Two lives

|| 13.kapitola||

Pohled Mii

  Všechno tady mi bylo tak známý ,až to bylo nepříjemný.  

Jen tak jsem se převalovala v posteli a přemýšlela nad tím vším tady. Hlavou mi vrtalo to ,že to tu znám. Všechny chodby,místnosti ,dokonce i lidi mi byli povědomí. Už to nebyl jen pocit, ale jistota.

Jack mi byl docela sympatický a jeho otec mě trochu děsil. Byla jsem fakt hodně zvědavá na zbytek rodiny. Už dávno mi došlo ,že lidi se ,kterými jsem se tady bavila jsou z nějaké královské rodiny ,ale bylo mi to ukradený. U nás žádná královská rodina není a necítím k ní takovou úctu.

Ozvalo se klepání na dveře ,,Je čas na večeři" slyšela jsem říkat Jacka.

,,To už uplynula hodina?" podivila jsem se a začala se zvedat. Dveře se pootevřeli a vykoukl Jack s pobaveným výrazem.

,,Dokonce hodina a půl...kuchař se zpozdil " jen jsem nad tím kývla rameny a šla za ním

,,Ví ostatní o mě?" 

,,Matka možná ,ale bratři ne " zasmál se

,,Co je tak vtipného?" zvedla jsem jedno obočí a koukala na něj

,,Kdyby o tobě věděli už by jsi je měla v pokoji " zas se uchechtl

,,Aha to pak jo" zasmála jsem se s ním

Už jsme stáli před dveřmi do jídelny, které jsme před tím přešli s tím ,že to tam uvidím později. Dveře se sami otevřeli. Zůstala jsem nevěřícně stát před nimi a zkoumala jak je to možný.

,,Pojď ty trdlo" začal se smát Jack ,,Ty dveře ti neublíží"

,,Jen aby..." pronesla jsem potichu ,aby mě neslyšel a prošla dveřmi za ním.

Jídelna byla prostorná místnost s vysokým stropem a nádhernou podlahou ,která se leskla jako zrcadlo. Uprostřed byl velký stůl a šest židlí, dvě v čele a zbytek po stranách.

Jack odsunul jednu z nich a pokynul mi abych si sedla. Zatím tu nikdo nebyl a já si mohla v klidu prohlížet tu místnost. Jack se usadil na proti mě a prokřupl si prsty. 

,,Fuj nech toho" tenhle zvuk je prostě něco nechutného

,,Proč? Vadí ti to?" škodolibost mu vysloveně proudila z hlasu

,,Jo" jednoduše jsem odpověděla a zamračila se na něj ,protože už se chystal to udělat znovu. Naštěstí do místnosti vešla žena. Měla dlouhé blonďaté vlasy jako já a štíhlý pas jí obepínali nádherné červené šaty.Mohlo by jí být něco okolo čtyřiceti. Došla ke stolu a široce se na mě usmála.

,,Ty budeš Mia,že?" modré oči se na mě koukali s mateřskou láskou

,,Ano , to jsem. Těší mě" stoupla jsem si a podala jí ruku

,,Já jsem Daisy. Jackova matka" ruku mi stiskla a následně se posadila do čela stolu

Už se nadechovala ,že něco řekne ,ale do místnosti vtrhl jako tornádo kluk docela podobný Jackovi a hned se sesypal na židli vedle mě. Trochu jsem se od něj odsunula, byl hezký ,ale tenhle jeho výstup mě nijak neoslovil.

Až teď si všiml přebývající osoby. Celou si mě prohlédl a pak se otočil na Jacka.

,,Tak proto ti nebylo dobře! Měl jsem tam holku! A fakt pěknou..." mrkl na mě a já jen valila oči

,,Bože Nicku...." zakroutil Jack hlavou

,,To jseš nějaký děvkař nebo proč si všichni myslí ,že s tebou něco mám?"

,,Jack? To je největší lámač holek v celém království" začal se smát Nick

,,Buď zticha" zasyčel na něj Jack. Já jen pobaveně sledovala jak se dohadují.

,,Ale no tak bratři...snad se tady před dámou nebudete hádat" ozval se hlas za mnou a já leknutím nadskočila. Vůbec jsem si nevšimla nově příchozího. Muž ,kterému patřil ten hlas se posadil vedle Jacka a já si ho mohla prohlédnout. Byl podobný Jackovi a Nickovi... kolik sakra má sourozenců? 

,,No tak Jacku...když s ní nic nemáš tak kdo to je?" nenechal se odbít Nick

,,Všechno se dozvíš po večeři" zastavila je jejich matka. Do místnosti vešel jejich otec a večeře začala. Lepší jídlo jsem v životě nejedla, chvilkami jsem myslela ,že se rozteču jak to bylo dobré.

V tichosti jsme dojedli , a když odnesli poslední talíř Nick se zase ozval.

,,Tak co je zač?" a ukázal směrem ke mě. Jack už se nadechoval ,že něco řekne ,ale otec ho zastavil.

,, Rád bych to vše objasnil já sám" pohlédl směrem k Jackovi, ten jen nesouhlasně vydechl

,, Už nějakou dobu sleduji ,že se něco děje ,ale stále jsem nemohl přijít na to co... Pak se najednou v mé pracovně objevil Jack s Miou a jejím zvláštním příchodem sem... Hned jsem jí poznal a to ,že je tu jen potvrzovalo mé pocity o tom ,že se něco děje... Promluvil jsem si o tom se svou drahou ženou a otázal jsem se jí zdali má stejný názor....A ano měla...Jacku?Nicku? Kyle? Pamatujete si na Loren? Vaši mladší sestřičku?..."

Loren?! To je ta dívka na ,kterou Jack křičel v mých slyšinách... ale co s tím mám společného já?

,,Jak bych na ni mohl zapomenout ,když jsem ji viděl zmizet " řekl Jack tlumeným hlasem.Najednou byli všichni smutní, ani Nick nedělal blbosti. 

,,Co se stalo té Loren?" musela jsem se zeptat

,,Obětovala se pro nás a zmizela neznámo kam, s malou nadějí na návrat" řekl tiše Jack. Jen jsem tam seděla a sledovala jak vzpomínají. Že bych slyšela ten okamžik kdy zmizela?

,,Panebože..." pronesl Jack a zadíval se mi do očí ,,Já věděl ,že tě znám" nechápala jsem o čem to mluví

,,Ty seš Loren! Naše malá sestřička!" začal křičet a vstal ze židle. Za chvíli ho následovali i jeho bratři a vrhli se ke mě. Nick mi vzal hlavou a začal s ní kroutit ze strany na na stranu.

,,Ano! Je to ona!" začal tancovat kolem stolu. Mé nervy už praskly a já se taky zvedla.

,,Tohle je celý absurdní! Jmenuju se Mia a ne žádná Loren! Sourozence nemám a nikdy mít nebudu" nečekala jsem co budou dělat a rozeběhla jsem se do pokoje.

O dveře jsem opřela židli, kdyby je náhodou napadlo za mnou jít. A lehla si do postele. Začala jsem uvažovat nad tím jaká je pravděpodobnost ,že mají pravdu

1. ze svého dětství si nic nepamatuju

2. vše a všichni mi jsou tady povědomí

3.cítím se jako doma

Zítra si půjdu promluvit s jejich otcem ,abych zjistila podrobnosti. S tímhle rozhodnutím jsem usnula.