Diabolik Lovers - Z deníku služebné (Character x reader)

19.Část: Otázky a Odpovědi [Reiji x reader, R15]

(Varování: R15, protože je to fakt JAUVAJS. A Laitovy perverzní kecy.)

Poslechneš Reijiho rozkaz a nemotorně si klekneš na podlahu na všechny čtyři, jako bys opravu byla nějaké zvíře. Aby toho nebylo málo, Reiji k tobě přijde, chytne gumu tvých kalhotek a zatáhne. Ne, že by ti je z boků stáhl úplně, to ne. Je to ale dost na to, aby toho odhalil víc než dost.

„Pa-pane Reiji, c-co to...," vykoktáš slabě, ale on ti okamžitě skočí do řeči.

„Dovolím ti mluvit, ale dávej si dobrý pozor, co vypustíš s úst. Odteď budu jakoukoliv otázku považovat za součást hry," oznámí ti. Sevře se ti žaludek. Vždyť ses ho málem zeptala, co to dělá! I když v tobě k němu hoří neuhasitelná zášť, alespoň za tohle mu musíš být vděčná.

„Rozumím," procedíš skrz rty.

„První otázka?" spustí do ticha pokoje. Zmocní se tě panika. Sice jsi na jeho hru přistoupila, ale nemáš vymyšlené žádné otázky, a v téhle poloze a stresu nebude snadné s nějakou přijít. „No tak. Nenech mě čekat." Přeběhne ti mráz po zádech a ty ze sebe rychle vychrlíš:

„Kde jsou všechny ostatní služebné, které sem Tanaka poslal?"

„Vidím, že nechceš chodit kolem horké kaše," usměje se Reiji, pozvedne ruku s bičem a šlehne tě přes bedra - a zrovna přes ten kousek kůže, který odhalil, když ti lehce stáhl kalhotky.

Zabolí to neskutečným způsobem. Kdyby vzal do rukou nůž a místo šlehnutí bičem ti kůži rozřízl od jednoho boku k druhému, nejspíš by to bolelo méně. Útrpný výkřik, který se ti vydere z plic, je neodvratný.

„Tak, myslím, že teď už chápeš, jaký je rozdíl mezi jezdeckým bičíkem a tím, co držím v rukou," rozesměje se požitkářsky, protože mu neušlo, že ti do očí naskakují slzy. „Všechny jsou po smrti. Z některých se staly spirituální služebnice mých bratrů. A pokud jde o jejich těla, nalezneš je ve sklepeních. Když Kanata hezky poprosíš, možná ti dovolí se na ně zajít podívat."

„C-Co s nimi Kanato dělá?" vyhrkneš trochu zbrkle. Bič tě olízne přes ledviny a ty opět vykřikneš bolestí. Je zřejmé, že jezdecký bič, kterým tě Reiji mlátil předtím, byl proti tomuto jako pohlazení.

„Kanato našel zalíbení v plastinaci a s velkým nadšením se jí věnuje," odpoví ti Reiji a ty k němu opět bezmyšlenkovitě vyšleš další otázku.

„Co to je plastinace?"

Upír se srdečně rozesměje. Nejdřív nechápeš proč, ale on ti hned pohotově vysvětlí důvod svého smíchu.

„Vážně mi chceš pokládat takovéto otázky? Moje knihovna je plná encyklopedií v mnoha světových jazycích. Myslím, že bys v nich odpověď na tuhle otázku našla do pěti minut. Stačilo by se zeptat, zda můžeš můj archiv použít."

Má samozřejmě pravdu a ty okamžitě pochopíš, že se tě svými odpověďmi snaží uvěznit v pasti a donutit tě ptát se na nepodstatné věci. Nejraději bys třískla čelem o podlahu, ale než to stihneš udělat, bič tě šlehne mezi lopatky.

„A-Au," zakňučíš a zatneš zuby.

„Když už ses ale zeptala... Plastinace je zachování živočišné tkáně, při kterém se tělní tekutiny a tuk nahradí speciálními tekutými plasty v procesu, který by bylo zdlouhavé a zbytečné vysvětlovat někomu, jako jsi ty. Když Kanata poprosíš, třeba ti svou sbírku exponátů ukáže. Je skutečně obdivuhodná jak množstvím, tak i kvalitou zpracování," odpoví ti Reiji a se zalíbením sleduje výraz, který se ti rozprostře po obličeji.