Blacková

Kapitola Jednadvacátá

,,Tohle by jsme neměli dělat"
,,Proč ne? Ani ty ani já nikoho nemáme, pokud vím"rozhodil rukama.
,,Ale.."nedořekla to, přitiskl totiž rty zpět na její a na několik dalších minut jí tak dokonale ochromil.
Líbala by ho třeba věčnost. Přitahovalo jí na něm snad všechno co dělal, jeho hlas, tvář, oči i vůně. Už teď milovala ten pocit, kdy do sebe jejich rty zapadly jako dva díly skládačky.
,,Jsi moje Weasleyová. Teď jsi celá moje"zamumlal jí do rtů a když polibek prohloubil nezmohla se na víc než souhlasné zachrčení.
A já tvůj. Celý jen tvůj, zrzko.
Problesklo mu hlavou a sklouzl rukou na Ginnyno pozadí.
A tak se opět projevila Blaiseova slabina. A Ginny byla po dlouhé době šťastná. Tento moment totiž ukončil naděje na pomalu začínající a přesto už troskotající Hinny vztah. Možná napořád, možná jen prozatím..kdo ví. Každopádně to tak bylo pro tento moment.

•••

,,Zasranej Nebelvír. Zasraní lvy a nejvíc zasraná tlustá bába na obraze!"ulevila si Pansy a kopala do obrazového rámu.
Buclatá dáma už jí dávno neposlouchala, začala trénovat zpěv. Což jí vážně nešlo, to si přiznejme..
,,Drž zobák, ty náno"sykla si pro sebe hadí královna a v ten okamžik se obraz znovu odklopil.
Když před několika minutami vyšla Ginny, nestačila Pans prolézt dovnitř.

,,Co ty tady děláš?"vyjekl chlapec a ustrašeně o krok odstoupil. Pansy se samolibě ušklíbla.
,,Jdu za Emily, pustíš mě, Longbottome?"
Bylo vidět, že nad tím vážně hluboce uvažuje.
,,Jenom kvůli Em"přimhouřil oči a ustoupil stranou tak, že mohla dívka dovnitř.
,,Díky"zamumlala skoro neslyšně a když vešla do společenky lvů, vypadly jí oči z důlků.
Nikdy tady nebyla, to jen Emily byla u nich prakticky pečená vařená, jinak se scházeli mimo nebelvírskou kolej.

,,U Merlina! Slézají se zmije!"vyjekl Dean Thomas a Pansy po něm šlehla ostrým pohledem.
,,Kde je?"zeptala se jednoduše, protože věřila ve vyspělost myšlenkových pochodů lvů. Tudíž by měli vědět koho má asi tak na mysli, že ano..
,,Je s Harrym, Ronem a Hermionou"mávl Seamus ke schodišti a tak Pansy přikývla a vydala se tím směrem.

Zastavila se před dveřmi s cedulkou 6.ročník a rázně zaklepala.
,,Dále?"
Vstoupila tedy dovnitř a několik párů očí v tu chvíli překročilo okraje důlků.
,,Pansy!"vyhrkla Emily a oči jí zářily radostí.
,,Jenom se tu nade mnou nerozbreč"ušklíbla se, ale ve skutečnosti byla ráda. Byla ráda, že opět vidí, alespoň na okamžik, ty jiskřičky v jejích bouřkových očích.
,,Půjčím si jí, jo?"ohlédla se ještě po Harrym s Ronem a Hermionou.
,,A vrátí jí rozsápanou po jednotlivých kousíčkách v krabičkách od sirek"zamumlal Ron, když se zavíraly za dívkami dveře jejich ložnice, a Harry vyprskl smíchy.
Hermiona začala vést ve své hlavě diskuzi, ve které silně pochybovala, že Ron zná sirky a ví jak vůbec taková krabička od nich vypadá.

Pansy s Emily se došly posadit do dívčích ložnic, kde teď naštěstí nikdo nebyl.
Parvati s Levandulí byly Merlin-ví-kde, no a Hermiona byla s Harrym a Ronaldem u nich, jak víme.
Obě černovlásky se posadily na postel a povídaly si. Chvíli jen tak o hloupostech, načež se dostaly k Dracovi, kterému se ale Emily po chvilce bravurně vyhnula a pokračovaly ve svém rozhovoru jinde.

