Destroyed from inside

-11-

Charlie:

,,Kam mě to táhneš" smála se zadýchaná Chiara a já se kvůli ní, a taky protože už jsme byli na místě, zastavil.

,,Panebože" vyšlo z jejího překvapeného výrazu, když spatřila, co jsem připravil.

Dovedl jsem ji do malé restaurace, kterou jsem díky finančním prostředkům naší rodiny celou na večer 'pronajmul'.

Přešla ke stolu se svíčkami a stále s překvapeným obličejem pozorovala celou restauraci.

V tu chvíli, co ke mně byla zády, jsem popadl přichystanou věc a dal si ji před obličej.

Chiara:

Nevěřícně jsem se rozhlížela po restauraci, do které mě Charlie zavedl.

Otočila jsem se a chtěla začít Charlieho vyslýchat ohledně toho, jak tohle všechno udělal, ale zaskočila mě věc kterou držel v ruce.

Vůně velké kytice růží, která se vyjímala v jeho rukou, dopadla na mé čichové buňky a já neměla slov.

Stál tam, uprostřed malé restaurace při svíčkách, s pugetem růží a obrovským úsměvem na rtech.

Zmohla jsem se jen na to, ho obejmout.

,,Děkuju" šeptla jsem mu do hrudi a on si mě více přimáčkl k sobě.

Dal růže do vázy, která stála na stole a usadil mě ke stolu. Gentlemansky mi odšoupl židli a se mnou ji zastrčil zpět.

Pak si sedl naproti mně a já ho konečně mohla začít vyslýchat.

,,Jak si tohle všechno zařídil? A jak dlouho si to zařizoval?" vyvalila jsem otázky a se zájmem sledovala, co odpoví.

Pousmál se a nahnul se ke mně. ,,Zařizoval jsem to od té doby, co jsem tě tu poprvé uviděl. A jak? No řekněme, že tu máma má celkem vliv."

Zkoumavým pohledem jsem se na něj dívala a přemýšlela, jakou otázku položit dál, když se z těchto tak dobře vyvlékl.

,,Jak víš, že mám nejradši růžové a bílé růže?"

,,Možná jsem trochu sháněl informace" ušklíbl se a já se zamračila. ,,Od koho?"

,,Nebuď tak zvědavá Parkerová" zasmál se a já s ním.

Obsluha nám přinesla ke stolu bílé víno a předkrm hovězí carpaccio a já s úsměvem poděkovala.

Pozoroval mě svým pronikavým pohledem, když si prohraboval rukou vlasy a já byla v jeho přítomnosti mírně nervózní. Ale ne nepříjemně, že bych se snad bála. Právě naopak.

,,Tak co kluci Chiaro?" zeptal se po chvilce ticha a já vyprskla víno, které jsem se právě chystala polknout.

Začal se mi hlasitě smát a já ho probodla pohledem.

,,Uhm no na základce jsem na kluky neměla čas a ani náladu, asi víš proč" odkašlala jsem si a on se nervozitou pohnul na židli.

,,V prváku jsem chodila s Chrisem, ale řekli jsme si, že bude lepší, když budeme kamarádi. Pak už jsem nikoho neměla, netáhlo mě to k nikomu, dělala jsem si, co jsem chtěla. Byla jsem volná" usmála jsem se a sledovala jeho reakci.

Usmál se a já se ho zeptala na to samé jen s holkami.

,,Já holku ještě nikdy neměl. Nějaké úlety ano, ale vážný vztah ne. Nenarazil jsem na tu pravou. Tedy donedávna" odpověděl a ve mě jako kdyby něco zabolelo.

Někoho si našel a mně jako kdyby se roztříštilo srdce na miliony kousků. Cítila jsem žárlivost, smutek a zároveň i vztek.

Proč pro mě tohle všechno udělal, když má jinou? Nechápala jsem to, chtěla jsem utéct, ale nemohla jsem.

,,A kdo je ta šťastná, smím-li se zeptat?" zeptala jsem se s ironickým úsměvem a on záporně zakýval hlavou.

,,Včas se to dozvíš" mrkl na mě a číšníci nám donesli hlavní chod.

***

Zbytek večera probíhal v klidu, bez vážných dialogů.

Nedalo mi to a musela jsem se zeptat. Musela jsem prolomit to hrobové ticho, které mezi námi vládlo celou cestu domů.

,,Proč tohle pro mě děláš, když máš jinou? Proč jsi na mě tak hodný? Co si tím dokazuješ a proč ses vlastně objevil tady? Proč mě zase nemlátíš?" ze začátku jsem mluvila v klidu, ale nakonci jsem už skoro zoufale křičela.

Z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst, jen to, že ho má reakce nijak nepřekvapila.

,,Tak pro tohle jsi celý večer byla tak zamlklá? Tohle ti běhalo v mozku?" uchechtl se a pokroutil hlavou.

Jen jsem přikývla a on se na mě otočil. ,,Tak zaprvé, jinou nemám. Za druhé dělám to, abych tě viděl šťastnou a díky tomu byl šťastný i já. Jsem na tebe hodný, protože si to zasloužíš. Dokazuju si tím to, že mám možná nějakou malou šanci abys mi to všechno odpustila. Objevil jsem se tu kvůli mámě a nemlátím tě, protože konečně nemusím, nechci a protože bych tím neničil jen tebe ale i sebe. Nemůžu se koukat na tebe, když jsi zničená" dořekl a já měla slzy v očích.

Nevěděla jsem, co mu na to říct. ,,Chiaro ta holka, podle tebe šťastná, jsi ty. Žádnou pravou jsem nenašel, dokud jsem tady nenarazil na tebe" chytl mě za ruce.

Nechápala jsem to, co mi právě sdělil. Kluk, který mě šikanoval se do mě zamiloval a nejspíš to bylo oboustranné.

Fascinovaně jsem se mu dívala do těch nádherných očí, které čekaly, že něco řeknu, ale já se na nic nezmohla.

Nevěděla jsem, jak reagovat, takže jsem zpanikařila, otočila se a chtěla odejít.

Jenže jsem ucítila stisk na mém zápěstí. Otočil si mě k sobě zpátky a mé tělo se ocitlo namáčklé na tom jeho. Snažila jsem se zklidnit svůj dech, dát ho do pravidelných intervalů ale nešlo to. Srdce mi bouchalo do hrudi tak hlasitě, že to museli slyšet všichni kolemjdoucí. Tep byl zrychlený a nestabilní. Po zádech mi běhal mráz a zhluboka nasucho jsem polkla. Do nosu mi praštila jeho omamná vůně a já věděla, že na tuhle chvíli nezapomenu. Bylo to to jediné, co jsem v tu chvíli chtěla, všechno bylo dokonalé.

Jeho horký dech se dotýkal mých rtů a tělem mi projel chtíč ochutnat jeho rty. Zastavil jako naschvál těsně u mojí pusy. Jako kdyby chtěl moje svolení. Nedokázala jsem odporovat. Přitáhla jsem si ho za lem svetru a přisála se mu na rty.

Ruce jsem mu položila za krk a prohla se v zádech. On si pevně obmotal své ruce okolo mého pasu, nadzvedl mě a zatočil se mnou.

V břiše mi létalo nespočetně motýlků a když mě položil zpátky na zem, jen těžce jsem zpracovávala, co se právě stalo. Ale nelitovala jsem.

_________

With love A.❤