After mile from love |CZ|

Část.11

Vstávala jsem a probouzela se....Okolo sebe jsem vnímala dost povědomý pach který až moc všichni dobře známe,ani pohled na zdi okolo sebe mi nepomohl se trochu víc psychicky srovnat-zkrátka ,ležela jsem v nemocnici. Jen co jsem otevírala oči,rychle jsem se okolo sebe začala dívat a hned nade mnou stál Jeason...Nedokázala jsem se na něj podívat aniž bych začala znovu brečet. Jeason se na mě skrz své brýle smutně díval a chytil mě za ruku.... Podívala jsem se na druhou stranu a v tu chvíli mě i mrzelo že tam místo Jeasona nestál Niy....protože zkrátka jsem nechtěla aby si o mě ještě bratr dělal starosti....,,Proč jsem tady?" Pošeptala jsem v breku a Jeason řekl:,,omdlela si pod tlakem....,,Já chci pryč!" Křikla jsem a prudce se začala zvedat s postele. ,,Ne prosím"! Zakřičela kolemjdoucí sestra.....,,co je?!" jste napojená na kanilu!"Ani jsem si toho v tu chvíli nevšimla a zase jsem se uvolnila.,, A proč jsem sakra na kanile?!" Zařvala jsem . ,,Protože,vám dáváme silnější léky na uvolnění....",,kurva co to je?!Já nebudu na nějakých blbích lecích!"Chci odtud pryč...",,Nedělej scény Tess..." Řekl bratr s úlevou. ,,Kašlu ti na tvoje argumenty ty pytle sraček!..." Už jsem ucítila jak mi píchají injekci a okamžitě jsem usnula.Hned po tom co jsem se probudila jsem konečně ucítila paprsky slunečního svitu a začala jsem brečet...Znovu jsem se dívala okolo sebe a uviděla jsem Jeasona spícího na křesle. ,,Jeasone!"Zakřičela jsem. ,,co je?", řekl Jeason únavně.....,,Najednou nejsem pytel sraček?" ,,CO?!!!" Myslela jsem si že to bylo ve snu.....Ne to teda nebylo....Jeason vstával z křesla a uviděl jak mi opět tečou slzy...,,Bylo to prý z těch tvých léků na který si špatně reagovala..." " aha..tak to se omlouvám...řekla jsem a ztěžkle jsem potáhla slzu...,,A co Matthew?" Jeason se na mě jen smutně díval a já přesně věděla že tato pasáž nebyla ze snu... ,,TO NE!!!" Řekla jsem a opět spustila slzy,,....J..ja..jak umřel?...." Nechtěl jsem ti to říkat..." ,,Tak sakra jak!!!"zakřičela jsem přes pokoj. Někdo ho zavraždil Briano....Pokývala jsem hlavou a chvíli bylo ticho. ,,Běž si alespoň pro kafe ...." ,,Nenechám tě.." ,,Jen běž..." ,,Dobře.." Odvětil Jeason a ještě jsem řekla:,,Nepodal by si mi mobil ..prosím?" ,,Jasně.." podal mi telefon a vycházel z mého pokoje. Hned jsem otevřela telefon a začala listovat mezi hovory a zprávami jestli mi Matthew nic neposílal. Ale nad čím jsem se zastavila spíš....:

Neznámé číslo:Kam pak,kam pak....utíkáš? Se svým přítelem? Být tebou nepřeháním to!Jen cekni a stane se ti to ,co tvým rodičům!  J.T. - zpráva přečtena vámi  18.11 16:02

Neznámé číslo:Není pozdě než-li později...že? Krásný návrat domů kočičko!

Hned jsem vytřeštila oči a začala okamžitě s návalem slz kývat hlavou....Matthew cos to udělal!!?........Cítila jsem se tak bezmocně...a tak vinně...Co jeho rodina?! Co si sakra počnou....Vždyť jsem ho zabila!!Kvůli mě zemřel a pokud ho zabil J.T., tady hra skončila!!,,Dnes budete moct jít domů"!Hlásila mi sestra již ze dveří. ,,Můžu už teď?"Řekla jsem a sestra se zasmála:,,jen ti vyndám kanilu dobře?" Jen jsem smutně kývla a hned po příchodu Jeasona mi vyjmuli kanilu a dali mi léky na nervy....Hned jsem se rychle oblékla a Jeason neváhal a hned po východu z nemocničních dveří mě zavaloval otázkami: ,,Co si tam vlastně dělala?Proč si tam byla? Mohli tě zabít!Byli jsme na horách-nic víc nic míň řekla jsem a Jeason nasadil svůj uražený obličej.

