Two lives

||1.KAPITOLA||

Znáte ten pocit když jste zavření v hnusné budově s názvem škola a uvažujete o sebevraždě než aby jste poslouchali kecy učitelky na matiku o věcech ,který stejně nechápete? Já od dneška ano... máme novou učitelku na matiku... žádná sláva.

Po hodině za mnou zašel Alex aby mi vrátil pravítka. ,, Tady máš ty pravítka. Díky. Co říkáš na tu novou úču?" ,,Pche... myslela jsem ,že skočím z okna" se smíchem odpovím. Alex se začal smát se mnou. Pak na něj houkli kluci ať už jde. Rozloučil se a odešel.

Po cestě do další učebny jsem musela neustále nad něčím přemýšlet. Poslední dobou se necítím moc ok ale ne jako ,že by mi bylo blbě... jinak.

Z mého zadumání mě probudila Elis má nejlepší kamarádka. ,, Holka co děláš?! Proč tady stojíš na místě a čučíš do zdi?! " válela se smíchy po zemi. ,,Em, já se zamyslela" odpověděla jsem s nervózním výrazem a odešla do třídy.

O dvě hodiny později

Konečně! Konec školy a už jen domů.

Po cestě ze školy můj ne ok pocit zesílil ale proč? To mi vrtá hlavou poslední týden...

Procházím parkem. Slyším kroky. Otočím se. V tu chvíli se mě zmocní jakési ruce a u pusy cítím zvláštní smrad. Pak už jen temno.

Probouzím se. Ležím na gauči. Nikdo nikde. Rozhodnu se prohlídnout si byt ve kterém jsem.Ležím v obývacím pokoji. Lépe zařízený pokoj jsem neviděla ani v nějakých letácích. Na zdi visela velká televize a před ní menší konferenční stolek a na něm... xbox? Ty jo, vždycky jsem si chtěla na něm zahrát. Pokoj celý ladí do bíločerné. Wow, lepší kombinace není. Pokračuji dále v prohlídce bytu. Vejdu do kuchyně. Opět nádherně zařízená a tentokrát do červenočerné. Objevení kuchyně mi udělalo značnou radost, zvlášť po nálezu stojanů na nože. Kdybych se musela bránit.... z kuchyně vylezu na chodbu. Vidím dveře podobné vchodovým. Jdu k nim s nadějí útěku. Samozřejmě zamčené. Rozhlížím se zdali neuvidím klíče. Nic nenajdu a tak pokračuji ve zkoumání. Nakouknu do prvních dveří ,ke kterým dojdu. Objevím....em asi pracovnu? Je tady velká knihovna a pracovní stůl s počítačem a tiskárnou. V rohu místnosti jsou ještě jedny dveře. Opatrně vstoupím. Ocitám se v ložnici a někdo se v posteli převaluje! Začalo se ve mě prát jestli tam mám jít nebo se radši vrátit zpět. Mám hrozný strach, co když to je nějaký sériový vrah? Rozhodnu se vrátit do pokoje. Chvíli koukám do blba a vymýšlím různé osudy , co se mi asi tak stane až ta osoba vstane.... nakonec mě přemohla nuda a usnula jsem.