Destroyed from inside

-15-

Zlatíčka hned ze začátku bych se vám chtěla strašně moc omluvit za to, že dlouho nevyšla část, ale měla jsem toho fakt moc. Musela jsem se co nejvíc soustředit na školu, měla jsem a stále mám zdravotní problémy, pak trochu problémy v životě a také byly ty Vánoce, takže jsem vůbec nestíhala:( Budu se snažit teď přidávat zase co nejvíc, tak doufám, že aspoň pár z vás počkalo a bude číst i nadále❤

With love A.❤
_________

Charlie:

Bolest, bezmoc. To bylo to jediné co jsem viděl v Chiařiných očích, když jako tělo bez duše tancovala a snažila se ostatní naučit nové kroky.

Proklínal jsem se, že jsem ji trápil i ten pouhý den.

,,Chi kašli na to dneska" přistoupila k ní Sof blíž a chytla ji za ruku. Ta jen lehce nadzvedla hlavu a ihned se jí vrhla okolo krku.

Ten pohled mě užíral zevnitř.

Sof a Meg ji chytily za ruce a šly s ní do šatny. Za nima šel Leo, Theo, Ian a Lily.

Ta se zastavila a šla ke mně.

,,Jestli ještě někdy takhle ublížíš sestře, tak přísahám, že to už nenechám jen tak. Nevim, o co ti jde, ale nelíbí se mi to tvoje chování a to, že nevíš, co se svým životem. Zamysli se nad sebou, Chiara je to nejlepší, co tě v životě mohlo potkat" pokrčila obočí a složila své ruce na prsa.

Já na ni jen mlčky koukal a přemýšlel, co říct, nicméně jsem nic nevymyslel.

Protože měla pravdu.

,,To jsem mohla čekat" odfrkla si, otočila se a odešla.

Pomalu jsem se rozešel, zhasl tělocvičnu a zamkl ji, protože mě o to dnes požádal trenér.

Šel jsem tichou chodbou, kde už nikdo nebyl. Vyšel jsem ze školy a viděl jsem ostatní, jak jdou asi 100m přede mnou.

Chiara:

Nemohla jsem vůbec trénovat nebo cokoliv dělat. Neměla jsem hlad, nešlo mi skoro ani chodit, neměla jsem energii se smát nebo brečet, prostě nic.

Znáte to? Ten pocit bezmoci, kdy už nevíte, co dělat a jen se modlíte, aby to už všechno skončilo? A říkáte si, proč se to děje právě vám, když jste nikomu nic neudělali? A proč prostě nemůžete lusknutím vypnout emoce a pocity, všechno hodit za hlavu a jen si užívat?

Všechno tohle jsem si říkala, i když u mě byli všichni ti, které mám ráda a které potřebuju k životu.

Prostě jsem chtěla, aby to skončilo. Nebo aby ten jeden člověk, který šel kousek za námi přišel a odnesl mě od všeho a od všech pryč.

A nebo naopak vrátit čas a odjet někam pryč, abych ho už nikdy nepotkala.

,,Vážně ti nevadí, když dneska budu u Lea?" zeptala se mě Lily a já se jen lehce usmála.

,,Ne vůbec. Běž za ním, už to chce, abys měla nejakého kluka" uchechtla jsem se, ona do mě drkla a šla i s Leem a Theem napřed. Sof šla spát k Meg, takže někdy od půlky cesty jsem šla sama.

Přemýšlela jsem, co budu dělat a co si vůbec mám myslet o Charliem.

Věděla jsem jistě, že jsem do něj zamilovaná jako do nikoho, ale přece jen mi neskutečně ublížil, i když jen na chvilku.

Bylo to, jakoby měl moje srdce v ruce a hrál si s ním. Mačkal ho a pak zase uvolňoval. Bodal do něj a pak zašíval.

Z mého přemýšlení mě vytrhl silný, až bolestivý stisk na mém loktu.