Ve spáru temnoty

11

Její hnědé oči se stočily k mé tváři. ,,Všechno ti vysvětlím. Radši se posaď," ukázala jsem na postel. Victoria si elegantně sedla na Rosinu postel a uhladila si své šaty.
Nasadila jsem vážnou tvář.
,,Kde bych měla začít?" podrbala jsem se na bradě.
,,Jsem to opravdu já."
Victoria se snažila udržet klidnou tvář. ,,Ty?" zakoktala.
,,Jo."
,,Ale jak? Vždyť vypadáš pořád stejně!"
,,Já nestárnu. Ten den, když město přepadli, tak mě jeden žoldnéř zabil. Nějakou magickou silou či co jsem se ocitla v pekle. Victorie já nejsem živá, ale ani mrtvá."
,,Co jsi teda?"
,,Jsem smrt."
Ve Victoriíných očích se objevil strach. ,,Smrt?"

Pozorně mě poslouchala, když jsem jí všechno vysvětlovala.
,,Ale jak to, že tě teď vidím, když tvrdíš, že jsi neviditelná?"
,,To on."
,,Ten muž z trhu?" optala se.
,,Jo Leven. Od té doby, co jsem ho potkala, tak se dějou zvláštní věci," kývla jsem.
,,Miluješ ho?"
,,Co?" vyjekla jsem.
,,Miluješ ho? Protože láska je silnější než smrt."
O jejich slovech jsem musela přemýšlet. Je šance, že ho můžu milovat? Že on může milovat dívku, která přináší jen utrpení?
,,Nemáš pravdu," zakroutila jsem hlavou. ,,Kdyby byla láska silnější než smrt, tak bych zemřela jako normální člověk. Já svou matku a sestry milovala! Což pak tohle nestačí? Láska ke své rodině?"
,,To nevím, Mirtis. Ale láska k muži je... jiná."

Najednou někdo zaklepal na dveře. ,,Mami?" zašvitořila asi desetiletá holčička podobající se Victorii.
,,Oh zlatíčko, pojď jsem," řekla Victoria a pokynula holčičce, aby k ní přišla. ,,Elizabeth toto je má dávná kamarádka Mirtis," řekla holčičce.
,,Mirtis tohle je moje dcera Elizabeth."
Zaskočeně jsem se zeptala:
,,Tvoje dcera?"
Kývla na souhlas.
,,Dobrý den. Já jsem Eliz," podala mi ruku na pozdrav.
,,Ráda tě poznávám Eliz. Já jsem Mirtis," stiskla jsem její ruku.
,,Co pak potřebuješ?" zeptala se Victoria.
,,Susan ti vzkazuje, že se Mates posral a nehodlá ho přebalit."
,,Tatínek ještě není doma?"
,,Ne. Susan říká, že má moc práce se svačinou a že..."
,,Dobrá," odpověděla Victoria.
,,Utíkej domů Elizabeth. Hned tam přijdu."

Malé hnědovlasé děvče kývlo a rychle uteklo domů.
,,Takže máš děti," řekla jsem.
,,Ano. Susan je patnáct, Elizabeth devět a malému Matesovi jsou dva."
Usmála jsem se. ,,To je úžasné. A co tvůj manžel? Znám ho?"
,,Jo znáš. Pamatuješ si Alberta? Je to syn bývalého pekaře."
,,Jasně, že pamatuju."
Nikdy mě nenapadlo, že se Victorie dá dohromady s Albertem. Oba mají velice rozličnou povahu.
,,Já už půjdu," zvedla se z postele. ,,Uvidíme se na slavnosti?"
,,Asi jo."
Victorie se ještě otočila.
,,Pravá láska existuje Mirtis. Jen je těžké ji najít. A když ji najdeš, tak si to ani neuvědomíš." S těmito slovy odešla.

Zvedla jsem se taky k odchodu. Vzala jsem zabalený balíček, kam jsem dala zelené šaty s mamčiným dopisem.
Rozhlédla se po domě a věděla jsem, že tu jsem naposled. Samozřejmě, zažila jsem tu spoustu krásných vzpomínek, ale také jednu z nejošklivějších. Do váčku jsem si dala Eileenin amulet, Rosin šátek, mamčin náramek z mušlí, tátovu knížku, můj herbář a zlatý řetízek, kde jsou maličké kresby všech členů mé rodiny.

,,Sbohem rodino," šeptla jsem.
Rychle jsem odkráčela pryč a nechala všechno za sebou.
Teprve teď jsem si vzpomněla na Levena, který čekal na tržišti. Opřený o kašnu pozoroval lidi okolo. Jen mě si nevšiml. ,,Promiň, že jdu pozdě," dala jsem ruku na jeho rameno.
Usmál se. ,,To nevadí. Kde jsi byla?"
,,Jen tak jsem se procházela a zapomněla na čas," pustila jsem ruku z jeho ramena.
,,A co si dělal ty?"
,,Zařídil jsem ubytování v nedalekým hostinci, a také jsem šel do přístavu zjistit, jakou lodí zítra pojedu."
,,Aha," řekla jsem jen.
,,Tak mě napadlo, jestli nechceš jít se mnou večer na slavnost?" zeptal se nervózně.
,,Jasně. Ráda půjdu," široce jsem se usmála.

Vítejte u další části. Rozdělila jsem kapitoly. Takže se těšte na čtyři další kapitoly. Snad se Vám kapitola líbila. Omlouvám se za případné chyby. Moc děkuji všem za vote, přečtení a milé komentáře.
Kapitola je věnována DemoDemonata.
Vaše AnetPilaov.