Diabolik Lovers - Z deníku služebné (Character x reader)

7. Část: Dobré ráno

Světe div se, i navzdory cizímu muži, spícímu vedle tebe, obavám, co se bude dít druhý den, a plánování, kdy a jak se pokusit o útěk, se ti podařilo na pár hodin usnout. Probudilo tě až zaklepání na dveře. Oční víčka se ti rozletěla, jak kdyby ti někdo přistrčil drnčící budík přímo k uchu, a ty ses pokusila zvednout hlavu, jen abys zjistila, že Shuu Sakamaki stále spí s nosem zabořeným v tvých vlasech na polštáři.

„D-Dále!" vyhrkneš trochu neprozíravě, protože se nacházíš v ranním omámení a nejsi v té rychlosti schopná uvědomit si, kdo všechno by mohl za dveřmi stát. Spadne ti kámen ze srdce, když se otevřou a dovnitř vstoupí jen Yui.

„Ach!" vyhrkne a tváře se jí zbarví šarlatovým odstínem, jen co její oči spočinou na tvé natržené noční košili a především Shuovi, který vedle tebe spí jak zabitý. „N-Neruším?" zeptá se tě nejistě. Rychle zavrtíš hlavou.

„Prosím, jen klidně vyrušuj!" špitneš nervózně a barva tvých tváří je zrcadlovým obrazem těch jejích. Shuu se najednou nadechne hlouběji, jako by se měl každou chvílí probudit, a svou paži, která mu bezvládně leží v mezeře mezi vašimi těly, zase přehodí přes tvůj hrudník. Jeho dlaň se jakoby náhodou usídlí na výstupku tvé pánevní kosti, ale dala bys ruku do ohně za to, že se o žádnou náhodu nejedná.

„Hele," zašeptá Yui, jen co přijde blíž k posteli, a vytáhne cosi z kapsy svého kardiganu. Je to krabička prášků. Podle značně zženštile znějícího názvu usoudíš, že se jedná o ty slíbené antikoncepční pilulky.

„Díky, schovej mi je, prosím," mluvíš tak potichu, že prakticky jen klapeš ústy a Yui musí odezírat z tvých rtů. Naštěstí pochopí, co se jí snažíš říct, otevře šuplík nočního stolku a schová prášky tam. Spiklenecky na tebe mrkne a hned na to její výraz z nějakého důvodu zvážní.

„Musíme ho dostat pryč, jde sem Reiji!" řekne ti stále tichým hlasem, ale už se neobtěžuje s šepotem. „Jestli ho tady najde, budou z toho problémy!" upozorní tě. Ano, něco takového včera opravdu zmiňovala. Něco o tom, že Reiji má na svého staršího bratra pifku. Bohužel do toho víc nezabředávala a proto ti zůstává důvod Reijiho nenávisti skryt.

„Pa-pane Shuu," oslovíš spícího upíra. Jen co uslyší tvé oslovení, přitáhne si tě rukou na tvém boku blíž. Je to jasná odpověď, co si o vašem buzení asi tak myslí. „Pane Shuu, vstávejte!" zvýšíš hlas trochu. Jsi jeho chováním podrážděná, ale v tvém tónu je slyšet zoufalství.

„Co? Je čas jít do školy, nebo co?" zahučí do polštáře a trochu se zavrtí.

„Ne, Shuu! Musíš rychle odtud!" přidá se k tvým pokusům dostat ho z postele Yui.

„Yui? Přišla ses k nám přidat?" zeptá se, otočí se na záda a provokativně se na ni pousměje. „Promiň, tahle postel je pro tři lidi trochu malá."

„To jsi celý ty, Shuu," povzdychne si Yui a dá ruce v bok. „Honem zmiz! Reiji sem přijde každou chvílí! Jde vysvětlit (tvé jméno), jak to tady chodí."

„Jen ať si přijde," ušklíbne se, zatímco tobě se po chvílí snažení konečně podaří dostat své (barva vlasů) vlasy zpod jeho hlavy. Rychle se posadíš a podíváš se na něj. Tváře máš stále rudé, protože si vybavíš okolnosti, které vedly k tomuto rannímu rozhovoru s Yui.

„Pane Shuu, prosím, běžte! Nechci, aby vás zde našel," žadoníš a rty se ti třesou nervozitou.

„Pročpak?" pousměje se, jen aby tě rozrušil ještě víc.

„Protože si bude pan Reiji myslet, že jsme tady spolu..."

