Ve spáru temnoty

3

O pár let dříve. Ještě než se Mirtis stala smrtí:

Zasněně jsem pozorovala azurovou oblohu, která se na mě usmívala. Slunce hladilo mojí tvář a občas mi polechtalo mojí nožku. Zpěv ptáčků přerušila moje sestra.
,,Mirtis!" křičela přes celou louku. Její křik zavinil, že všechna zvířata z okolí se rozutekla. ,,Mirtis!" zvolala Eileen znovu. Ležela jsem ve vysoké trávě, takže mě nemohla vidět. Natáhla jsem ruku, aby mě uviděla.
,,Tady jsem Eileen."
Nechtěla jsem se zvedat, a tak jsem čekala, až ke mně dojde.
Zavřela jsem oči, když se nade mnou objevil stín.
,,Ano?" prohlédla jsem si mou mladší sestřičku. Rty měla roztažené do krásného úsměvu a její hnědé oči jiskřily štěstím. ,,Za chvíli bude oběd," podala mi svou ruku, abych vstala. S velkou námahou jsem se zvedla.

Chtěla jsem ještě ležet v trávě a poslouchat milostné písně ptáků, ale nechtěla jsem rozzlobit maminku tím, že přijdeme pozdě. Tak jsme tedy šly lesní pěšinkou, která vedla do města. Bydlely jsme v malém domku kousek od tržiště. Vždycky když jsem udělala domácí práce, utíkala jsem do lesa. Jen Eileen věděla, kde mě najde. Moje sestry jsou velmi společenské, ale já jsem trávila svůj volný čas buď na louce, nebo u jezera. Občas jsem si vyrazila s kamarádem Jacobem na lov zajíců, jednou si mi dokonce podařilo zastřelit laň. Nechtěla jsem ji zabít, ale naše rodina hladověla. Byla to ta nejkrutější zima, kterou si pamatuju. Sestry se v domě choulily k sobě a já mrzla na lovu. Oklepala jsem se z té hrozné vzpomínky.

Dál jsem s Eileen kráčela lesem a z dáli jsem slyšela vřískot a smích dětí. ,,Co se děje?" zeptala jsem se mladší sestřičky, protože tuhle dobu všichni obědvali.
,,Bude se konat slavnost."
Ano, slavnost slunovratu. Hudba, tanec a víno. Hlavně to víno. Sice mě Jacob pozval, aby jsme si tam spolu zatančili, ale těšila jsem se hlavně na to víno.

Přišlo mi divné, proč si Jacob vybral za partnerku na slavnost mě, ale neodmítla jsem ho. V celé vesnici bylo hafo krásných dívek, ale on si vybral mě. ,,S kým tam jdeš?" optala jsem se Eileen, když jsme byly na kraji lesa.
,,S Davidem," zčervenala a chytla se nervózně svojí zástěry, kterou nepřetržitě svírala, dokud jsme nedošly na kraj města. Matně jsem si vybavila světlovlasého klučinu, který chodil na trh prodávat mléko. Myslím, že je syn pastýře.
,,David? To je ten, co prodává mléko a má modré oči?"
,,Jo. To je on," uculila se.
Teď jsem znala důvod, proč Eileen ráda chodila na trh.
,,A co ty a Jacob?"
,,Co já s Jacobem?" podivila jsem se. Nechápala jsem, o čem mluví. ,,No kouká na tebe jako na zjevení," mrkla.
Nechápavě jsem se na ni zahleděla. ,,Myslím si, že se mu líbíš," prohrábla si své husté ohnivé vlasy. Mlčela jsem. S Jacobem jsme jenom kamarádi, ale nad tou otázkou jsem musela přemýšlet. Líbím se mu?

Nesouhlasně jsem zavrtěla hlavou. ,,Jacob se na všechny dívky kouká jako na zjevení a navíc jsme jenom přátele," zdůraznila jsem.
,,A kdo tě pozval na slavnost?"
Trefila do černého. Jacob mě pozval. Můžu se mu líbit?
Neodpověděla jsem, protože jsem moc dobře věděla, že ví s kým tam jdu. Hukot lidí utlumil naší konverzaci. Přípravy na slavnost byly v plném proudu. Děti pobíhaly a podávaly svým rodičům dekorace, aby je všude vyvěsily. Pořád jsem přemýšlela nad Jacobem, takže jsem si neuvědomila, že už jsme došly k našemu skromnému domečku.
,,Na co čekáš?" zeptala se mě Eileen. Stála ve dveřích našeho domu. ,,Na nic," odpověděla jsem stroze a vešla domů. Přivítala mě vůně pečeného chleba a brambor. Mamka stála u kamen a míchala vývar. Starší sestra Rose seděla u stolu a šila mi roztrhanou zástěru. Na tyhle věci jsem šikovná nebyla. Uměla jsem ulovit zajíce, ale zástěru jsem si nedokázala zašít.
,,Ahoj," pozdravily jsme s Eileen sborově.
,,Jdete včas," položila mamka talíře na stůl. ,,Umyjte si ruce!" poručila jako, kdyby jsme pořád byly malé holčičky. S Eileen jsme naráz vyrazily k vědru s vodou. Mamka zatím rozlila polívku.
- - - - - - - - - -
Slunce začínalo klesat za obzor, když jsme dorazili na velkou plošinu za městem, kde se měla slavnost odehrávat. Slunovrat je oslavou chvíle, kdy jsou den a noc v rovnová­ze, je to
čas nestrannosti, kdy každý může shodit své těžkosti a prostě si užívat. Muzikanti začali hrát na flétny, housle a bubny. V davu jsem se snažila zahlédnout Jacoba. Sestry mě opustily, aby si našly tanečníka. Mamka tančila s naším sousedem. Vydala jsem se tedy ke stolu s jídlem. Nabrala jsem si borůvkový koláč a jahodový dort. Sedla jsem si pod obrovský dub.