Diabolik Lovers - Z deníku služebné (Character x reader)

31.Část: Večeře se Podává

„Halóóó, ty se na mě zlobíš?" hučel do tebe Ryouta celou cestu k podchodu vedoucímu k metru. Natahovala jsi kroky, jak jen to šlo, v naději, že mu utečeš, protože jsi nebyla dostatečně zoufalá na to, abys doopravdy vzala nohy na ramena a prchla před ním. I když...

„Jak jsi to poznal?" sykla jsi skrz zuby a natáhla krok ještě víc, takže jsi vypadala už dost komicky.

„No, pokaždé když jsi na mě naštvaná, se vyhýbáš očnímu kontaktu a jdeš, jako by ses s každým krokem pokoušela udělat gymnastickou šňůru," odpověděl a ty ses najednou prudce zastavila, takže do tebe naboural. Otočila ses na něj a podívala se mu do očí tak zpříma, že zaraženě polknul a nejistě čekal, co z tebe vypadne.

„Nechápu, jak jsi mě mohl před holkami tak ponížit!" zaprskala jsi na něj. Ne, že bys měla ve zvyku si nějak úzkostlivě hlídat soukromí, to ani omylem. I ty jsi s oblibou probírala s blízkými kamarádkami intimnosti týkající se milostného života, ale to, že si dovolil něco takového vypustit mezi tvými kolegyněmi, z nichž jsi ne všechny považovala za blízké kamarádky, se ti hrubě nelíbilo.

„No tak, vždyť to byl jen vtip! A kromě toho to je pravda, tak co se vztekáš?" zamračil se. Jo, byla to pravda. Kňučela jsi včera v posteli, že hned budeš, ale prostě sis nakonec dala na čas – no a co?

„Nechci, abys o mně před ostatními vtipkoval takhle!" vychrlila jsi ze sebe a pak ucítila potřebu si taky trochu šťouchnout. „A víš, proč mi to nakonec tak trvalo?" propíchla jsi ho pohledem.

„Protože jsi frigidní?" pozvedl obočí a ty jsi zalapala po dechu a zrudla na barvu přezrálého rajčete. Ryouta chvíli vítězoslavně civěl a čekal, než z tebe vylétne nějaká další urážka, kterou by mohl smečovat zpět na tvou stranu hřiště, ale když viděl, že nemůžeš posbírat slova, vytáhl z kapsy svůj mobil a přímo před tvýma očima si na něm začal hrát jakési hry. Věděl moc dobře, jak moc tě tím vytočí, i kdyby se jednalo jen o blbý tetris.

„To je náhodou proto, že v posteli stojíš za starou belu! Kolikrát musím orgasmus předstírat, jen abys mi dal konečně pokoj a přestal se na mě placatit jak nějaký obtloustlý tuleň na souši!" dostala jsi ze sebe a přestala sis dávat pozor na hlasitost svého hlasu. Hlouček středoškolaček stojící opodál se začal hihňat.

„Říkej si, co chceš," odbyl tě, aniž by se na tebe podíval. Zaťala jsi zuby. Nejraději bys mu ten mobil vzala a vrazila mu ho mezi půlky a to tak hluboko, že by obsluha rentgenu na pohotovosti, kam by se musel odebrat, nevěřila vlastním očím.

„Dobrou noc," řekla jsi s notným sebezapřením, otočila se na podpatku a seběhla po schodech dolů na nástupiště metra. V hlavě jsi měla jakýsi neurčitý šum a snažila ses myšlenkami přivolat vlak, který by tě zavezl domů, takže jsi jen velmi okrajově vnímala, že tě stále následuje. Zastavila ses na nástupišti, pohled jsi upnula k černotě v tunelu v naději, že se odtamtud přiřítí vlak co nejdříve, a snažila se ignorovat fakt, že se Ryouta postavil těsně vedle tebe, aby bylo všem jasné, že k sobě patříte.

„Co děláš? Jdi pryč!" zasyčela jsi na něj a po očku sledoval, co dělá. Čuměl do mobilu, jak jinak.

„Čekám s tebou na vlak, nevidíš?" utrousil koutkem rtů, jakoby nic.

„Ale já jsem řekla dobrou noc! Nechci jet s tebou a tvůj byt leží na opačné straně města!" zasyčela jsi o něco hlasitěji.

„Hele, omlouvám se za to, co jsem řekl, jo? Nejsi frigidní," řekl jen tak mimochodem a zněl asi tak upřímně jako liška z japonského folklóru.