After mile from love |CZ|

Část. 19

Co teď jen tak čekat že řeknu....Slzy? Jasně že ano....Hodně slz.....Smutek?Samozřejmě. Takové to trapné: ,,mám zlomené srdce"? Bohužel ano..... Neměla jsem naprosto co dodat...bylo to jasné.....Strašně se mi stýská po mámě! A po tátovi......Chci už žít normální život! Bez výhružek a věcí okolo toho...... Je to tak strašně moc těžké.....Celou dobu co jsem šla na kolej jsem šla jako naprogramovaný robot....Jako dítě co mu vzali naději do života. Celou dobu jsem však měla pocit jakoby mě někdo sledoval. Byla jsem vyděšená ale tento pocit stále zahlušovala bolest srdce... Už jsem se blížila ke školnímu parku,když v tom jsem zaslechla strašný výkřik přes celé náměstí.... Hned jsem sebou otřásla ale přejel mnou hrozný pocit... A najednou zase! ,,POMOC!" Zaslechla jsem a začala analyzovat odkud zvuk přichází. Najednou jsem to zjistila... výkřik se ozýval okolo stěn pravého ůhlu několika spojených budov před kterými se tyčil park...Ae nemohla jsem určit která to byla....,,POMOC PROSÍM!!!" Zaslechla jsem a okamžitě jsem začala běžet do hlavní budovy školy.. Začala jsem zběsile brát za kliku, ale dveře nebyli odemčené.. Vzala jsem prkno a začala jsem rozrážet sklo.....Sklo se vyřítilo a já se lehce škrábla na ruce když jsem se snažila zatáhnout za kliku ze vnitř. Hned jsem vlítla do budovy a okamžitě jsem se vydala doprava. Běžela jsem dál a dál až jsem přiběhla k tělocvičně.....Zastavila jsem se u dveří a na podlaze ležela Kessie! ,,Kessie!" Vykřikla jsem a viděla ji jak leží na podlaze... Sáhla jsem po svojí pravici na zeď abych rozsvítila....Rozsvítila jsem. Rozhlédla jsem se okolo celé tělocvičny ale nikdo nebyl široko daleko...Podívala jsem se na Kessie.... Její vlasy...Její zlaté dlouhé vlasy byli z poloviny promočené krví.... Hned po mém několika sekundovém vzpamatování jsem okamžitě běžela ke Kessie. ,,CO SE TI PROBOHA STALO?!" Řekla jsem a dala jí hlavu trochu výše. ,,O..On...o..." Vydechovala Kessie z posledních sil.,,O...on řík...al že to nesmím nikomu říct!" Nechápavě jsem se na ni dívala a začala vytahovat telefon na zavolání záchranky...Vytáhla jsem ho a Kessie vrazila do mé ruky a telefon odletěl pryč..,,Co to děláš?!" Silně mne chytla za ruku a začala: ,,On ti u..ublíží! Říkal...že...že když bu-u ticho tak mně nechá být....ale já na to přišla...chtěla jsem mu to říct....",,Ale komu?!" O...On je tam dole!" Vykřikla a já se na ni nechápavě dívala. ,,On mně střelil kvůli....on chtěl zabít Mart...Martina! A Er...Er...cika.....Není to tak jak si myslíš! Ale kdo?!",,Zabil by ho kdybych ti to řekla!" ,,Kdo je kde!" ,,Mám vás všechny...rád...a...vyřiď jim to... prosím!!",,Ale kdo to je?!" ,,Matt.......MATTHEW!".... ,,Kessie?!KESSIE! začala jsem třást s jejím tělem.... ,,Kessie no tak! Kessie! Kessie! Kessie vzbuď se!" Prosím! NEEEEEE! KESSIEEEE!!!!Prosím tě neumírej... Ne ne ne ne ne ne ne ne!!!!" Hned jsem si stoupla a okamžitě jsem sebrala svůj telefon z podlahy ale mými mokými rukami od krve jsem skoro neměla vliv na display.... ,,Halo!!" ,,Tísňová linka prosím?" ,,Mo...Moje kamarádka Kassie!" Vykřikla jsem s neskutečným brekem. ,,Co se ní stalo?",,Nevím...Myslím že jí někdo střelil a řízl do hlavy!!!" ,,Dobře nepanikařte...Kde právě teď  jste?",,Fortonova univerzita! Tělocvična pavilon 3.G....Mohu jí nějak pomoct?!" ,,Je v bezvědomí?" ,,Mylsím že ano!!" ,,Dobře....a dýchá?",,NE!!" Vykřikla jsem zděšeně... ,,Dobrá hned tam budeme!" ,,Kessie! Ne!" Křičela jsem společně s ní v náručí...

