Blacková

Kapitola Třetí

Už po druhé seděla ve vlaku, který jí měl odvést do Bradavic.
Brýlatý chlapec s uhlově černými vlasy a smaragdovýma očima si jí prohlížel od hlavy k patě.
,,Jsi hrozně pobledlá.. ještě víc než si tě pamatuju"zamumlal starostlivě a posunul si brýle na nose o něco výš.
Opravdu měla pleť bledou, jakoby snad ani krve neměla..jak by taky ne, když ven z domu na Grimmauldově náměstí vycházela jen zřídka.
Ve vlaku se seznámila s Ginny, Ronovou mladší sestrou.
Byla to milá usměvavá holka, a skvělá kámoška, takovou ale měla přestat být.

°°°

Ohlédla se od svého stolu ke Zmijozelskému.
Její pohled se okamžitě střetl s šedomodrýma očima Draca Malfoye.
,,Co se děje Emily?"vytrhl jí z očního kontaktu dobře známý hlas.
Otočila se a mírně se na Freda usmála, zakroutila mlčky hlavou na znamení, že se nic neděje  a vrátila se k večerení.

,,Nechápu,  že zrovna ty chceš hrát...vždyť jsme teprve v druhém ročníku.." zamumlal po chvíli ticha Ron, jen tak do větru. Emily se na něho jen překvapeně podívala.
,,Prostě to chce zkusit..tak ji nech"usmál se na ni Harry a sevřel jí krátce ruku.

A když se večer vrátila do společenské místnosti, její vítězoslavný pohled doprovázeným hlasitým skandováním a tleskáním dvojčat, naprosto Rona usadila.
,,Ty jo, teď jsme úplně nepřekonatelný!
Chytač Potter, střelkyně je Angelina, Alice a naše krásná Emily! No a odrážeči jsme my..to je úspěch sám o sobě!"burácela hlasitě zrzavá dvojčata a Fred se usmíval na Emily sedící s Harrym na pohovce.

Další měsíc se hrál první Famfrpálový zápas, Nebelvír proti Zmijozelu.
Emily se převlékla do dresu a za burácivého potlesku z tribuny vyšla na hřiště.
Stiskla pevně Fredovu paži, svou ledovou a nervozitou roztřesenou rukou.
,,A jsou tu Nebelvírští!
Wood!
Johnsová, Spinetová, Blacková, dvojčata Weasleyova a Potter!"vřískal Lee Jordan nadšeně.
,,Do vzduchu!"vyzvala je madame Hoochová a hru písknutím na píšťalku zahájila.
,,Drž se krásko"oznámil Zmijozelský chytač Emily, která se právě odrazila od země a vylétla několik stop výš.
Zápas začal.
,,Bole dává první branku a je to deset ku nule pro Zmijozel.
AAA Johnsová vyrovnává!"

Harry mezitím kroužil vysoko nad hřištěm ve snaze objevit Zlatonku.
,,Emily se natáhla po Camrálu, přihrála Alici a pak po zpětné přihrávce scoruje!"

Náhle začal Harryho honit splašený Potlouk.
Když bylo score padesát ku třiceti, jelikož Emily a Angelina střelily další branku, začal se Harry s Dracem bezhlavě řítit dolů, všem bylo jasné co to znamená, někdo z nich zahlédl Zlatonku.
Potlouk však nadále Harryho pronásledoval.
Alice střelila v nestřeženém okamžiku další branku.
Harry se s Potloukren srazil a řítil se k zemi.
Vzduch proťal Emilyin výkřik a okamžitě stočila své koště k zemi a řítila se střemhlav dolů.

,,To je neuvěřitelné!
Harry Potter chytil Zlatonku!
Nebelvír vyhrál!"ozýval se nadšeně Lee.

,,Jsi v pořádku?"hodila koště na zem a rozeběhla se k Harrymu.
Madame Hoochová k nim přiběhla a chtěla odvést Harryho na ošetřovnu, jenže nový učitel obrany proti černé magii, Zlatoslav Lockhard, chtěl předvést, že to dokáže sám, jenže na neštěstí odstranil Harrymu všechny kosti z poraněné ruky.