•••

Další den byl pátek. Emily seděla právě na hodině formulí, čmárala zápisky ma kus pergamenu a sotva vnímala svět kolem.
Nevšimla si šedomodrých očí, které k ní, plné bolesti l, občas na krátko sklouzávaly. Nevšimla si ani Theodora, který před hodinou vedl konverzaci s Hermionou.
Vlastně do sebe vrazili a při vzájemné omluvě se Theo zeptal ze zdvořilosti na poslední test, čehož se Hermiona chytila a tak oba mluvili a mluvili a Merline div se, opravdu skvěle si rozuměli. Měli spolu pořád o čem mluvit, měli podobné názory a Theo byl tou knihomolkou velice mile překvapen, podobně jako ona jím samým.

Emily si nevšimla dokonce ani toho že už zazvonilo, kdyby do ní Pansy nedrkla a neoznámila jí to.
,,Co je s tebou?"zeptala se zmijozelka, když po boku černovlasé nebelvírky kráčela k učebně přeměňování.
Emily pokrčila rameny. Vlastně ani nevěděla co že jí je, že je dnes tak nepozorná.
Snad za to mohla růže, kterou našla včera večer po večeři na svém polštáři.
Nebo za to mohl vzkaz s básní o lásce psaný písmem, které nepoznávala.
Nebo za to snad mohl dopis, který jí přinesla sova dnes ráno.
Stál v něm krátký vzkaz, který ji upřímně potěšil a vykouzlil letmý úsměv na rtech.
V sobotu máte mít prý povolenou návštěvu Prasinek. Zrovna tam jedu pro nějaké zásilky k Taškáři, tak bychom se mohli vidět.
Co ty na to? Odpověz obratem.
F.
Samozřejmě, že odpověděla. Už teď se na sobotu těšila, protože právě autor tohoto dopisu byl člověkem, se kterým velmi ráda trávila svůj čas. Byly to vždy chvíle plné smíchu a radosti..

,,Em"oslovila jí Pansy a vytrhla jí tak z hlubokých myšlenek.
,,V sobotu se mám sejít v Prasinkách s Fredem"
Pansy na ní chvíli tupě zírala. Snad si skládala v hlavě jednotlivé informace dohromady.
,,To je skvělé."usmála se nakonec.
A říkala pravdu. Ne že by nebyla pro Dramily, to byla všemi deseti. Ale Fred Weasley přece nemusí hned nutně znamenat konec veškerých šancí, no ne? A navíc, věděla, že ten zrzek je pro Emily důležitý a je s ním veselá. Což bylo právě to, co pro Emily teď Pansy chtěla.
Náhle kolem nich prošel Draco a hrubě vrazil do ramen oběma dívkám, neboť si cestu razil neurvale přímo mezi nimi.
Očividně je slyšel. Emily však nevypadala zničeně, možná se jí v očích blýsklo zklamání, ale ne smutek.

Najednou se chodbou ozval křik a dusot běhu. Běžící nabral Emily za nohy a vysadil si ji hbitě na záda.
,,Hrajem na policajty a zloděje! Jsi policajt, Pans! A Emily je poklad, který jsem právě ukradl!"zvolal Blaise a utíkal chodbou jako pomatený se smějící se Emily za krkem.
Možná, že uvnitř byla stále smutná...třeba i zlomená. Díky jejím přátelům však smích převládal a ona tak měla nové odhodlání.

,,Blaisi! Vždyť ty máš ale strašnej náskok!"stěžovala si Pansy, která se Merline div se, do téhle pitomé hry přidala.
Theodore stojící s Daphné se rozesmál, stejně jako jeho blondýnka.
Vlastně nebyla jeho. Jen včera v noci..řekněme, že to jejich nedávné sbohem nebylo tak úplně sbohem definitivním. Včera to totiž udělali znovu.
A Daphné byla šťastná. Milovala Theodora a on si myslel to samé.
Byla jako jeho víla. Byla někým koho miloval, nebyla však jeho slabinou, tak jako jistá rudovláska, která se právě zjevila na chodbě.
Tahle dívka byla slabina jednoho z nejžádanějších chlapců napříč ročníky.
Blaise Zabini se ve svém běhu s Emily na zádech zastavil a na tváři se mu usídlil úsměv, když se jeho oči zastavily na jejích.
Byla jeho slabinou hlavně a především proto, že nikdo a nic kromě ní, na něho nebylo dost na to, aby ho to zlomilo. Jí by však stačilo zmizet mu z očí na dobu neurčitou a srdce by mu pukalo žalem.
Tak nějak zvláštně potřeboval tu chemii a vášeň co mezi nimi byla. Tak nějak zvláštně jí potřeboval na blízku. Tak nějak zvláštně po ní toužil.
Přestože mu byla slabinou, někým, kdo ho mohl zlomit..tak nějak tušil, že to neudělá.