď sem." Shawn ukázal na svou hruď, abych ho objala. Pustila jsem jeho ruku a položila si hlavu na jeho hruď. Shawnovi silné ruce mě objali kolem pasu a začal potichu zpíval nějakou písničku. Čím jsem si zasloužila takovýho hodnýho kluka?

Já vím, je to krátké :( Ale nějak jsem nevěděla co už psát :D Tak jsem to ukončila aspoň neutrálně :D Moc moc děkuji za všechny ohlasy ♥