Ještě teď si živě pamatuji jak běžela po tom hřišti..... A co ta tak mohla vědět o ...A okom to vlastně mluvila?! O tom co mi píše ty zprávy?! A proč řekla že to je Matthew?! Co ten s tím má společného..... Po chvíli přijela záchranka.... Já jsem jen opustila její ruku s tupým výrazem v tváři..... Co když tohle tím myslel J. T?! Jen jsem viděla jak ji odnášejí na nosítkách a v tu policie fotí místo činu...... Všichni se sice hýbali...Chodili okolo a v pozadí byli slyšet policejní hlásiče...Ale pro mně se jakoby čas zastavil.... Tupě jsem seděla na teplé dřevěné podlaze tělocvičny, v louži Kesiině krve na svých rukách a na mém oblečení.. Najednou jsem ve všem tom hluku uslyšela z dálky své jméno... Z vodopády slz v očích jsem zvedla svoji hlavu vzhůru ke dveřím...,,Tess!" Zakřičel kdo si z mnou úhlu zpomalení času. Svoji hlavu jsem opět svěsila dolů. Koukala jsem se okolo sebe a na podlaze ležela kulka. Najednou mi ale přestali téct slzy....Zarazili se hluboko do mně a já už přestala vnímat bodábí z venku...Nýbrž jsem začala vnímat ty nože uvnitř mně.... Ale ty nože se zarazili a nechtěli ven......,,Paní!!" řekl kdosi a šáhl mi na rameno...,,Paní musíte jít s..." ,,NECHTE JI!" Zakřičel kdosi a já zdvihla svoji hlavu. Najednou se mi ale do očí znovu ty slzy nahnaly...,,TESS! " Zakřičel a já si stoupla a hned jsem mu skočila okolo krku..... ,,Šššššš! To bude dobré...." řekl a já nemohla přestat ronit slzy. ,,Neboj se....Už je to dobrý!" ,,Petere!" řekla jsem a stále jsme byli spojeni v objetí. ,,Pššššt...! Teď se půjdeme převléknout, ano??",, Kývla jsem tupě a on mne vzal za zápěstí a okolo pasu..... Ze šoku jsem se skoro jen potácela na nohách...Vedl mne tělocvičnou a já jen jako ovce na provázku se držela jeho těla, které už bylo od stop krve od mých rukou. Vzal mně na svoji kolej.... ,,sedni si..." Začala jsem si tupě sedat a on zakřičel: ,,NEBO VLASTNĚ NE!" Chytil mne nejdříve za ruku a podom i pod paží....Začal mi svlékat kabát a boty když jsem si sedla na jejich malou židli. ,,Nacyhstám ti vanu..." řekl smutně a já jen kývla. ,,Asi se svlékneš sama že?" řekl trochu stydlivě avšak já sena něj jen podívala. Bylo ticho. Najednou někdo zaklepal na dveře pokoje... Peter se otočil a otevřel. Ve dveřích stál jeden policista a vedle něj ošetřovatelka. ,,Odnesl jste svědka z místa činu!!!" Začal hned policajt , zatím co ošetřovatelka okamžitě vtrhla za mnou do koupelny. Jen jsem se na ni tupě podívala a ona vykřikla:,, Jsi v pořádku?" podívala se na všechnu krev na mém těle a šeptla si: ,,Panebože..." ,,Vykoupeme tě a půjdeš s námi, dobře?" To už jsem ani nekývla a začala mne svlékat. Pomalu mne převedla do již napuštěné vany a hned jak si to uvědomila zavřela dveře a odešla.... Jenj sem viděla jak se z mých rukou pouštěla krev a zároveň jsem poslouchala co si povídají