Ve spáru temnoty

9

Ráno jsem se probudila a nechala Levenovi vzkaz:

Drahý Levene, když čteš tyto řádky, už jsem pryč. Neboj, do oběda budu v hostinci. Šla jsem na procházku k Fingletonskému jezeru. Mám u sebe tvojí dýku, tak budu v pořádku. Mirtis

Pěšinkou jsem šla k jezeru, kde jsem si chtěla zaplavat.
Má moc slábla a já toho hodlala využít. Ráno jsem se probudila a pořád jsem měla s Levenem propletené ruce. Nebudu Vám lhát, když řeknu, že se mnou dělá divy. Stačí když jsem v jeho blízkosti. Už jenom jeho vzhledem a postoje silného muže, jsem byla z něho na měkko.

Prodírala jsem se kapradím, než jsem došla na kraj lesa a rozprostřelo se přede mnou třpytivě modré jezero. Zčeřená hladina se vlnila do rytmu větru a z dálky se ozýval šumot lesů a zpěv ptáků. Jako hudební doprovod bzučely včely, pak koncertovaly i žáby.

Jemným pohlazením jsem pozdravila hladinu vody.
Voda přímo lákala, aby jsem tam vlezla. Svlékla jsem ze sebe šaty do posledního kousku. Mé obnažené tělo ovál příjemně teplý a vlahý větřík. Opatrně jsem kousek po kousku šla hlouběji do vody, jako kdybych se bála, že mě kousne. Vydala jsem ze sebe tichý sten. Voda do mně zabodávala tisíce mečů. Ze zvyku jsem se zhluboka nadechla, než jsem se celá ponořila do vody. I kdybych byla pod vodou dlouho, neutopila by jsem se.

Zasmála jsem se. Tohle je naprosto nádherné. Ponořila jsem se na hodně velkou chvíli a vychutnávala si ten nádherný pocit. Vyplavala jsem na povrch, zrovna když se ozval hlasitý zvuk z lesa.
Polekaně jsem se podívala, odkud zvuk vyšel. Můj pohled se stočil k hromádce oblečení, kam jsem si dala dýku. Zvuk se ozval znovu. Z pod kapradí a keřů vyšla mužská postava. Spadl mi kámen ze srdce, když jsem rozpoznala Levena. ,,Co tady děláš?" zeptala jsem se.
,,Nudil jsem se," odpověděl prostě. ,,Přiznávám, že jsem se bál tě nechat o samotě."
Otočila jsem se a plavala.
Přitom jsem si dávala pozor, aby Leven nezahlédl jediný kousek mé nahé kůže. Znovu jsem se otočila, zrovna když se Leven svlékal kalhoty a zůstal jenom v bílých spodkách.

Celá červená jsem se přinutila nedívat na jeho svalnatou hruď. V rozpacích jsem se ponořila do vody, až jsem dosáhla špičkami na zem. Napočítala jsem do dvaceti a pak jsem vyplavala na povrch. Leven plaval pomalu ke mně. ,,Jak si mě našel?" optala jsem se.
,,Zeptal jsem se hostinského. Nebylo těžké tě najít," řekl mezitím, co plaval a víc se ke mně přibližoval.
,,Zastav se prosím," zašeptala jsem skoro neslyšně.

Zastavil se a plaval na jednom místě. ,,Proč?"
,,Protože jsem...nahá," uvedla jsem na pravou míru. ,,Nic na sobě nemám. Vůbec nic," zopakovala jsem.
Překvapeně zamrkal a pohlédl na mé obnažené tělo, které šlo vidět přes průzračnou vodu. Rychle odvrátil zrak.
Oba jsme se pokoušeli skrýt své rozpaky, ale nikomu se to nepodařilo. ,,Půjdu, aby jsi se mohla převléknout," řekl konečně.
,,Ne," dotkla jsem se jeho paže. Cítila jsem, jak se jeho svaly napjaly. ,,Teď si přišel. Zaplavej si. Já se půjdu obléknout."
Rozpačitě kývl a já rychle vyšla z vody. Popadla jsem šaty, aby jsem se za nedalekým křovím oblékla.

Když jsem oblékla, vlasy se mi lepily na krk a hrudník. Celou situací jsem byla velice zaskočena. Vyšla jsem z křoví zrovna, když si Leven obouval vysoké boty. ,,Kdy musíš být ve Fingletonu?" hlesla jsem.
Otočil se překvapený mou otázkou. ,,Zítra ráno odplouvám," prohrábl si své mokré černé vlasy.
Přikývla jsem. Nechtěla jsem, aby odjel. Má moc sice v jeho přítomnosti slábla, ale pořád jsem byla smrt. A nikdo, koho potkám, nepřežije.

,,Nepřemýšlela si někdy, že se usadíš, najdeš si práci, manžela a založíš rodinu?"
,,Ne, ale věřila jsem, že láska je silnější než smrt.
,,Věřila?"
,,Ano."
Leven vstal z klády, na které seděl. ,,Pojď, ať budem ve Fingletonu před obědem."
Kývla jsem na souhlas a vydali jsme se vstříc lesu.

Ahojky. Nebudu nic rozepisovat. Jsem nemocná. Doufám, že se Vám kapitola líbila. Kapitola je věnovana LiduSev.