,,Je to vaše příbuzná..musíte si ji vzít!"
,,Ne!
S její matkou jsem nikdy nic neměl.. nemám žádný důvod si jí brát!
Víte, co by to udělalo s mou pověstí?!
Víte, co by si o mě ostatní pomysleli?!
Já mám ženu a nedávno narozené dítě!"
,,Nezlobte se, ale tohle mě opravdu nezajímá.
Matka zemřela při těžkém porodu a vás jsme jako jediného příbuzného museli kontaktovat. Jelikož ta žena zemřela bez jediné zmínky, než kartičky se jménem tohoto dítěte a tam stojí příjmení vaší ženy za svobodna. Nikoho jiného, kdo by byl stále na živu jsme nenašli, máme povinnost vás kontaktovat, pane Malfoyi"
,,Ale moje odpověď zní ne! Absolutně ne!
Nashledanou"zabouchl za sebou dveře a zmizel v dešti.
Samozřejmě že jste ho nemohli najít, když se skrývá..
Pomyslel si zlostně a zmizel ve tmě.,,Tak to budeš mít pěkné, maličká"usmála se zdravotní sestra hořce a pohladila novorozené děvčátko po tvářičce.
°°°
Z porodnice na okraji Londýna bylo uneseno dítě.
Obvykle by z toho byl rozruch, řešila by to policie, ale tohle miminko nikdo nesháněl.
Jakoby nikdy nebylo, jakoby se z paměti vymazalo.. a ono se tak opravdu stalo.Ta sestra, Natalii jí říkali, si s tím děvčátkem vytvořila zvláštní pouto.
Oblíbily si jedna druhou, Natalii se krátce po onom akcidentu s panem Malfoyem, rozhodla, že jen co to půjde tak si holčičku adoptuje.
Ten osudný večer znovu pršelo, oblohu protínaly blesky a za oknem porodnice stála zrzavá sestra v náručí se svým oblíbeným miminkem, nebohým sirotkem.
Ve zlomku vteřiny se před ní zčista jasna zjevila postava v černém plášti.
Poslední co Natalii viděla, byl záblesk červeného světla.
Pak když se probrala, už si nevzpomínala co tu dělá, ani kdo je, dokonce ani koho ještě před chvílí tiskla k sobě na prsa.
Toho dne ztratila mudlovská sestra svou paměť i milované děťátko.°°°
Dveře v domě 12 se rozrazily dokořán.
,,Ukrývej jí tu, vychovávej a dbej, ať má všechno na co si jen vzpomene. Já musím zkontrolovat, jestli je Peter ve svém úkrytu.
Je možné, že se už nevrátím, protože jestli za to, že je Lily a James.."zarazil se a v očích se mu zaleskly slzy.
,,Jestli to kvůli němu jsou mrtví, přísahám, že ho zabiju.
Pokud se nevrátím, postarej se o ni.
Je..je to totiž Blacková"řekl Sirius a naposledy se po uzlíků přikrývek ohlédl.
Krátura za svým pánem zapečetil dveře a vzal děvče do náruče.
,,Tak pojďte má paní..Krátura se o vás postará.."Možná, že by se dalo očekávat, že na potomka Siriuse Blacka-svého nejméně milovaného pána, bude Krátura zlý.
Ale to děvčátko mělo stejné oči nejen jako Sirius, ale i jako Siriusova matka, skřítkova milovaná, zesnulá paní.°°°
Petra ve skrýši nenašel, proto se okamžitě přemístil na místo, kde žil jeho nejlepší přítel se svou ženou. Na místo, kde před několika málo okamžiky přišli o život.
A přesně tam svého bývalého kamaráda našel.
Strhl se mezi nimi souboj, při kterém Peter zabil dvanáct mudlů, uřízl si prst a zmizel v podobě krysy.
Tak byl neprávem za všechno odsouzen Sirius.Seděl zády opřený o chladnou, kamennou, vlhkou zeď a přemýšlel.
Jaké to bylo v Bradavicích, s ostatními Poberty, s Marlene a Lily, Amy a Kate.
Kde je jim všem teď konec?
Ve světě zuří válka a oni sami?
Peter a Amy se přidali ke Smrtijedům, James a Lily byli navždycky pryč, jeho milovaná Marlene s nimi, Kate a Remus se poděli Merlin-ví kam.
Přemýšlel o své Marlene, kterou si dva roky na to, co odešli z Bradavic, vzal za ženu.
A teď byla mrtvá.
Zemřela a nechala mu po sobě důsledek jejich lásky, jejich dceru.
Stačila jí dát jméno, než její srdce nadobro přestalo bít.
Emily Blacková.
Jak krásně mu to znělo v uších.
Na tváři se mu roztáhl šťastný úsměv, při myšlence na jeho holčičku, v ten okamžik se však u jeho mříží objevil mozkomor, a Siriusovy oči opět pohasly.~~~
Snad poprvé se stalo, že domácí skřítek vychovával dítě.
Sirius neměl jinou možnost. Nechtěl nechat svou dceru jen tak v nějaké porodnici, aby pak skončila kdoví kde, nejspíš v sirotčinci. Nedokázal by nechat to jediné, co mu po Marlene zbylo, stranou světa kouzelníků, nedokázal se jí vzdát, ne takhle.
