Diabolik Lovers - Z deníku služebné (Character x reader)

9. Část: Vítej v jámě lvové [Laito x reader // Lime]

(Varování: Lime = R15, takže nahota a trochu pochybný námět)

Navlečená do náhradní, neroztrhané uniformy, kterou ti pomohla najít Yui, si to šineš do východního křídla domu, kde se nachází pokoje trojčat. Kdybys neměla tak pádný důvod tam jít, ani za nic bys tam nepáchla.

S Yui jsi probrala, co ti říkal o upířím kousnutí Reiji, a otázala ses jí, za kým by ses měla vydat, aby ti s ránou na krku něco udělal, když Reiji evidentně nechtěl. Yui chvíli přemýšlela, vyloučila Subarua i Shua, chvíli zvažovala pro a proti jednotlivých trojčat a nakonec ti oznámila, že vůbec nejlepší by pro tebe bylo, kdyby ses vydala právě za Laitem.

To jsi sice slyšet nechtěla, ale podle jejích slov, kdybys šla za Ayatem, byla by to jen podpůrná injekce pro jeho už tak dost nabobtnalé ego a navíc by si na tebe začal dělat jasné nároky, což by se ostatním nemuselo líbit – obzvlášť ne hned v první den tvého pobytu. A Kanato? Jít za ním by prý nebyl dobrý nápad sám o sobě, ale víc jsi z Yui nedostala.

Stejně tak se vyhnula odpovědi na tvé dotazy, co se stalo s tvou kamarádkou Narumi. Raději jsi nezmiňovala, že to jméno v záchvatu sací euforie použil Reiji, protože sis řekla, že nejlepší bude hrací karty, které držíš v rukou, odkrývat postupně.

Víš moc dobře, že jediné tvé štěstí je, že už je skoro devět ráno – tedy TVOJE ráno – a upíři pomalu zalézají do svých děr a rakví, protože to je určitě to, v čem musí spát, nebo ne? Projevila jsi sice obavy, že se Laito bude zlobit, když ho probudíš, ale Yui se jen srdečně rozesmála a uklidnila tě, že Laito je ten poslední z bratrů, který by se na tebe mohl zlobit kvůli tomu, že ho dívka vyruší ze spaní.

Staneš před dveřmi, které jsi pečlivě odpočítala dle instrukcí, které jsi dostala od Yui na malém papírku, a třikrát se zhluboka nadechneš, abys shromáždila dostatečné množství odvahy na konfrontaci s tím poděsem, který se za dveřmi nachází. Už už zvedáš ruku, abys mohla zaklepat, když tu najednou uslyšíš z pokoje vycházet podezřelé zvuky. Zkoprníš, protože okamžitě pochopíš, že se jedná o velice erotické sténání.

„Možná přecejen zkusím požádat toho Kanata," napadne tě a chceš rychle vycouvat, ale dveře se zničehonic otevírají a z pokoje se ozve Laitův sladký hlas:

„Jen pojď dále."

„Do prčic," ulevíš si, zhluboka se nadechneš, jako by ses chystala ponořit pod hladinu, a s těžkým srdcem překročíš práh. Jen co projdeš dveřním rámem, dveře se za tebou zabouchnou tak hlasitě, že div nenadskočíš.

Ocitáš se v elegantním pokoji laděném do trávově zelené barvy od koberce, přes nábytek až po dekorace. Naproti dveřím se nachází krb z bílého mramoru, na jehož římse stojí několik svícnů. Uprostřed pokoje se nachází nevelký kulatý stolek se dvěma křesly. Okna jsou ověšena těžkými sametovými závěsy, a postel...

Uděláš krok zpět, zády narazíš do dveří a přitiskneš se k nim, jako bys doufala, že jejich materiál povolí a ty jimi projdeš skrz naskrz jako duch a znovu se ocitneš na chodbě. Tváře ti hoří rudou barvou a snažíš se moc nekoukat na to, co se na lůžku děje.

Totiž, leží na ní Laito a není sám. Je celý nahý a rozvalený uprostřed obrovské postele a nad ním se sklání dvě nahé dívky. Jedna mu sedí na obličeji, ta druhá ho bezostyšně žmoulá v ústech, pohybujíc hlavou nahoru a dolů, a ani jedna z nich na tvůj příchod nereaguje.