Blacková

Kapitola Dvacátá

,,Je to...no zkrátka idiot"ulevil si chlapec a vztekle si povoloval uzel na kravatě.
Emily pokrčila rameny. Nevěděla co víc už říct.
,,Nezajdeme do kuchyně? Na šálek čokolády..nebo tak"navrhl a šelmovsky na ní zamrkal.
Smála se a přikývla.
Vstali a zamířili proto z knihovny ke školní kuchyni, poprosit skřítky o něco dobrého.
,,Víš, že nevypadáš moc drsně když takhle mrkáš?"dloubla ho provokativně do žeber.
,,Hele!"ohradil se vzal jí kolem ramen.
Došli až k obrazu mísy ovoce, polechtali hrušku na jejímž místě se objevila klika a strávili celé odpoledne v kuchyni.
S Theem se cítila jakoby bylo vše v pořádku.
Když pak pozdě večer, za Theova nadávání, že je tohle toulání se po večerce po chodbách proti školnímu řádu, došla na kolej a ulehla do postele, přepadl jí smutek.
Nerozuměla ničemu z toho co se stalo. Rozhodně se ale nebude utápět v slzách a smutku. Je přece Blacková, no ne? Jakoby slyšela Siriuse...
Má svou hrdost a svou cenu.
A navíc, jak druhého dne prodotkla Ginny, při jejich dlouhém rozhovoru, nepatří k těm dívkám, které by měli o pozornost chlapců nouzi.

•••

,,Ještě je docela teplo, že?"usmála se dívka stojící na mostě Bradavic.
,,To je"přitáhl si šálu o něco blíž ke krku.
Přestože venku panovala ledová zima, oni dva se najednou cítili jakoby je spalovaly tisíce plamenů. Zamilovanost hřeje. A oni dva zamilovaní byli, ať se tomu snažili bránit jak chtěli.
Otočila se k němu s úsměvem na rtech a upřela své oči do těch jeho.
Topila se v jejím pronikavém pohledu.
Byl hlupák, že se v ní tu lásku snažil pohřbít, stejně jako v sobě... Dřív, tenkrát když na něm visela očima a udělala by cokoli aby s ní prohodil sotva pár slov..
,,Byl jsem idiot, hrozný idiot"
,,Proč tohle říkáš? To přece nejsi!"odporovala mu a mírně se zamračila. Udělal krok k ní a položil jí ruku na tvář.
,,Byl jsem idiot protože jsem ti tolik ublížil..kdybych  mohl, vrátil bych ty roky a okamžitě bych.."zavrtěl hlavou. Nemělo smysl polemizovat o tom co by bylo kdyby.
,,Myslel hsem že ta noc..že tihle všechno nadibro uzavře.. "zamumlal nakonec jednoduše.
Daphné se na něho jen dívala, načež po několika minutách ticha promluvila.
,,Vždycky jsem obdivovala Pansynu houževnatost a duševní sílu. Chtěla jsem se od tebe odprosit. Tak moc jsem chtěla!
Ale nešlo to. Dodnes to prostě nejde, ne úplně"sklopila zrak a obočí se jí mírně mračilo.
,,Chceš tím říct, že.."
,,Už mlč, Theo"zvedla k němu oči, vyhoupla se na špičky a spojila jejich rty v jedny.
Přivinul si ji k sobě. Daphné Greengrasová byla první dívka, která se mohla pyšnit vzácným titulem. Byla první, která ukradla srdce Theodora Notta.
Teorie prvních lásek...jak velká je ale ta část srdce, která čeká v tomto případě?

•••

,,A Guten Morgen, kinder!"
,,Blaisi! Mluv normálně, pro lásku Merlinovu"zaúpěla Pansy.
,,Nie! Já hovorím najkrajšie!"zvolal a vyběhl další schody, protože mu už Pansy o několik schodů utekla, zatímco komolil slovenštinu s němčinou.
,,Ty deuvočka, počkala!"
Pansy zavrátila oči a vyprskla smíchy, když Blaise začal skládat básně.
,,Má-li být na hradě krásno, musím mít v jazycích jasno. Kdybych hádat se snad chtěl, Emily bych navštívit nešel"
,,Víš že se ti to nerýmuje, Blaisi?"