Krátura úkol svého pána plnil svědomitě.
Občas, zvlášť když Emily už odrostla z věku plenek, měl problém udržet jí i dům na Grimmauldově náměstí 12, v pořádku.
Ale vychoval z ní hodné děvče, to se mu muselo nechat.
A i když se k ní choval odtažitě a byl přísný, měl jí doopravdy rád, tolik mu připomínala jeho paní..
Dívenka rostla, dům téměř neopouštěla a tak zůstávala stále drobná a bledá, avšak nevyčíslitelně krásná, jak už tomu tak u Blacků bývalo.
Jednoho dne oslavila Emily své jedenácté narozeniny.
Na Grimmauldově náměstí 12 se den poté objevil muž s dlouhými šedivými vlasy a vousy, v dlouhém plášti.
Albus Percival Wulfrick Brian Brumbál osobně předal Emily dopis a vysvětlil jí všechno o škole čar a kouzel v Bradavicích.,,Tak nashledanou, pošlu za vámi Hagrida, slečno Blacková, aby zařídil nákupy všeho potřebného."
Rozloučil se a znovu zmizel.,,Dědek pitomá..myslí si, že tě odtáhne do té své školy..ale ty nikam nejdeš, že ano?"lamentoval Krátura nerudně.
Emily zavrtěla hlavou, pojede, jistě že pojede! Už teď měla plnou hlavu představ té školy.
,,Cože?!
Emily..no"nakrátko zmlkl než větu dokončil. ,,Krátura vám nemůže bránit, slečno.."Od jejího otce dostal příkaz, že až se jí dostane dopisu z Bradavic, končí jeho výchova a začíná mu být paní.
Emily o tom věděla, řekl jí to když slavila své loňské narozeniny, proto na jeho náhlou změnu nic neřekla a odešla nahoru do svého pokoje.~~~
Stála sama s vozíkem naloženým kufrem, klecí s malou sovou, a lístkem na Bradavický express.
Teď už jen najít nástupiště 9 a 3/4.
Nakonec potkala nějakou čarodějku se synem a ti ji poradili cestu.Posadila se do jednoho z kupé a vyhlédla okýnkem ven na nástupiště.
,,Ahoj..Já, ehm..můžu si přisednout?"
Přikývla a chlapec se posadil naproti ní.
,,Jsem Harry, Harry Potter"
,,Emily Blacková"stiskla mu krátce ruku svou ledovou, drobnou ručkou.
Začali si povídat, bylo to zvláštní, Emily toho snad nikdy nenamluvila tolik, jako teď s tím chlapcem.
Během pár minut, jim bylo oběma jasné, že z nich budou dobří kamarádi.
Po chvíli se dveře jejich kupé otevřely a oba k nim otočili svorně hlavu.
,,Ahoj.
Máte tu volno?Všude jinde je narváno"řekl chlapec, který vešel k nim.
,,Jasně"přikývli.
,,Jsem Ron, Ron Weasley"
,,Emily Blacková, a tohle je Harry, Harry Potter"
Usmála se bledá, vychrtlá černovláska s bouřkovýma očima.
A tak se skamarádili i s Ronem.
Asi po hodině nebo víc, se tu objevila další budoucí spolužačka, a aniž by to byli tušili i jejich budoucí kamarádka.
,,Neviděli jste tu žábu?
Jeden kluk, Neville, jí ztratil"
,,Ne"zavrtěl Ron hlavou.
,,A!Ty děláš nějaká kouzla?
No to se podívám!"založila si nová dívka ruce na prsou.
Ronovi se zaklínadlo nepovedlo, Emily ani Harry si nebyli jistí, jestli je to vůbec skutečné zaklínadlo, raději však mlčeli. Zato ta dívka ne.
,,Jsi si jistý že je to opravdu zaklínadlo?
Zřejmě ale za moc nestojí..
Já zkoušela zatím jen pár jednodušších, ale fungovaly mi!
Tak třeba"přistoupila k Harrymu a namířila na něho hůlkou.
,,Oculus reparo!" Jeho brýle byly náhle jako nové.
,,Propáníčka!
Ty jsi Harry Potter!"
,,No jo.."
,,Grangerová Hermiona"představila se a obrátila se na Rona s Emily.
,,A vy jste?"
,,Ron Weasley"zahuhlal přes plnou pusu něčeho sladkého.
,,Těší mě"kývla a stočila zrak k černovlásce sedící mezi oběma chlapci.
,,Emily Blacková"stiskla její napřaženou ruku.
,,Měli by jste se převléknout, za chvíli budeme na místě"otočila se ta Grangerová Hermiona k odchodu.
,,Mimochodem máš špinavý nos, víš o tom?
Tady"ukázala na Ronův nos a zmizela.
Ron vrhl naštvaný pohled po dveřích, kde ještě před chvílí stála ta dívka s nepoddajnými vlasy.
Harry a Emily si vyměnili jeden významný pohled a všichni tři se vrátili ke svému rozhovoru.
ČTEŠ
Blacková
FanfictionDívka ze starobylého vznešeného rodu. To však mudlovská zdravotní sestra netušila. Netušila, že má někde otce, že má velké jmění a že její jméno znamená u kouzelnických rodů úctu a uznání. Netušila vůbec nic. Netušila nic ani ve chvíli, kdy se na ch...