Two lives

|| 19.kapitola ||

Pohled Mii

  Pokrčila jsem rameny a prošla jím.Dost mě překvapilo,že mě nezastavili.  

Motala se mi hlava,proto hned jak jsem prošla portálem ,jsem vyhledala nejbližší stěnu,o kterou jsem se opřela.Zhluboka jsem dýchala a snažila se uklidnit své tělo. Netrvalo to dlouho a byli u mě kluci.

,,V pohodě?" položil mi Nick ruku na rameno.Naposledy jsem se nadechla a kývla na souhlas.Až teď jsem se rozhlédla po tom místě,kde jsme. Vypadalo to tu jako věznice,přesněji mučírna.Bylo tu plno mučících nástrojů,co znám z filmů a hnusně to tu páchlo.

,,Shit" zašeptal Kyle,co stál u nějakého stolu.Přešli jsme k němu a uviděli stůl celý od krve,která ještě nezaschla.Podlomila se mi kolena z pomyšlení,že je to Alexova krev. Jack mě hned chytil a podepřel.

,,Neboj, vytáhneme ho odsud a bude v pohodě" snažil se mě trochu uklidnit.Věřila jsem jeho slovům,jinak bych mohla jít rovnou domů. Z chodby jsme zaslechli hlas,hrozně hluboký,slizký a protivný hlas,až mi z něj přeběhl mráz po zádech. Kluci si dali prst před pusu ve znaku,,ticho" a plížili se ke dveřím.Na sucho jsem polkla a vydala se za nimi.

,,Tak vzduch jo.Hmm to by se s tebou dalo něco dělat"

,,Dejte mi pokoj" zasyčel o dost tiší hlas.Alex! Problesklo mi hlavou.Byl to jeho hlas!Určitě!

Pohled Alexe

  Lehnu na zem a mám v plánu umřít. Zavřu oči a s ustupující bolestí usínám.   

Nespal jsem klidně.Honili mě noční můry,noční můry o tomhle místě. Probral mě žár ,co mě pálil do tváře.Otevřel jsem oči a všude okolo jsem viděl plameny.Z lehu jsem okamžitě vyletěl do sedu,ale hned na to jsem s bolestivým výkřikem zhroutil zpět zemi.Plameny naštěstí zmizely a já zaslechl hlas toho debila ,co to všechno nařídil.Ne ,že by mě Eliot taky nesral. Narážel na to,co jsem řekl Eliotovi.

,,Dejte mi pokoj" zasyčím po něm.Říkal,že chce jednu věc.Tu jsem mu dal,tak co furt prudí.Já chci umřít!

,,Oheň a vzduch jdou do hromady.Pomůžeš nám rozšířit naše území" 

Co to?! Vždyť já si vymýšlel! Kurva!

,,Ani náhodou" odseknu a snažím se nedat znát nervozitu

,,To nebyla otázka" řekl s nezájmem a už mě táhl z cely.Zakřičel jsem,jak se mi napnuly svaly na břichu s těmi podělanými ránami. Se zavřenými oči jsem klesl na kolena k zemi.Oblečení jsem měl totálně rozdrbaný a celý jsem byl totálně špinavý. Uslyšel jsem to známé skřípání dveří od mučírny. Znova?! Prosím ne... měl jsem pocit,že se každou chvíli zhroutím nad pomyšlením ,co se tam dělo minule. Ale já nebyl ten ,kdo vykřikl. Vykřikl ten blbec a bolestí.Přemohl jsem se a podíval se ,co se děje. Vládce ohně byl rozpláclý na zdi a kolem něj stáli tři chlapi, výrazně mladší než on. Záchrana? Svitla ve mě naděje. Ze dveří od mučírny vykoukla další hlava...ale dívčí... a mě moc známá tvář...Mia? Myslel jsem ,že mám halušky ,ale když přiběhla ke mě,zjistil jsem ,že to halušky nejsou.Opravdu tu byla a v krásných modrých šatech.

,,Co?" nezmohl jsem se na nic jiného

,,Všechno potom,můžeš se zvednout?" rychle si ke mě dřepla a koukala se starostlivým pohledem

,,Snad jo" pokusím se vstát,ale moc mi to nejde. Mia mě hned podepře a pomůže mi.

,,Jdeme" řekla potichu a vydala se se mnou k mučírně

,,Ehm ehm" ozve se za námi a mě zamrazí.Pomalu se oba otočíme a spatříme Eliota s úšklebkem na tváři

,,Ale ale...už po druhé na útěku?" zeptal se posměšně. Automaticky jsem Miu schoval za sebe,abych ji chránil od toho magora.

