Two lives

|| 16.kapitola ||

  Pohled Alexe

Uslyšel jsem klapnutí dveří a zvuk zamykajícího se zámku.....super.   

Už v té podělané cele trčím den,možná dva. Stále se nic neděje,nikdo sem nechodí a pokud vás zajímá jídlo a pití...to se tady samo zjevuje.Jsem tady z toho už fakt na prášky, už mi je ukradený ,že vůbec nic mi nedává smysl.

Zámek cvakl a dveře se otevřely. Vzhlédl jsem a stál tam ten černovlasý krypl s jeho klasickým úšklebkem.

,,Tak co? Už nám odpovíš ,nebo chceš další kolo?" zeptal se posměšně.

,,Stále nevím o čem je řeč, jen ztrácíš čas" bez emocí mu odpovím

,,Já mám na rozdíl od tebe času dost" popadl mě a vytáhl ven z mé cely a zamířil k mě už známé mučírně. Když jsem si vybavil co se tam dělo, vrátil se mi mozek a začal jsem se bránit.Neměl jsem už svázané ruce,takže jsem se oháněl i jimi a najednou...zásah! Trefil jsem ho rovnou do toho jeho prasečího ksichtu! Na nic jsem nečekal, vytrhnul se mu a zdrhal. 

Běžel jsem dlouhou kamennou chodbou a stále poslouchal ,kdy za mnou Eliot vyběhne. Stále jsem nic neslyšel.Měl jsem sto chutí se otočit a zjistit ,jak hodně jsem ho praštil ,ale zdravý rozum mi radil ať běžím dál.

Už jsem byl skoro u schodů vedoucích nahoru. Celý šťastný jsem udělal první krok na první schod. Z ničeho se přede mou objevila stěna z plamene. Lekl jsem se tak,že jsem si sedl na zadek. To jsem ,ale neměl dělat. Hned mě něco zatížilo a donutilo si to lehnout. To něco byl Eliot,který teď na mě obkročmo seděl, ruce mi jednou rukou držel nad hlavou a koukal se na mě pohledem vraha.

,,Tohle jsi přehnal hošánku" řekl s bezcitností v hlase a já jen na sucho polkl. Teď mě ten skrček fakt děsil. Oči mu žhnuly a zlostí se mu rozšiřovaly nosní dírky.

Nic jsem mu na to neřekl a jen dál sledoval jeho oči,které mě zabíjely jen pohledem. Z hypnózy mě probrala štiplavá bolest na tváři. On mi vrazil facku?!

,,Nečekej,že s tebou budu mít nějaké slitování" hrubě mě popadl a doslova hodil přes celou chodbu,jen jsem se rozplácl o zeď na druhé straně.Neměl jsem ani sekundu na vzpamatování, už byl zase u mě a táhl někam. Teď jsem měl víc naděláno než předtím,když mě vedl do mučírny.

Už jsme zase na tom místě bolesti. Tentokrát ale mě nepoutá s rukama do vzduchu ,ale ležím na stole.Ruce i nohy mám pevně upevněné, sotva se můžu hýbat. Opět mi zavázal oči a teď jsem neměl ani tušení co chce dělat a bál jsem se ho zeptat.Očividně má rána už stačila.

Dlouho bylo ticho a nic se nedělo,ale cítil jsem Eliotův pohled sjíždějící mé svázané tělo. Odvážil jsem se trochu pohnout a zjistit,jak blbě na tom jsem. Ve chvíli kdy jsem se trochu zachrul,jsem uslyšel cinkání oceli, ale čeho přesně jsem si nedovolil říct.

Cítil jsem,jak mi vyhrnuje tričko nahoru.Přejel mi z toho mráz po zádech...Sakra co chce dělat....Na holém břiše jsem ucítil studenou a hladkou plochu...Nůž... Zaškubal jsem sebou na znamení nesouhlasu...Přece mě nepodřízne... Dech se mi chvěl a v rukách jsem pevně svíral okovy,držící je.

Začal mi rozepínat kalhoty a to už jsem vyšiloval pořádně.

,,Kurva co to děláš ty úchyle!" řval jsem ne celý kolo a snažil se mu jakkoli ztížit stáhnutí mých kalhot.

,,Šššš" položil mi prst na pusu, si jako myslí ,že mě uklidní?! Neuklidilo! Naopak mě to ještě víc rozhodilo.Stále jsem řval a dělal všechno proto aby toho nechal.

Nechal toho.Odešel.Konec?

Vrátil se zpátky a do pusy mi narval roubík.

