-9-

2.6K 110 2
                                    

Charlie:

Vidět její slabé tělo táhnout po schodech klukem desetkrát silnějším, než je ona, mě bolelo.

Spatřit slzy, které jí stékaly po tvářích, mě bodalo u srdce. Bylo to jako tenkrát, když jsem ji mlátil já.

Jako bych byl na jeho místě a znova ji ubližoval. Ale tentokrát jsem s tím mohl něco udělat.

Když Chiara usnula, odešel jsem si to vyřídit s Michaelem a promluvit si s Ianem.

Michael byl ve středu dění, tak jsem k němu rychlým krokem došel.

,,Ty zmrde!" vykřikl jsem a dal mu pěstí. Asi jsem dal trochu větší, jelikož se ihned skácel k zemi.

,,Jsi nechutné prase, co chce znásilňovat holky. Na Chiaru už nesáhneš, nebo příště nebudeš ležet na zemi svého domu, ale na nemocničním lůžku!" plivl jsem na něj a šel hledat Iana.

Nebylo těžké ho najít, jelikož všechny zraky se upínaly na nás a on byl zrovna nejblíž.

Probodl jsem ho pohledem, chytl ho za loket a odtáhl ho pryč.

,,Hráblo ti Iane? Nebyl jsi náhodou Chiařin nejlepší kámoš?"

,,A nebyl jsi ty ten, co jí mlátil a ničil na základce?" vyprskl mi do obličeje a já měl co dělat, abych nenatáhl i jemu.

,,Vůbec nic o tom nevíš!" zařval jsem a on se uchechtl.

,,Stačí mi vědět, že ses jí dotkl" pohrdavě se na mě podíval a bez dalších slov odešel.

Pokroutil jsem nad ním hlavou a vyšel schody do patra za Chiarou.

Stále tam sladce spala a bylo mi tak líto, že ji stále někdo využívá. Je tak slabá a nevinná a nejhorší noční můry jsem jí zapříčinil já.

Chiara:

Pomalu a bolestivě jsem začala otevírat svá oční víčka a zvykala jsem si na světlo v pokoji.

Naproti posteli stál Charlie. Ze začátku se na mě díval, jako kdyby se ve mě snažil číst a když si všiml, že jsem vzhůru, usmál se.

 Ze začátku se na mě díval, jako kdyby se ve mě snažil číst a když si všiml, že jsem vzhůru, usmál se

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,,Ahoj" snažila jsem se mluvit nahlas, ale bolestí jsem zašeptala.


,,Odnesu tě domů" oznámil mi a šel ke mně. Jen jsem se zasmála a tázavě se na něj podívala.

,,Odneseš?" zasmála jsem se znova a jemu, i když se to snažil zakrýt, cukaly koutky.

Dal mi ruku pod kolena a druhou na záda. Tiše jsem leknutím vyjekla, ale hned jsem se uklidnila.

Obmotala jsem si ruce okolo jeho krku, abych to měla já i on příjemnější.

Na jeho obličeji jsem spatřila nepatrný úšklebek, nad čímž jsem protočila očima.

Destroyed from insideKde žijí příběhy. Začni objevovat