Uraženě si překřížil ruce na prsou a předstíraně nafoukl tváře.
,,Hlavně že ty si expert, Pansyno"prskl uraženě. Černovláska vyprskla smíchy načež začala nadávat "kolik to je pro Merlinovy fusekle schodů?!".

Konečně došli až k cíli své cesty. Před obraz Buclaté dámy.
,,Znáte heslo?"upřela na ně namalovaná podobizna oči.
,,Prosím, máme tam kamarádku"
,,Bez hesla nesmíte dál"stála si za svým Buclatá dáma.
,,Jdeme za Emily. Emily Blackovou"zkusil to Blaise znovu, Pansy začínala být vzteklá. Tolik schodů a teď se tu s nimi bude hádat nějaká bába?!

,,Ne. Žádní cizí... a ještě bez hesla dovnitř nepustím"
Blaise se nadechl, ale to už ho Pansy odstrčila stranou.
,,Tak poslouchejte, ženská! Já jsem nešla ty kilometry schodů sem jen proto, aby jste mě poslala zase zpátky!
Takže si laskavě vaše heslo strčte mezi půlky a koukejte nás pustit dovnitř!"vyjela na obraz vztekle a Buclatá dáma jen vykulila oči.
,,No tak na to zapomeň, slečinko! Nikam vás nepustím! A s takovým chováním tuplem ne!"
A tak Pansy stála a hlasitě se hádala a nadávala obrazu. Blaise se posadil na zem vedle a znuděně přeskakoval pohledem z běsnící Pansy na rozzlobenou buclatou dámu.

Naštvaná Pansy Parkinsonová. To je něco, čeho asi nechcete být svědkem a když už, rozhodně nechcete být spouštěčem jejího hněvu. Nepřežijete.
Pokud teda nejste Blaise Zabini. Ten měl vytáčení Pansy přímo do běla snad na denním pořádku a světě div se, ještě je naživu.

Náhle se obraz odklopil a ven prolezla dívka, která ihned upoutala Blaiseovu pozornost.
,,Plamínku!"výskl radostně a vyhoupl se na nohy.
,,U Merlinových spoďárů! Zabini!"chytila se teatrálně za srdce, předstírající zhnusení a děs, což přimělo Blaise aby se křivě pousmál.

,,Kampak to ťapkáš?"zařadil se vedle ní a ona zavrátila oči vsloup.
,,Někam kde nebudeš"
,,Proč jsi na mě pořád tak zlá, Ginevro."povzdechl si a Ginny se zastavila.
,,A proč ty mě máš pořád potřebu otravovat, Zabini?"
,,Neotravuju tě. To ty stále vyhledáváš mou přítomnost"ušklíbl se vesele.
,,Já? Kdo by stál o přítomnost takového egoistického paka?"
,,No ty"křivě se pousmál a hleděl jí do očí, ve kterých tančily plameny.
,,Jak jsi na to přišel?"odfrkla si posměšně.
,,Přitahuju tě"protáhl líně a udělal krok ní.
,,To určitě, takový mimoňský nablblý.."
,,Přestaň, zrzko. Nebo budeš umlčena"
,,A jak bys to asi tak udělal? Vždyť nesvedeš ani to obyčejné silencio"ušklíbla se.
,,Umím něco lepšího"věnoval jí svůj křivý úsměv.
Pohled mu tvrdě oplácela a ani jeden nevěděl jak se to stalo.Blaise náhle tiskl svým tělem Ginny ke zdi a její rty polapil těmi svými.

Slabina. Ginny Weasleyová byla jeho slabina, díky nebo kvůli které byl zranitelný.