Zhluboka se nadechl a chystal se něco říct...bohužel už nic neřekl....Jen jsem se hluboce dívala z okna a myslela jsem si že u akademie zastavíme.....,,CO TO DĚLÁŠ?" Říkám. ,,Dneska spíš u mě!" ,,Ne...Ne..!!Vždyť bydlíš v hlavním městě! " ,,To na tom nic nemění" ,,Víš jak nesnáším dlouhé cesty autem!A navíc se mi neudělá líp tím že budu u tebe.....Jeason zprudka zastavil na rozcestí u lesa a dotknutě se na mě podíval: ,,Opravdu?",,Opravdu!" Jeason naštvaně otočil auto a už se mnou po zbytek jízdy nemluvil....Hned co zastvail jsem prudce otevřela dveře a Jeason okamžitě přeběhl ke mě a sebral mi tašku z ruky. ,,CO JEŠTĚ?!" Zakřičela jsem až se lidé v parku na nás podívali.,,Dávej na sebe pozor!",,Neboj"Řekla jsem a otočila se na něj....Chvíli bylo ticho ale potom jsem se neudržela a z celé své síly ho objala. ,,Nechci tě tu nechat"!pošeptal mi Jeason v objetí. ,,Prosím pojeď se mnou",,Nedělej mi to těžší Jeasone..." chytil mě za ruku...otevřel mi dveře do auta a já už s menším úsměvem nastoupila... Po dvou hodinách jsme konečně dorazili do jeho bytu pro hosty. Byl už večer a můj telefon spamovaly zprávy....Uklidila jsem se do svého pokoje a začala projíždět telefon:

Jordan: co se děje?

Jordan:Proč mi sakra neodpovídáš?

Jordan:Hrozně se o tebe bojím tak kde jsi?¨

Jordan..:další 4 zprávy

Niy: 30 zmeškaných hovorů

Vytřeštila jsem oči,vypnula svůj telefon a zratila chuť se nějak dál pojit z okolním světem....Položila jsem telefon na stůl ale po chvíli ticho vyrušil zvuk vibrací na mém telefonu....Nechtěla jsem vstát a v domnění že za chvíli přestane zvonit jsem stále ležela na posteli. Chvíli to přestalo a o chvíli zase....Hrábla jsem po telefonu a zvedla ho:

,,Tess? Tess, Tess!!!!Kurva já vím že tam"! seš řval Niy do telefonu a já jen mlčela.... ,,Tess?",, Co se stalo? Kde si? Do prdele odpověz!!",, Ahoj..."řekla jsem potiše do telefonu a Niy zmlkl. ,,Kde si Tess?" ,,U bratra...v hlavním městě....",,V hlavním městě? děláš si prdel?",, Ne.....",,To už mi nikdy nedělej!!!",,A proč?" Řekla jsem z klidem. Bál jsem se že sis něco udělala....V tu chvíli se mi až zastavilo srdce....Náš badboy říká že..Nedělej si s toho srandu....a navíc...Jordan má starosti...tak ...jí zavolej až budeš moct ano?,,Ano,mami.." ,,Tess přestaň se...."píp,píp,píp,píp......Zakoulela jsem očima a o 0,456987 sekundy znovu začal zvonit telefon. Naštvaně jsem ho zvedla a začala jsem ječet: Sakra už mi přestaň volat Niy! Já vím žes to.....,,To jsem já Jordan! A...a..ahoj Jordan!?",,Ahoj,jak to že si nezavolala mám o tebe  hroznou starost a ty pořád nic.!" ,,Jsem v pořádku Jordan..Nevyváděj!.Jak mám nevyvádět?!Co bych dělala kdyby se ti něco stalo!?.Jordan dost!Tím mi náladu nezlepšíš.",,Promiň...dodala smutně Jordan a já jen v tichosti sedla na postel. ,,Tess! Pojď dolů!" ,,Už jdu"zařvala jsem zpětně a Jordan řekla:,,co?",,to nebylo na tebe...eh...už musím jít..." Zavěsila jsem a rychle běžela do prvního patra. Běžela jsem po schodech a uprostřed jsem řekla:,, Co se děje?",,Radši si sedni.." Řekl do ticha a já se posadila vedle něj na gauč....