Diabolik Lovers - Z deníku služebné (Character x reader)

3. Část: Vlci a jehně

Stojíš kousek od stolu jak solný sloup, v rukou mísa plná salátu, a jakási zvrácená magie ti znemožňuje pohyb, ačkoliv bys měla kvapem chystat snídani na stůl. Jestli s tím něco rychle neuděláš, bude to pro tebe znamenat problém; ten obrýlený muž se totiž tváří, že mu s tebou dochází trpělivost.

„Dobré ráno, služtičko," div nezazpívá mladík s kloboukem a plynulým pohybem vstane ze židle.

„Laito, okamžitě si sedni na své místo," napomene ho Reiji, ale Laito jeho slov vůbec nedbá a pomalým krokem se vypraví kolem stolu směrem k tobě. Uděláš osudovou chybu a zavadíš svým pohledem o ten jeho. Znovu se ti rozbuší srdce, jako tomu bylo před chvílí, když jsi viděla z okna toho neznámého bělovlasého muže. Uvědomíš si, že důvodem je strach. Laitův pohled je pohledem dravé šelmy a jeho smyslný úsměv je jak cantarella - sladký a zároveň prudce jedovatý.

„Laito, varuji tě," houkne na něj znovu Reiji a tvé sympatie k němu nepatrně vzrostou.

„Ale no tak. Jen se na ni podívej, Reiji. Vidíš ten strach v jejích očích? Vždyť i ty, takový ledový čumák, musíš toužit si s ní trochu pohrát," namítne Laito a ani na vteřinu z tebe nespouští zrak. „Viď, Ayato?" Osloví svého bratra, který se tou dobou nepohodlně vrtí na své židli.

„Jo, máš pravdu, Laito," zasměje se Ayato a i on se zvedá ze židle. K tvé hrůze se zvedá i třetí bratr, křehce vyhlížející Kanato.

„No tak, vy tři! Nechte ji aspoň naservírovat zbytek snídaně!" snaží se Reiji slovně ukočírovat mladší bratry, kteří se k tobě blíží jak hladoví vlci k zatoulanému jehněti.

Očima přeskakuješ z jednoho na druhého a třesou se ti ruce i nohy. Začínáš chápat, že tohle není jen tak, a že ses vážně dostala někam, kde nemáš co pohledávat - do ošklivého snu bez vyhlídek na probuzení s ranními paprsky slunce.

Jako první k tobě připochoduje Ayato. Stane před tebou, jako bys byla nový světadíl a on objevitel, který se chystá zabrat si tvou půdu pro sebe. Sjede tě pohledem od hlavy až k patě a široce se zazubí. Ano, doslova zazubí, protože ti neuniknou jeho horní i dolní špičáky, o mnoho výraznější, než bývá zvykem.

„Sice nevoní jako Placatice, ale aspoň na tom hrudníku něco má!" zahaleká radostně a ohlédne se přes rameno na Reijiho, který si opět rezignovaně povzdechne.

„Co to povídáš, Ayato? Vždyť voní nádherně," zaslechneš za sebou a na ramenou ucítíš Laitovy dlaně. Nejsi si tím až tak úplně jistá, ale máš matný pocit, že jsi právě vydala přidušené zajíknutí.

„Nevím, o čem přesně žvaníš ty, ale já měl na mysli její krev!" zaprská Ayato na bratra a ten se rozesměje. Jeho hravý smích ti zní v pravém uchu.

„Vskutku nevoní špatně. Co říkáš, Teddy, mám zkusit ochutnat?" broukne Kanato sametovým hlasem a přilepí se na tebe z pravé strany.

Ayato se zamračí a odstrčí ho, protože na rozdíl od jeho bratrů, kteří k tobě stojí pomalu tělo na tělo, jemu jedinému v cestě stojí stříbrná mísa salátu, kterou jakýmsi zázrakem stále držíš v rukou, aniž bys ji upustila.

Strach, který s tebou už dávno cloumá, začíná být nesnesitelný a kulminuje v momentě, kdy nabroušený Ayato natáhne ruku k tvému hrdlu, sevře bavlněnou látku cudného stojacího límečku tvé uniformy mezi prsty a surově škubne. Slyšíš praskání nití a drobné černé knoflíky se rozletí na všechny strany. Než se naděješ, přední díl uniformy ti visí v cárech u pasu a odhaluje tvůj hrudník. Ayatův zrak padne k tvé zdobné krajkové podprsence a na tváři se mu znovu objeví rozpustilý úsměv.