Diabolik Lovers - Z deníku služebné (Character x reader)

17.Část: ... A Biče [Reiji x reader]

Příchod Reijiho sice pro tebe fakticky neznamená kdoví jakou spásu, ale snažíš se dívat na světlou stránku věci; alespoň to znamená, že ti Kanato přestane do chřtánu cpát cukr smíchaný se střepy. Drobné oděrky, které ti tím sajrajtem způsobil kolem úst i brady, tě štípou a krvácejí. Kdyby ses viděla v zrcadle, nejspíš by ses polekala.

Kanato stojí vedle tebe a aura, která ho obklopuje, značí cosi mezi vzdorem a zklamáním. Bez optání si otře ruce do tvé zástěry a pak začne jazýčkem olizovat zbytky cukru, který mu zůstal mezi prsty. I ten je smíchaný s tvou krví.

„To je ono, takhle je tvá krev chutná," oznámí ti blaženě, na což jen sklopíš pohled a Reiji se zamračí jak nebe před bouří.

Pohled staršího upíra poletuje mezi tebou, Kanatem a rozbitým šálkem na podlaze. Aby toho nebylo málo, z trouby se začne linout pach spáleného korpusu na Kanatův dort. Víš, že bys měla tu troubu vypnout, ale v téhle situaci si nemůžeš dovolit pohnout bez vyzvání.

Naštěstí Reiji o čmoudící troubě smýšlí stejně jako ty.

„(Tvé jméno), vypni tu troubu," poručí ti přísným hlasem. Kývneš a vydáš jakýsi mňouravý zvuk místo slovního souhlasu. Není to ideální, ale jsi ráda, že z tebe vyšlo alespoň něco. Rychle přiskočíš k troubě a uděláš, o co tě Reiji požádal. Než se stihneš zase přitočit čelem k němu, Kanato promluví:

„Reiji, tahle neschopná žena rozbila tvůj hrníček. Požádal jsem ji, aby mi připravila něco k jídlu, a ona trvala na tom, že mi připraví čaj. Ba co víc, dokonce si nenechala vymluvit, že ho připraví do tvé čajové soupravy." Rukou mávne k porcelánové sadě na stole a ani se nepokusí zakrýt výraz malého žalobníčka, který zastírá jeho obličej.

Cítíš, jak ti z jeho slov roste tlak. Kdybys nebyla obyčejná služebná... Kdyby on nebyl upír s nadlidskou silou... Kdyby, kdyby, kdyby. Všechna tato kdyby měla společné zakončení, a tím byl rozbolavělý zadek Kanata Sakamakiho. Kdybys mohla, zkopala bys ho do kuličky.

„Pochopitelně jsem se ji snažil potrestat, ale v tom jsi přišel ty," dodává Kanato. Tón jeho hlasu zní, jakoby mluvil ke svému podřízenému.

Reiji se znovu podívá na rozbitý šálek a na tvůj zakrvácený obličej. Pevně věříš, že i on usoudí, že tenhle typ trestu není odpovídající.

„Rozumím, Kanato. Můžeš odejít. O trest se postarám sám," řekne svému mladšímu bratrovi. Kanato se trochu ušklíbne.

„Vážně? Hmm. Tak pojďme, Teddy," zvedne z kuchyňské linky svou oblíbenou hračku a vykročí si to ke dveřím. Jen co mine Reijiho, zastaví se a přes rameno na tebe zasyčí: „Nemysli si, že mému trestu utečeš." Rozesměje se a konečně odejde.

Sídlo se otřese, jak ti spadne pořádný kámen ze srdce. Ať už Reiji přijde s čímkoliv, všechno ti připadá přijatelnější, než surové, neomalené chování Kanata.

Reiji vyčká, než se za Kanatem zavřou dveře, a podívá se na tebe přísně.

„P-Pane Reiji, já jsem-," začneš, ale on tě okamžitě zastaví prostým pozvednutím pravé ruky. Utneš svá slova tak náhle, že se div nekousneš do jazyka.

„Ukliď ten svinčík na podlaze," řekne suše a ty začneš kmitat po kuchyni jak fretka. Když máš střepy uklizeny, znovu se napřímíš. Reiji tě upřeně pozoruje, jakoby čekal, co dalšího z tebe vypadne.

„Já jsem-," zkoušíš to znovu, i když víš, že to je pěkná hloupost. Jsi jen služebná, ale pošramocená hrdost ti nedovolí mlčky ignorovat vinu, kterou na tebe svalil Kanato.