Two lives

||2.kapitola||

,, Zlato vstáváme" slyším povědomý hlas ve snu. Pomalu otvírám oči a začínám si vzpomínat na vše. Otočím se ,abych zjistila kdo je můj únosce.,, Ty?!" vykřiknu. ,, A koho si čekala... vraha?" řekne s pobaveným výrazem. Mně teda do smíchu není, spíš bych ho nejradši praštila. ,, Alexi, co má tohle znamenat?!" naštvaně se ho ptám a až teď jsem si všimla ,že je do půl těla nahý. Má slušné svaly. Soustředím se na jeho hruď a nevnímá co mi říká, pořád mluví ,ale pak si asi všiml jak na něj koukám a začal se smát. ,, No tak sorry ,že jsem holka " řeknu napůl naštvaně a napůl nervózně. ,, Promiň ,ale když to nešlo se nesmát, měla jsi se vidět jak si na mě koukala " mezi smíchem mi odpovídá. ,, Vnímala jsi vůbec co jsem ti říkal?" a začal se dusit smíchem. ,, Udus se " řeknu mu kousavě. ,, Ti pěkně děkuju " povídá poněkud dotčeně. ,, No tak cos to říkal " ,, To bys chtěla vědět co? Neřeknu! " a vyplázne na mě jazyk. ,, No tak to ne! " vezmu polštář a ten po něm hodím.

Po naší polštářové bitvě si celá zpocená sednu na gauč a pořád se směju. Můj vztek byl pryč, teď jsem si jen užívala zábavu ,která s ním je ,když není ve škole.

Sedne si vedle mě a taky se směje. Když se trochu uklidní zeptá se mě :,, Chceš teda slyšet co se včera stalo?" dívá se na mě svýma oříškově hnědýma očima ,, Jasně, že chci " praštím ho polštářem přes hlavu ,, Ty malá mrško!! " směje se ,vytrhne mi polštář z ruky a začne mluvit. ,, Kluci se do mě pořád naváželi ,že jsem hrozný dobrák ,protože jsem malé holčičce koupil lízátko a, že bych nedokázal někoho unést, praštit nebo něco takového. Jo vím, nemusíš to říkat, je to blbost. Tak jsem se vsadil ,že si na někoho počkám v parku a zatáhnu ho domů a nechám otevřené dveře aby mohl ten dotyčný jít pryč." poslouchala jsem pozorně a nevěřila tomu co slyším.... vždyť to je jakoby mi to říkal nějaký malý kluk ,, Ale dveře byly zamčený " dívám se na něj s tázavým výrazem. ,, Ano, když jsem zjistil koho jsem to vlastně uspal jsem si řekl, že si tě tady nechám " podíval se na mě s rošťáckým výrazem ,, Jo tak ty sis mě tady chtěl nechat ! " mračím se na něj, zatváří se trochu provinile a toho využiji. Rychlým pohybem mu seberu polštář a povalím ho na gauč. Sednu si na něj a se smíchem ho začnu mlátit polštářem. Taky se směje a snaží se mě setřást, no co si budeme povídat. On... samí sval, posiluje každý den, Já.... svalů moc nemám ,jsem mrňavá a naposledy jsem cvičila ,když jsem se chtěla vejít do šatů. Po chvíli mě setřásl a prohodil naše pozice teď na mě seděl on ale nemlátil mě polštářem jednou rukou mi držel ruce nad hlavou a šibalsky se na mě usmíval. Začala jsem se trochu bát co má v plánu. Chvilku nic nedělal a pak.... mě začal lechtat na břiše. Myslela jsem ,že umřu. Smála jsem se a snažila se ze všech sil zdrhnout. Prosila jsem ho aby přestal ale on jakoby mě neslyšel.,, Pro-sím.....pře-staň" nic ,, Už b-udu hodná " konečně přestal ale pořád mě nepouštěl. Díval se na mě a já na něj, po chvíli se usmál a zeptal se ,, Vážně? " v očích mu hrál pobavený výraz ,, Jo, už žádné polštáře" snažila jsem se napodobit co nejroztomilejší výraz ,, Budu ti věřit " usmál se a pustil mě. ,,Dáš si něco k jídlu? "zvedl se a mířil do kuchyně ,, Jasně, co tam máš" šla jsem za ním.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahojky! Tahle kapitola je docela o ničem ale příště už to bude lepší O:-)