Tvá oznamovací věta zůstane nedokončená, protože ji cizí hlas promění v otázku:

„Že jste tady spolu... co přesně?"

Zatrne ti a zbledneš. Pomalu otočíš hlavu od Shua ke dveřím, ve kterých stojí Reiji. Na rozdíl od svého bratra na sobě již dávno nemá školní uniformu. Místo toho je oblečen do černých kalhot a bílé, ledabyle zapnuté, bavlněné košile, přes kterou má navlečenou černou vestu lemovanou černými saténovými stuhami.

„Dobré ráno! Ehm... Večer!" vykvikneš na pozdrav, zavadíš očima o Reijiho přísný pohled a s hrůzou zjistíš, že ho sklopí k tvému hrudníku. Až teď si všímáš, že přitom, jak ses na posteli posadila, se ti natržená noční košile zase svezla o něco níž a odhalila, co by neměla. Aby toho nebylo dost, periferním viděním zaregistruješ Yui, která schová tvář do dlaní, a za zády uslyšíš Shuův ospalý smích.

Očekáváš, že se na tvou hlavu snesou hromy a blesky, ale naštěstí tvůj politováníhodný stav není to, co výraz v Reijiho tváři takhle zakabonilo. Jeho pohled rychle opustí tvé tělo a zapíchne se jak dýka do smějícího se Shua.

„To mě mohlo napadnout, že tě tady najdu," lamentoval hořce, a kdyby jed v jeho hlase zabíjel, Shuu, Yui i ty byste se už váleli na podlaze ve smrtelných křečích.

„Co chceš, Reiji?" zeptá se Shuu a jeho smích okamžitě zmizí. Atmosféra mezi dvěma bratry je tak dusná, že ti to připadá, jako by v místnosti mizel veškerý kyslík. Nejraději by ses otočila a vyskočila z okna, přestože se nacházíš ve druhém patře a přímo pod tvým pokojem se nachází záhon plný růží.

„Abys okamžitě opustil tento pokoj. Musím zde něco vyřešit se slečnou (tvé jméno). Navíc můj zákaz přibližování se k tomuto pokoji, neplatil jen pro trojčata, ale i pro tebe," odpoví Reiji a z jeho vysoké vzpřímené postavy jde respekt. Shuu na něj chvíli zírá neurčitým výrazem. Bůhví, co se mu vlastně honí v hlavě. Zoufale se podíváš na Yui, protože jejich mlčení začíná být krajně nepohodlné.

„To je otrava," zahučí konečně Shuu a otočí se k tobě. Než stihneš jakkoliv zareagovat, vtiskne ti na rty nevinný polibek , který tobě vyrazí dech, Yuiny tváře zbarví ještě sytějším odstínem červené, a Reijiho donutí zamračit se, jako by byl nějaký démon z japonské mytologie.

Spokojen s reakcí všech přítomných na své drobné gesto, přehodí Shuu nohy přes okraj postele a postaví se. Připomene ti přírodopisné pořady o lenochodech, protože jeho pohyby jsou také jak zpomalený film.

„Dělej, co musíš, Reiji. Otec bude jistě rád," sykne, když se prosmýkne dveřmi těsně okolo Reijiho a zmizí ti z dohledu za dveřním rámem na chodbě. Reiji se na jeho slova zamračí a potřebuje znavené povzdychnutí k tomu, aby se mohl vymanit ze vzteku, který pociťoval kdykoliv, když se musel potýkat se svým starším bratrem.

„Yui, tebe také požádám, abys odešla. Není třeba, abys zde byla při mém rozhovoru se slečnou (tvé jméno). Jdi se raději připravit na zítřejší test nebo spát," řekne blondýnce už o poznání klidněji. Yui kývne, věnuje ti soucitný pohled, znovu mrkne, aby ti naznačila, že ti drží palce, a také opustí pokoj.

***

Víte, že... Shuu umí být prakticky stejný svůdník jako Laito, ale protože furt spí, není to většinou moc poznat? Ve hře pak většinou trollí sváděním Yui, když mu nechce dát pokoj a otravuje ho, že spí, kde nemá XD

Poznámka: Tak, dnešní kapitola. Původně to mělo být součástí té následující, ale to by se tam toho už pak dělo hodně, tak jsem to roztrhla na dva kusy.

Zmetek Reiji se cpe kam nemá, Shuu možná mohl mít trojku s hlavní hrdinou a Yui! XD Ne, dělám si srandu.

Za komentáře a hlasování budu moc vděčná *3*

PS: Shuu je sexy