Diabolik Lovers - Z deníku služebné (Character x reader)

26.Část - Klavírní Předehra [Laito x reader]

Varování: Nečekaný drobný lemonek kousek za začátkem *sundává si čelenku s čertími rohy*

S rozporuplnými pocity si to šineš do druhého patra v křídle, kde se nacházejí pokoje trojčat. U večeře ti bylo Laitem oznámeno, že se „máš stavit za Ayatem, potřebuje uklidit ve svém pokoji, nfufu", a jestli máš být k sobě naprosto upřímná, pletichářský úsměv a pohled, které vyslal tvým směrem, tě tedy vůbec nepřesvědčily o pravdivosti jeho slov. Ale co naplat, Reiji byl u té večeře taky, slyšel Laitovo oznámení, a kdyby se pak dozvěděl, že jsi ho neuposlechla, využil by to jako záminku pro další tělesný trest, ať už byl jeho názor na neplechu jeho mladších bratrů jakýkoliv.

Dorazíš tedy ke dveřím a doufáš, že za nimi opravdu bude jen nějaký nepořádek na podlaze. Ayato tě bude pohrdavě sledovat, párkrát se nechá slyšet, jak jsi neschopná, a že musíš poslouchat svého pána, možná se napije tvé krve, a to bude všechno. Nic hrozného, alespoň tedy ne pro někoho, kdo v tomto domě strávil už téměř měsíc a staly se mu úžasné věci jako zbičování do krve a podobně.

Za dveřmi se ozývají podivné zvuky, ale než stačíš jasně identifikovat, co jsou zač, natáhneš ruku a zaklepeš.

„Co je? Dále!" ozve se z pokoje Ayatův hlas. Zní trochu zadýchaně a hlavně dost podrážděně. Zatneš zuby, vezmeš za kliku a otevřeš. Stačí jediný pohled na dění v pokoji a tváře ti zalije povědomé teplo.

Před sebou vidíš Ayata a Yui. Křehká blondýnka klečí na všech čtyřech v té Ayatově železné panně, kterou z nějakého důvodu používá ten upíří pošuk místo postele, je prakticky nahá až na shrnuté punčochy, kalhotky stažené ke kolenům a podprsenku, která se jí pohupuje kolem pasu, a za ní klečí právě onen pošuk, kalhoty i trenky má stažené na půl žerdi, jednou rukou drží Yui surově za vlasy a druhou za boky a zuřivě do ní zezadu přiráží. Yui vypadá, že ji to sice bolí, ale vášeň a rozkoš jsou v tu chvíli mnohem silnější.

„(Tvé jméno)," vyrazí dívce z úst mezi jednotlivými vzdechy a ty bys přísahala, že takhle eroticky jsi ještě své jméno nikoho říkat neslyšela. Ayato se na tebe podívá taky. Tváře má trochu červené a je celý udýchaný, ale jinak si udržuje svou autoritativní auru.

„Co tu chceš, babo?" oboří se na tebe a vytrestá Yui za tvůj příchod obzvlášť silným přírazem. Její zasténání ti prořízne ušní bubínek. Už je ti jasné, že si z tebe Laito vystřelil, ale chceš to nějak zamluvit, takže se rozhodneš hrát hloupou.

„Um... Pan La-Laito mě sem poslal s tím, že prý potřebujete, abych něco uklidila," vysoukáš ze sebe a z nějakého důvodu nemůžeš od kopulující dvojice odtrhnout oči.

„Haaa?" zahaleká Ayato. „Udělal si z tebe prdel, jestli ti to ještě nedošlo. Ale když chvíli počkáš, určitě bude co uklízet, viď, Placko?" rozesměje se a plácne Yui přes zadeček.

„A-Ayato, ne tak silně," zakňourá a schová svůj zarudlý obličej mezi své bělostné, ale do krve pokousané paže.

„Ou, ale jestli chceš, můžeš se k nám přidat! Ona už toho asi moc nevydrží, viď, Placko?" Další plácnutí.

"Ano... Ano, Ayato. Může."

„N-Ne, omlouvám se, že jsem vás rušila. Přijdu... přijdu když tak později, jestli bude co uklízet," zajíkneš se, otočíš se na podpatku, zavřeš za sebou dveře a rychle vyklidíš prostor.

S prachovkou, hadrem a kbelíkem s vodou chvíli bloudíš po sídle a snažíš se vymazat pohled na milující se dvojici z hlavy. Zároveň nazýváš toho proradného hada Laita Sakamakiho všemi nadávkami, které máš ve svém slovníku. Srdce v tvém hrudníku bije jako o život, až je to skoro fyzicky nepříjemné, a ty si říkáš, že jestli se rychle neuklidníš, dostaneš s největší pravděpodobností infarkt.