Diabolik Lovers - Z deníku služebné (Character x reader)

Prolog: Nabídka, která se neodmítá

Považovala ses za tuctovou dívku, která nedávno dokončila střední školu. Vzhledem k tomu, že jsi vždycky měla ráda své soukromí, rozhodla ses hned po škole osamostatnit. To samozřejmě znamenalo odstěhovat se od rodičů, sehnat si práci a pronajmout si byt. Nejdříve šlo všechno jako po másle: podařilo se ti najít práci na pozici hostesky v jedné specializované agentuře, a přestože byt, který sis vyhlédla, nebyl nic extra, bylo v něm útulno a prvek "tepla domova" v něm zajišťoval sněhobílý kocour Mochi, kterého sis s sebou přivezla z rodné vesnice. Po necelém roce ses stihla ve městě dostatečně rozkoukat a v agentuře ses vypracovala na jednu z nejoblíbenějších a nejvíce žádaných hostesek.

Proto jsi byla u vytržení, když tě jednou po konci směny diskrétně oslovil tvůj šéf pan Tanaka s návrhem unikátní, dlouhodobé služby v domě "děsných pracháčů", jak sám prohlásil. Pak, když se z něj začaly sypat detaily této nabídky, došlo ti, že to sice nebude jen tak, ale že jsi právě dostala nabídku, která se neodmítá. Jak ti Tanaka vysvětlil, jedná se o službu v rodinném sídle Touga Sakamakiho, prominentního politika, který - jen tak mezi námi, dodal šéf tichým hlasem, jako by měly stěny kolem něj uši - je patronem vašeho podniku, a který ti prý za tuhle výjimečnou službu zaplatí tolik, že se ti o tom ani nezdálo. Údajně bys nebyla první hosteska, kterou tam Tanaka poslal, ale prý si tam ta děvčata vydělají během půl roku tolik peněz, že nejenže opustí jeho nebohou agenturu, ale dokonce odejdou úplně z branže.

Moc dobře věděl, že udeřil hřebík na hlavičku, když se ti v očích rozsvítily chamtivé plamínky. Která holka, co vydělá dost akorát na to, aby zaplatila nájem a jídlo pro sebe a svého domácího mazlíčka, by se nad takovouhle příležitostí aspoň nepozastavila? Byl připraven na jakékoliv všetečné otázky, které bys mohla mrštit jeho směrem.

"A v čem přesně by ta práce spočívala?" zeptala ses podezřívavě, když jsi z něj konečně vypáčila částku, která by ti každý měsíc přistála na účtu, a ze které se ti protočily oči jak mrkací panně.

"Víš, (tvé jméno), pracovala bys v tom domě v podstatě jako služebná, takže bys měla na starost úklid, servírování jídel, čaje... Občas i přípravu pokrmů," odpověděl na tvou otázku Tanaka a povolil si trochu kravatu v nenápadné přípravě na další dotazy.

"Tolik peněz za obyčejný úklid?" zavrtěla jsi nevěřícně hlavou. To přece nemohlo být jen tak! Byla jsi ve své práci dobrá - to sis musela přiznat i při svém nevysokém sebevědomí - ale chtít po komkoliv, aby ti za prosté domácí práce platil pomalu zlatem? Vždyť to bylo skoro až neetické!

"Jak jsem řekl. Pan Sakamaki je naším patronem. Pokaždé, když mne požádá o jednu z našich hostesek, je připraven ji velice dobře zaplatit," mlaskl tvůj šéf trochu nervózně. "Moc nad tím nepřemýšlej, ano? Kdyby k tobě někdo natáhl ruku a jeho dlaň byla plná diamantů, také bys váhala?"

Na jeho otázku ses na své židli nepohodlně zavrtěla. Upřímně? Kdyby ti někdo nabízel dlaň plnou diamantů, myslela by sis, že je naprostý šílenec! Něco takového jsi ale pochopitelně svému šéfovi říct nemohla, a on si tvé mlčení vyložil po svém.

"Tak vidíš," usmál se s předstíranou vlídností příbuzného, kterého jsi potkala po mnoha letech, a napil se kávy z porcelánového šálku stojícího před ním na stole. Zhluboka ses nadechla. Ty diamanty by se pochopitelně hodily, o tom žádná...

"Pane Tanako, když se tam tedy budu muset přestěhovat...," začala jsi po chvíli opatrně. Stěhování ti nedělalo problém. Dokonce ani opuštění bytu, který sis sotva zařídila podle svého gusta, tě netrápilo, jenže tu bylo ještě něco jiného. Tvé teplo domova. "Co můj kocour? Myslíte, že bych si ho mohla vzít s sebou?" vyřkla jsi konečně otázku týkající se tvého domácího mazlíčka.