Two lives

|| 12.kapitola ||

Pohled Mii

  ,,Ne já ti věřím, musíš hned se mnou" zatáhl mě za ruku a táhl mě ven z pokoje.  

Dostala jsem docela strach, jak mě tak popadl a táhl někam pryč.

,,Pusť mě!" snažila jsem se mu vysmeknout

,,Nedělej blbosti a pojď" okřikl mě a mě nezbývalo nic než poslechnout

Nešli jsme moc dlouho. Prošli jsme dlouhou světlou chodbou a on zaťukal na dveře stojící v čele chodby.

,,Vstupte" ozval se mužský hlas ze vnitř, a tak jsme vstoupili.

Za stolem seděl muž, vypadal ,že je docela ve formě. Měl hnědé vlasy, ale sem tam se mu objevila nějaká šedina. Podíval se na nás ,a když uviděl mě trochu se zamračil.

,,No tak Jacku, chápu ,že si prostě čas od času přivedeš nějakou tu ženu ,ale že tak mladou" díval se káravě na toho kluka jménem Jack,

,,Ale to sem teď nemotej tati" rozhodil rukama a konečně pustil mé zápěstí

,,Tu holku jsem našel včera v zahradě promrzlou na kost a už ani nevnímala. Myslel jsem si ,že se sem nějak vloupala ,ale když mi řekla ,jak se sem dostala... No poslechni si sám" strčil mě před sebe a naznačil mi ať mluvím.

,,Jááá...." nevěděla jsem jak začít

,,Neboj, řekni to co si řekla mě" chytil mě za rameno Jack

Nadechla jsem se a začala mluvit.

,,Před očima jsem stále viděla obraz nějaké postavy jak mává rukama a říká nějaké nesmysly. Pak se ozval hlas ,který mi říkal ať udělám to samé....tak jsem to udělala" řekla jsem potichu

,,Co se stalo dál?" ptal se mě ten muž

,,Přede mnou se udělalo skoro průhledné kolo, ten hlas mi řekl ať projdu...tak jsem prošla a jsem tady" sklopila jsem pohled, vůbec jsem nevěděla co se dělo,děje a bude dít.

Muž na mě jen koukal bez jakéhokoli výrazu.Drbal se na bradě a očividně přemýšlel.

,,Jacku nech nás o samotě" nakonec řekl

Já se jen na Jacka podívala s prosebným pohledem aby to nedělal. Nechtěla jsem zůstat sama s jeho otcem.

,,Neboj se, bude to v pohodě" usmál se a odešel. Otočila jsem se zpět k tomu muži a čekala se bude dít.

,,Už od první chvíle co jsem tě uviděl, věděl jsem ,že tě odněkud znám. A to za jakých okolností jsi se tady objevila jen potvrzuje to čeho se bojím dlouhá léta...Odkud jsi?" byl ke mě zády, neviděla jsem mu do tváře. To se mi nelíbilo, chtěla jsem vědět co si myslí.

,,Abych pravdu přiznala, mě je to tu vše hrozně povědomé" přikývla jsem ,, Už dlouhou dobu žiji v Dallasu"

,,Dallasu? O tomhle světě jsem ještě neslyšel. Co tam je za vládce?" řekl a v jeho hlase byl slyšet zmatek

,,Em to je město v Severní Americe... Vaši otázku na vládce nechápu" vyvedl mě z míry

,,Takže jsi ze Země... zajímavé, tam vládci nežijí" řekl už s jistotou ,ale já byla víc zmatena než předtím. O jakých vládcích to furt mluví?!

,, Jack tě dovede do tvého pokoje, nějakou dobu tu zůstaneš" řekl a chtěl zavolat Jacka

,,Ale já chci domů!" vykřikla jsem

,,To bohužel nepůjde" otočil se na mě, v jeho modrých očích byla vidět lítost. To mě uklidnilo, řeklo mi to ,že mě tady nechtějí držet ,ale ,že to opravdu nejde.

,,A mohl by jste i alespoň vysvětlit co jste tu teď říkal?" opravdu jsem chtěl vysvětlit ty světy a vládce.

,,Zatím ne" řekl suše a ve dveřích se objevil Jack. Jak věděl ,že ho chce zavolat?

,,Tak pojď , ukážu ti tvůj pokoj a trochu tě tu provedu" nabídl mi ruku ,ale tu jsem nevzala a jen ho obešla.

Můj pokoj byl hned vedle jeho.

,,Kdyby jsi cokoli potřebovala klidně přijď" usmál se. Úsměv jsem mu oplatila.

,,A jak se vůbec jmenuješ? " podrbal se na zátylku, asi mu to bylo trapný

,,Jsem Mia" odpověděla jsem a zašla do pokoje. Pokoj vypadal hodně podobně tomu jeho. Byl laděný do světlých barev a uprostřed stála postel s nebesy. Do té jsem se hned svalila a přemýšlela co mohl ten muž říkat. 

Někdo zaklepal na dveře. Jen jsem líně zvedla hlavu a sledovala kdo se objeví ve dveřích. Samozřejmě Jack.

,,Chtěl jsem tě tady provést " zasmál se

,,Jo sorry, zapomněla jsem" pomalu jsem se zvedla a šla za ním

Ukázal mi celý zámek. Všechnu tu bylo bílé a řádně uklizené. Prohlídka mě moc nebavila. To bylo samí,, Sem nikdy nelez" ... ,,Tudy radši ani nechoď"...  Jediné místo kam jsem mohla byla jídelna, můj pokoj, jeho pokoj a pracovna jeho otce.

,,Za hodinu bude večeře, tam se seznámíš se zbytkem rodiny" ukončil prohlídku a zašel do svého pokoje. Udělala jsem to samé a svalila se na postel. Všechno tady mi bylo tak známý ,až to bylo nepříjemný.