Ona je krásná, mladá, talentovaná a byla jím šikanována na základní škole.
On je pohledný, chytrý, arogantní a šikanoval ji.
Navzájem se nenávidí, i když on k tomu nikdy neměl důvod.
Nyní si každý žije svůj život na střední, ale to se jednoho dne zm...
Byl čtvrtek a já se s Meg nudila na poslední hodině školy.
,,Kam ses to včera tak vytratila? Ani jsem si s tebou nestihla zatančit" zesmutněla Meggie a já se otočila, abych na ni viděla.
,,No nebylo mi dobře víš, jak mě uhodila máma. Tak jsem odešla" zalhala jsem, protože chuť se s někým dělit o to, co se stalo včera, byla na bodu mrazu.
Chápavě přikývla a po zazvonění jsme vyběhly ze školy hned k East High.
Protože jsem ve škole měla šaty, šla jsem se převléknout do něčeho pohodlnějšího. Vím, někomu to může přijít hloupé a divné, ale mně se nejlépe tancuje v džínách.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsme i s ostatními black panthers vešli do tělocvičny, všimla jsem si něčeho zvláštního.
Charlie se na mě ani nepodíval, což se za těch pár dní, co tu je, ještě ani jednou nestalo.
A co je ještě divnější, že to je zrovna po večeru, co mi naznačil, že se mu líbím.
Celou hru jsem ho zkoumala pohledem a nemohla přijít na to, co se děje.
Konečně jsem se to mohla dozvědět, protože trénink skončil. Sešla jsem dolů a stoupla si naproti, když šel mým směrem.
Ani o mě nezavadil pohledem, tak jsem se zamračila a když procházel kolem mě, nastavila jsem ruku k jeho hrudi a tak ho zastavila.
On jen ale stál a nestabilně dýchal. ,,Co se děje?" zeptala jsem se a otočila jeho obličej k sobě.
Zděsila jsem se, když jsem v jeho očích uviděla slzy. Zakryla jsem si dlaněmi svá ústa a šokovaně čekala na jeho odpověď.
,,Od kdy se o mě zajímáš?" uchechtl se a já snad poprvé ve svém životě nevěděla, co si myslet a co dělat.
,,Od té doby, co jsi mě zachránil z klubu a řekl mi, že se ti líbím?" tázavě jsem odpověděla.
,,Nemyslel jsem to vážně. Jsi naivní Parkerová, všemu hned uvěříš. Jo zachránil jsem tě, protože by se holky mlátit neměly-" odkašlal si a pokračoval. ,,Ale nic víc to nebylo. Radši se ode mě drž dál."
Stála jsem jako přikovaná k zemi a pozorovala ho, jak odchází do šatny. Nevěřila jsem tomu, co řekl.
A nevěřila jsem tomu, že to bolelo ještě víc, než když mě na základce mlátil.
Znova mě zranil, ale ne fyzicky ani urážkami psychicky. Zranil mé city.
,,Chio jdeš?" zakřičeli na mě ostatní, takže jsem se zhluboka nadechla a s falešným úsměvem za nimi došla.
Charlie:
Bylo těžké ji tam nechat stát s takovouhle odpovědí. Dívat se na její zmatený a ublížený výraz.
