Destroyed from inside

-10-

Chiara:

Pozorovala jsem smějící se ségru naproti mně.

,,Já jsem to říkala" připomněla mi hrdě a já dělala, jako že nevím, o čem to mluví.

,,Co jsi říkala prosím tebe?"

,,Že se mu líbíš! A že on tobě taky! Zase jsem měla pravdu samozřejmě" uculila se a já protočila očima.

,,Chceš snad zapírat?" zeptala se s pozdvyhnutým obočím, ale já jí neodpověděla.

Neodpověděla jsem, protože jsem sama odpověď neznala, nevěděla jsem to.

Ptala jsem se sebe samotné na tu samou otázku. Líbí se mi? Cítím snad k němu něco?

Miliony otázek mi běhalo v hlavě a já na ně nedokázala odpovědět. Lily se zamračila, ale dál se nevyptávala.

Věděla, co mi běhá v hlavě, tak mě nechala být.

,,Co se ti stalo?" změnila téma a ukázala na mou osobu.

,,Spadla jsem na schodech" odkašlala jsem si, ale neřekla jí celou pravdu. Nechtěla jsem, aby hysterčila.

Protože jsme obě mlčely, odešla jsem do pokoje a protože bylo už celkem pozdě, šla jsem spát.

***

Škubnutím jsem se probrala a vyletěla do sedu, jelikož jsem zaslechla nějaký zvuk.

Protřela jsem si oči a chvilku se dívala do tmy, abych se rozkoukala. Podívala jsem se k oknu, které bylo otevřené, i když jsem ho na noc zavírala.

Vstala jsem a líně ho šla zavřít. ,,Nekřič" zašeptal někdo z rohu a já samozřejmě vyjekla, protože jsem se lekla.

Člověk v rohu se plácl do čela a z chodby byly slyšet hlasy. ,,Jsi v pořádku Chio?"

,,Jo tati jen špatný sen" odpověděla jsem mu, ale neodtrhla zrak od té osoby.

,,Co tu sakra děláš?" vyštěkla jsem šeptem na Charlieho, který měl ve tváři pobavený úšklebek.

Neodpověděl, tak jsem se ptala dál. ,,Jak si se sem dostal?"

Ukázal ven z okna a přiblížil se k němu. Já ho následovala a koukla se ven.

Hned u mého okna byl strom, po kterém se dalo v klidu vylézt. V tu chvíli mi to nedošlo.

Rukou mi otočil za bradu hlavu a podal mi do ruky papírek.

Podívala jsem se na něj a stálo tam: ,,Zítra buď přesně ve čtyři odpoledne v parku."

Pokrčila jsem obočí a otočila se na něj. Už byl na stromě a v klidu si seděl na větvi.

,,To nám ale začíná trénink!" zvýšila jsem hlas tak, aby mě slyšel, ale abych ostatní nevzbudila.

,,O to už jsem se postaral. Buď tam včas Parkerová, budu se těšit" mrkl na mě a už slézal ze stromu pryč.

Podívala jsem se na mobil a byly tři hodiny ráno. Naštvaně jsem si zabručela, spadla zpátky do postele a šla spát ještě aspoň na tři hodiny, protože každý pátek začínáme ve škole od sedmi.

***

,,Slečno Parkerová, mohla byste dávat pozor? Dějiny hudby jsou pro vás nejdůležitějším předmětem" bouchl mi učitel do lavice, když jsem si spokojeně spala.

,,Ehm pardon, omlouvám se" šeptla jsem a on mi díky bohu nevěnoval další pozornost.

Meg vedle mě měla co dělat, aby se nezačala smát přes celou třídu. Jen jsem do ní provokativně štouchla loktem a ona se na mě kysele podívala.