Blacková

Kapitola Pětadvacátá

Život v Doupěti plynul dál svým monotónním tempem. Nikdo z nich necítil to vzrušení a radost, co tu vždy panovaly.
Uprostřed svatby Billa a Fleur na ně zaútočili smrtijedi. Harry, Ron a Hermiona se tak vydali na svou cestu za viteály. Museli je najít, a museli to udělat co nejdřív.

Mezitím, co se oni vydali na cestu boje proti pánovi zla, Pansy, Theo a Blaise seděli v kupé vlaku na cestě do Bradavic.
Nic ale nebylo stejné, jako předtím. A oni dobře věděli, že už to stejné ani nebude.

,,Hej otrapové! Není tady"prořízl vlak Nevilleův hlas.
Vlak prohlíželi smrtijedi, ve snaze najít Harryho Pottera, podle nové vlády-nežádoucího číslo jedna.
Ano, tak to bylo. Voldemort už převzal dokonce i ministerstvo.

Draco tu a nimi nebyl. Musel zůstat na rodném sídle, kde byl pod neustálým dohledem Pána Zla a smrtijedů. Bylo to k zešílení.
Pansy za to toho beznosého zmetka nenáviděla o něco víc, než kdy před tím.

,,B..Blaisi?"objevila se ve dveřích téměř průsvitná Ginny Weasleyová.
,,Musím ti něco říct"zamumlala a natáhla k němu ruku.
Vstal a následoval jí na chodbu vlaku, kde ji pohladil po tváři a starostlivě se zeptal ,,Co se děje, plamínku?"
,,Něco se stalo..E..Emily je"
Její další slova přehlušil pláč. Usedavě se rozplakala, což bylo u Ginny krajně neobvyklé, a Blaise si ji vtáhl do objetí.
,,Ne..to ne..není..to přece"mumlal vyděšeně.
,,Je mrtvá, Blaisi!"vyhrkla ze sebe.
,,Emily zabili oni!"
V ten okamžik vyběhla z kupé Pansy s Theem, neboť její vyjeknutí nemohli přeslechnout, a vyděšeně na zrzku pohlédli.
,,Ne..to.."
,,Ano je!"zašeptala znovu a po tváři Blaise Zabiniho, krále všech žertíků a legrácek, začaly stékat slzy.
Theo zamumlal něco jako omluvu a zmizel na toaletách, odkud se ozývaly tlumené vzlyky. Nechtěl aby ho viděli slabého. A právě teď slabý byl. Slabší si snad nikdy dřív nepřipadal. Vlastně ano, tenkrát kdy ztratilsvou matku ale..

Pansy se opřela zády o stěnu vlaku a pomalu se svedla k zemi.
,,Emily..Emily..moje Em.."mumlala si tiše a svírala si hlavu v dlaních. A toho dne poprvé spatřili všichni na její tváři nějakou silnou emoci. Poprvé se jí mezi lidmi po tvářích na krátko rozkutálely slzy.
Byla zlomená. Tohle nemohla unést. Nemohla. Myslela, že je silná, ale asi ne dost.
Na mysl jí okamžitě vystanul i Draco. Ví o tom? Je v pořádku? Žije ještě vůbec?!
Zoufalství a nenadálý chlad. To bylo všechno, co jí obklopovalo. To co jí náhle dusilo a zadupávalo jí do země.

•••

Bloumal prázdnými chodbami sklepení a snažil se na chvíli zklidnit bušící srdce. Byl pod neustálým dohledem a co vteřinu se mu mohl kdokoli dívat do hlavy. Držet svou mysl uzavřenou bylo vyčerpávající a složité.
Teď chtěl už jen jedno jediné. Ať už to skončí! Pryč s válkou, pryč s Voldemortem z jeho rodného domu, pryč s tím vším!
Opřel se o zeď a na okamžik semkl oči. Chtěl si vybavit šťastnou vzpomínku. Aspoň na chvíli utéct z tohohle místa, alespoň ve své mysli.

Sedí u jezera. O hrudník se mu zády opírá černovlasá dívka s očima barvy nebe za letní bouřky. Hladí ho po dlaních, zatímco on má ruce obmotané kolem jejího pasu. Slunce je hřeje na temeni hlavy, lehký vítr si hraje s jejich vlasy a tváře jim brázdí úsměvy.
Znovu otevřel oči.
Byla to jen necelý rok stará vzpomínka. A přitom už se toho změnilo tolik.
Změnilo se toho víc, než si dokázal Draco Malfoy vůbec uvědomit.

