Ona je krásná, mladá, talentovaná a byla jím šikanována na základní škole.
On je pohledný, chytrý, arogantní a šikanoval ji.
Navzájem se nenávidí, i když on k tomu nikdy neměl důvod.
Nyní si každý žije svůj život na střední, ale to se jednoho dne zm...
,,Chio! Prosím stůj" běžel za mnou Charlie a udýchaně se zastavil pár metrů přede mnou.
Slitovala jsem se nad ním a počkala, než ke mně dojde.
,,Co ode mě chceš Bakere?" vyštěkla jsem otráveně.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Novou šanci" poprosil zoufale a v jeho očích se zjevily jiskřičky naděje. Ty ale zmizely po mé odpovědi.
,,Na základce si šancí měl dost. Neodpustím ti to."
,,Víš, že jsem moc šancí, teda spíš možností neměl. Nech mě ti to aspoň vynahradit a ukázat, že mi na tvém odpuštění fakt záleží" přemlouval mě.
,,Fajn bože. Ale jen kvůli tomu, že bych dřív pro mámu udělala to samé, nic víc v tom nehledej" odfrkla jsem si, otočila se a vykročila si to k domu.
Celou dobu šel mlčky vedle mě. Když jsme došli k branám, jen jsme se na sebe podívali a on s úsměvem kývl. Já hned zašla do domu.
V obýváku seděla máma a něco držela v pěsti. ,,Ahoj" pozdravila jsem a chtěla jít dál, ale ona mě zastavila. ,,Stůj."
Pomalu jsem se u schodů otočila a tázavě se na ní koukala.
,,Už tě ve svém životě nechci" oznámila mi bez výrazu a já se nestačila divit.
,,Jsi drzá, bezohledná a nevděčná. Vybrala sis školu se zaměřením, kterým já opovrhuji a tím pádem opovrhuji i tebou. Odstraním tě z našich životů i ze světa" křičela jako smyslů zbavená a přiběhla ke mně.
Natáhla ke mně tu pěst a já spatřila, co v ní svírá. Byl to kámen, kterým mě udeřila do hlavy a já v tu chvíli vypla.
Lily:
Vešla jsem do domu s úsměvem na tváři, ale ten mi rychle klesl.
,,Matko nech ji!" ječela jsem na ni, když mlátila Chiaru.
Zavolala jsem policii a záchranku a shodila matku z Chiary. Naštěstí byl poblíž i táta, tak vběhl do domu a držel mámu. Ta ho kopala, kousala a škrábala. Chovala se jako blázen.
,,Chio, vzbuď se, no tak" brečela jsem u její hlavy a snažila se ji jakýmkoliv způsobem probudit.
Po chvilce přijela sanitka a spolu se mnou a tátou Chiaru odvezli do nemocnice.
Mámu vzala policie a odvezli ji na stanici.
,,Tati co se to stalo mámě" zeptala jsem se zmateně a táta jen pohnul rameny na znamení, že neví.
***
,,Jak jako, že se moje žena zbláznila?" vykřikl táta do mobilu, když telefonoval s policií.
,,Dobře přijedu. Nashledanou" rozloučil se a sedl si zpátky vedle mě v čekárně.
,,Zjistili, že má poruchu na mozku a že to vyvolává silnou agresi. Prý už to má déle, jen to nebylo tak silné, takže to nikdo nevěděl" vydechl táta a já se zděsila.
,,To snad není možné ne? Jak může mít poruchu na mozku?"
,,Nevim Lily nejsem doktor, ale asi nějaká dědičná vada. Jednou se mi zmínila, že její babička byla trochu mimo, ale u ní se to prý projevovalo jen silnou stařeckou demencí. Mám tam potom přijet."
,,Takže půjde do blázince?" zeptala jsem se a táta jen jemně přikývl.
No skvělé.
Uviděla jsem doktora, jak vychází ze stejného směru, kam vezli Chiu.
,,Doktore? Nikdo nám zatím nic neřekl, víte něco o Chiaře Parkerové?" naléhala jsem na něj.
,,Pojďte se mnou" ukázal rukou ať jdu za ním, tak jsem šla.
Zavedl mě do pokoje, kde ležela, díky bohu živá. Otočila na mě hlavu a usmála se.
,,Máma zešílela. Jak ti je?" starostlivě jsem se zeptala.
,,Dobře, jen mě bolí hlava" zesmutněla a podívala se směrem k doktorovi.
,,Můžu domů? Cítím se dobře" zkusila to na doktora zahrát, ale ten se nenechal.
,,Ani náhodou. Měla jste náběh na otřes mozku. Dneska si u nás ještě pěkně poležíte. Zítra vás pustím, ale žádný zbytečný pohyb, budete doma, jasné?" upozornil ji doktor a ona neochotně přikývla.
Chiara:
Žádný zbytečný pohyb? Ať si to myslí, ale my máme trénink, takže se hýbat budu.
Lily odešla asi po půl hodině a já únavou usnula.
Další den:
Moje účast v nemocnici mi nesvědčila. Z nemocničních pachů a stravy se mi zvedal kufr, takže jsem byla ráda, že konečně můžu pryč.
Vyzvedl mě táta a odvezl mě domů. Hned potom, co odjel, jsem sebrala své věci a vyšla k East High.
***
,,Proč se nedivím, že tu jsi?" zeptala se ironicky Lily a já se zasmála.
,,Tancovat nebudeš holka, to ti zakazuju. Budu dneska trénovat já. Dáme si normální trénink, battle necháme na příště, aby ses mohla zapojit" zaculila se a přeběhla basketbalové hřiště, aby pustila hudbu.
Sledovala jsem je, ale vyrušil mě pocit přítomnosti někoho dalšího. Charlie si vedle mě sedl.
,,Mrzí mě to s tvou mámou a tvou-" ukázal na hlavu, na mou ránu od kamene.
,,Nemusí, mě samotnou to tolik nemrzí. Bůh ví, co by mi udělala, kdyby jí to teď třeba nevyšlo. Možná by se ta agrese jen stupňovala" odpověděla jsem mu bez emocí a chytla se za ránu, protože mě zabolela.
Viděla jsem, jak zvedá ruku, aby mě pohladil po zádech a utišil bolest, ale radši si to rozmyslel.
Jemně mi škubaly koutky úst, když jsem se snažila nesmát.
,,Jdeš večer do klubu? Jdou tam snad všichni z East High i Julliardu. Má tam prý být nějaký dobrý DJ" zeptal se a já se na něho podívala.
,,Jde tam i Ian, Theo, Leo, Chris, Sof a Meg?"
Jen přikývl a já se koukla na svojí crew. ,,Tak půjdu" usmála jsem se a on, i když nerad, taky.
***
,,Zbláznila ses? Máš ležet v posteli, ne chodit někam do klubů, kde je hlasitá hudba, vydýchaný vzduch a chlast" vyhrkla ségra a bouchla se dlaní do čela.
,,Tak pojď se mnou. Budeš na mě dávat pozor, a kdyby se něco dělo, hned mě můžeš odvézt domů" překecávala jsem ji a ona s protočenýma očima souhlasila.
_________
Jak se vám líbí kapitola a celý příběh? Vím, tahle část není moc zábavná ani nějak dlouhá, ale musím nějak pokračovat, příští bude zábavnější. Baví vás to číst? A co se všechno stane v klubu? To se dozvíte v dalších částích.