,,Koho pak to tam máš?" pokukoval za mě. Napřímil jsem se co to šlo ,abych vypadal větší...jako zvíře.

,,Eliot" zašeptala za mnou Mia s takovou nenávistí v hlase až mě zamrazilo znovu.Jak to  ,že ho zná?

,,Loren?" spadl mu úsměv z tváře a civěl nevěřícně za mě. Já si oddechl,protože za mnou nestála nějaká Loren ale Mia,takže se neznají

,,To čumíš co?" Mia mě obešla a vůbec se nezastavila nad tím ,že ji nazval Loren. Co to? Jen jsem na to vyjeveně koukal a nebyl schopný se pohnout.

,,Myslel jsem si,že už moji milovanou sestřenku nikdy neuvidím" úšklebek se mu vrátil a to slovo milovanou ,procedil mezi zuby. Určitě to je jen sen.

,,Hm nápodobně. S dovolením teď odejdeme" řekla Mia tak odhodlaně

,,Ale co tak rychle" zasmál se a kousek za mnou se objevila ohnivá zeď. Shit

,,Třeba se někdy stavíme na kafčo ,ale teď pospícháme" Mia tuhle větu říkala tak děsně pomalu a já jen sledoval,jak se za Eliotem tvoří tsunami...skoro doslova. S posledním slovem se ta vlna rozjela přímo na Eliota,toho pěkně ošplouchla , ani s ním nehnula,ale stěna za námi zmizela.Neváhal jsem chytl Miu za ruku a utíkal pryč.

Pohled Mii

Ušklíbla jsem se nad promáčeným Eliotem.Už jsem si na něj docela vzpomněla.Je to pěkný parchant a vždycky si liboval v tom mě týrat. Karty se obrátí.

Vlna mu sice nic neudělala,ale kluci mi řekli,že když vládce ohně pořádně promáčím, na chvíli ztratí schopnosti. Už jsem se otáčela na útěk,ale Alex byl rychlejší. Během toho ,co jsme utíkali pryč,jsem hledala kluky.Nikde po nich nebylo ani stopy a to samé platí i pro toho chlapa ,na kterého útočili. Snad už jsou doma a čekají na nás.

,,Do mučírny" křikla jsem na Alexe. Po chvíli jsme skutečně zaběhli do mučírny. Zabouchla jsem za námi dveře a pohledem vyhledala portál. 

,,Není tu" zašeptala jsem. Portál nikde nebyl,začala jsem panikařit. Neměla jsem po boku nikoho zkušeného.Moje sebevědomí bylo to tam. Natiskla jsem se na Alexe a snažila se uvažovat s chladnou hlavou.

,,Co tu není?" zeptal se zmateně Alex a pohledem těkal po místnosti.

,,Portál" špitla jsem. Za námi se rozrazily dveře. Vyjekla jsem a schovala se za Alexe. Ustrašená Mia je tu.

Dveřmi prošel ten slizák,kterého měli na starost kluci. V rukách držel ohnivé okovy.V těch okovech za ním šli všichni tři kluci. Byli totálně domlácení. S hrůzou v očích jsem na to koukala a nebyla se schopná pohnout.Nevěděla jsem co dělat. Bojovat? Utíkat?

Za svázanými kluky do místnosti vešel ještě Eliot. Už byl suchý a zlomyslný úšklebek na rtech mu nechyběl.

,,Koho pak to tu máme? Není to má malá neteř?" promluvil...můj strýc

,,Pusť je" zkusila jsem znít sebevědomě,ale strach udělal své a hlas se mi zlomil

,,Co jsi to říkala?" provokoval. 

Výdech,nádech,výdech,nádech a bojuj! Křičela jsem na sebe v mysli. Sebevědomí se mi pomalu vracelo.

,,Pusť je!" křikla jsem a přestala se tolik tisknout k Alexovi,který vypadal jako by viděl ducha.

,,Ouu holčička umí rozkazovat" posmíval se mi a ve mě to začínalo vřít. Díky zlosti z toho provokování jsem strach úplně odstranila a už se celým tělem postavila před Alexe.Měla jsem v plánu udělat to samí jako předtím Eliotovi.Začala jsem za nimi vytvářet vlnu.Nikdo nic netušil,teda alespoň jsem si to myslela. Ve chvíli,kdy už jsem vlnu posílala na ně,jsem schytala ránu do hlavy, a pořádnou.Padla jsem na kolena a držela se za hlavu. Před očima jsem měla mžitky a nebyla schopná vnímat okolí. Po chvíli mžitky nahradila temnota...