•••

Seděl před stanem a sledoval hlínu pod svýma nohama. Zdálo se mu najednou všechno tak vzdálené, jako by těch několik let prožil někdo jiný. Zdála se mu být věčnost ta pohoda a klid, kdy sedával s Ronem, Emily a Hermionou ve společenské místnosti Nebelvíru.
Teď už nic z toho nebyla pravda.
On s Ronem a Hermionou jsou někde v lesích a pátrají po viteálech, částech Voldemortovy duše. A Emily? Jejich čtvrtý lístek čtyřlístku byl nenávratně pryč. Uvadl. Ztratil se ve větru.

Sundal si brýle aby si mohl protřít oči. Bylo toho na něho už příliš.
O stovky kilometrů dál seděl na schodech obchodu s žertovnými předměty zrzavý chlapec a žmoulal v rukou kus pergamenu, s posledním dopisem co mu poslala. Fred se znovu a znovu vracel vzpomínkami k tomu krátkému okamžiku. K té chvíli, kdy se jejich rty naposledy setkaly.

•••

Voldemortova moc narostla do nepředstavitelných rozměrů. Na světě už nezůstal člověk, který by se nebál, že příště to bude on sám, na koho ukáže Voldemort prstem a bude tak poslán na smrt.
Právě teď seděl v salónku rodinného sídla Malfoyových.
Narcissa Malfoyová seděla o několik pater výš a třásla se strachy. Nikdy tohle nechtěla. Nic z toho se nemělo nikdy stát. Smrtijedi v jejím domě? Neustálý dozor Pána Zla? Její syn byl zničený, vyděšený a v nebezpečí. A to bylo přesně to, čemu se snažila svým přidáním k Voldemortovi zabránit. Chtěla jen chránit svého syna.
,,Cissi! Pojď sem dolů!"křikl na ní její muž a ona se jen zamračila. V jejích očích neskutečně klesl. Tím co se z něho stalo, tím že tohle dopustil! Marně hledala stopy a zbytky své lásky k němu. Marně.
Snad jí je vzala válka, čas, nebo samotný lord Voldemort, který zničil všechno na čem jí záleželo.

Draco kráčel prázdnými chodbami sídla, kde už se necítil být doma. Ne, ani trošičku.
,,Mrtvá, můj pane"zaslechl hlas své tety Bellatrix a proto zpomalil.
,,To je škoda..mohla se nám hodit"zamumlal přemýšlivě Voldemort.
,,Ale..můj pane..ona by se nikdy nepodmanila.."
,,Pochybuješ snad o mých přesvědčovacích schopnostech, Bellatrix?"odsekl ledově.
,,Ne, samozřejmě, to nikdy! Můj pane"
,,Nestůj za těmi dveřmi a pojď dál, Draco!"vyzval náhle Voldemortův hlas chlapce, který sebou prudce trhl.
,,Omlouvám se pane, jen jsem procházel"zamumlal tiše a klopil zrak.
,,Možná by tě zajímalo, že naši lidé udělali další pokroky, můj drahý"odtušil chladně a jeho ledové oči se snad pousmály.
,,Můj pane?"podíval se na něho Draco nechápavě.
,,Tvá teta mi právě oznámila, že při převozu Pottera přišli o život dva lidé z Brumbálovi strany. Nějaká hloupá studentka a Alastor Moody"
Dracovi vyprahlo v krku. Pokoušel se zůstat klidný a jak nejledabileji co dokázal se zeptal ,,A která studentka? Z Bradavic?"
,,Ano, ano..mohla být užitečná ale..no, třeba jsi ji znal"blýsklo se mu zlostně v očích.
,,Emily Lily Blacková"
Draco ztuhl a srdce mu přestalo bít. Najednou měl pocit, že mu někdo vyždímal veškerou krev co měl v žilách, jakoby mu někdo zabodával nůž do hrudi a vesele s ním kroutil, aby byla bolest intenzivnější.
,,Děje se něco Draco?"zeptala se ho Bella pobaveně.
,,Znal jsi jí snad?"pospíchla ho.
Draco hlasitě polkl.
,,Neznal"
Zalhal a krev se v něm náhle vařila. A to byl ten moment kdy věděl, že přejde na druhou stranu. I kdyby měl zaplatit životem. I kdyby měl kvůli tomu ohrozit matku.
Nebude stát na straně někoho, kdo mu vzal to jediné, co kdy měl a co mělo opravdickou cenu. Nebude stát na straně někoho, kdo mu vzal lásku.