,,Pff thh pss" snažil jsem se cokoli říct ,ale bylo to marné. Zase mi začal stahovat kalhoty a mě se do očí nahrnuly slzy.Fakt jsem se bál co bude dělat.

Kalhoty už mám dole u kotníků a jen čekám co bude dál.Tiše popotahuju a snažím se vymyslet cokoli k útěku.

Od břicha až dolů ke kotníkům mi přejel špičkou nože.Popravdě to docela lechtalo,musel jsem se trochu ošít.

,,Víš co je úžasný na tom roubíku co máš?" zeptal se Eliot pobaveným hlasem.Zakroutil jsem hlavou jakože ne.

,,Aby jsi zastavil své utrpení,musíš mi odpovědět na otázku" uchechtl se a mě došlo kam tím míří,když mám roubík nebudu moct odpovědět a tím pádem si bude moct dělat cokoli bude chtít,jak dlouho bude chtít. Zacukal jsem pouty.

,,Seš chytrý" poplácal mě po tváři....A ty zas úplně blbý... Kdybych neměl ten podělanej roubík,řekl bych mu to.

Špičkou nože mi cestoval po celém těle. Nic neříkal.Já se ani nehnul,nechtěl jsem aby mě říznul.

Najednou se zastavil.Nůž jsem měl opřený o břicho,ale ne špičkou.... ostřím. Na sucho jsem polknul...Prosím,že mě neřízne... Prosil jsem v duchu. 

Břichem mi projela ostrá ,štiplavá bolest,šířící se od břicha. Říznul mě! Kousnul jsem do roubíku,nechtěl jsem řvát,udělat mu radost. Další vlna bolesti mnou projela,další a další.Říznul mě asi stokrát! Když už mu došlo místo na řezání,začal řezat přes už poraněné místa.To už jsem to vzdal a řva do roubíku,šátek co mi zakrýval oči už musel být úplně mokrý od mých slz.

Začal mi sekat do nohou přesněji do stehem. Cítil jsem jak mi teplá krev stéká dolů.Trochu se mi zamotala hlava...Prosím,ať omdlím... Bohužel mám docela tuhý kořínek a něco vydržím.

Konečně přestal a vyndal mi roubík.

,,Tak co? Promluvíš?"

,,Ne" řekl jsem trochu vyřvaným hlasem.

,,Stojí ti tohle všechno za jedno jediné slovo?"

,,Ne" nemám v plánu se s ním vybavovat

,,Tak to řekni a dám ti pokoj"

,,Ne" už jsem mu několikrát řekl,že nevím o čem mluví.

,,Jak chceš" povzdychl si a zase mi zacpal pusu tou blbou koulí.

Slyšel jsem jeho kroky,jak jdou pryč.Za chvíli se vrátil,něco si položil vedle mě na stůl. Něco mi začalo padat na břicho a následně strašně štípat. Sůl!

,,Pffthhcs" snažil jsem se prosit aby přestal.Strašně to štípalo.Myslel jsem,že z toho zešílím. Posypal mi s tím všechny rány. Řval jsem do roubíku.

Zase mi ho vyndal.

,,Tak co? Furt ti to za to stojí"

,,Prosííííím udělám cokoli jen to dej pryč" žadonil jsem.

,,Já chci jen slyšet to jedno slůvko" trval si na svém. Tak chce vědět nějaký živel, mu prostě nějaký řeknu a mám pokoj

,,Vzduch!" vyjeknu, v tu chvíli ne mě chrstne ledovou vodu.Štípání postupně ustupovalo,ale teď mi pro změnu byla zima.

,,Hodný kluk" poznamená,když mi uvolní ruce a nohy. Rád bych se zvednul,ale mé pořezané břicho mi to neumožnilo.

,,Copak chceš další kolo?" posměšně se mě zeptal,když viděl ,že se nezvedám.

,,Běž do prdele" zachraptím a dál si tam ležím

,,Nějaký drzí ne?" řekne a prudce se mnou trhne,což mi způsobí děsnou bolest

,,Au!! Kurva nech mě!" zařvu na něj a oči sepnu k sobě

,,Neječ a padej!" zařve a bez ohledu na mě,mě zvedne a vede někam.Cítím jak mi krev stéká po celém břiše a silná bolest projíždí mým tělem.Nebráním se a popravdě jsem rád,že mě podpírá.Hodí mě zpět do cely a odejde.Lehnu na zem a mám v plánu umřít. Zavřu oči a s ustupující bolestí usínám.