°°°

Na stěně se jednoho dne objevil nápis psaný krví a u něho visela zkamenělá paní Norisová, kočka školníka Filche.
A zkamenělých přibývalo .
V Bradavicích přestávalo být bezpečno, tajemná komnata byla znovu otevřena.

Jednoho dne našli zkamenělinu i jejich kamarádky Hermiony, všechny tři je to silně zasáhlo. Jedno jim bylo už dávno jasné. V Bradavicích už není bezpečno.

Jednoho dne vycházela Emily tak jako každý čtvrtek tou dobou z knihovny.
Na zemi leželo několik střepů, pohlédla do rozbitého zrcátka a sklonila se k němu, to bylo naposledy co se pohnula.

,,Pottere, Weasley"oslovila je profesorka McGonagallová na chodbě v prvním patře.
,,Pojďte prosím se mnou..a...snažte se udržet v klidu.."řekla soucitným hlasem a otevřela dveře na ošetřovnu.
,,Emily!"zakřičel zděšeně Harry a rozeběhl se k ní.
,,U Merlina!"vydechl Ron a sedl si zdrceně vedle zoufalého Harryho, na kraj jejího lůžka.

°°°

V noci se proplížil na ošetřovnu, doslechl se něco, co ho poměrně znepokojilo.
,,Lumos"rozsvítil hůlku a kráčel mezi lůžky zkamenělých, až se zastavil u jejího.
,,Emily"hlesl a svezl se na kraj jejího lůžka.
Prsty přejel po její sevřené dlani a smutně jí hleděl do kamenné tváře.

A to byl den, kdy si Draco přestal dělat z nastalé situace legraci a začal ji brát vážně.
To byl den, který ho zasáhl a od tohoto dne začal cítit stejný strach a starost jako ostatní obyvatelé hradu.

°°°

Ginny Weasleyová zmizela.
Netvor si jí odnesl rovnou do komnaty, neslo se nad hlavami profesorů jako temná stažená mračna.
Harry, Ron a násilím jimi přitažený i Zlatoslav Lockhart se jí vydali zachránit. Profesor Obrany ztratil vlastní rukou a Ronovou rozbitou hůlkou paměť, Harry bojoval s baziliškem a Ginny Weasleyovou zachránil.

To, na co všichni obyvatelé hradu netrpělivě čekali, se stalo skutečností. Lektvar z mandragory byl hotov.
Všechno se zdálo být zase v pořádku.

Do Velké síně právě vběhla Hermiona. Harry s Ronem netrpělivě poposedávali a upřeně sledovali dveře do Velké síně.
Fred mlčel a propaloval díru do dveří vedoucích ze Vstupní haly.
Uprostřed prostoru dveří se objevila drobná postava a na okamžik se zastavila, aby se mohla podívat k Nebelvírskému stolu.
V ten okamžik kdy stanula na prahu dveří se platinově blonďatý chlapec prudce postavil.
Rozeběhla se.
Harry jí běžel naproti, Ron a dvojčata s Hermionou mu byli v patách.
Sevřel jí pevně ve svém objetí.
,,Vítej zpátky, Emily, vítej zpět"zamumlal jí Ron do vlasů, když si jí k sobě přitáhl.
Chvíli se o ní přetahovala dvojčata Weasleyova, načež Fred vyhrál a s Emily přehozenou přes rameno se rozeběhl ke stolu lvů.
Draco Malfoy hlasitě vydechl, na vteřinu bolestně semkl víčka a se zamračeným výrazem se posadil.

°°°

,,Takže ty a zrzavá dvojčata? To Potter nežárlí?!"ozvalo se jí jízlivě za zády.
,,Ale, ale..Malfoy.
Samozřejmě, že žárlí, je to majetnickej ďábel"ušklíbla se a odhrnula si pramen vlasů za ucho.
Hlasitě si odfrkl a rozhlédl se kolem.
Byli sami. Sami uprostřed chodby v prvním patře.
Dohnal jí na cestě do Nebelvírské věže.
,,Jak se cítíš?"najednou se jeho hlas změnil. I výraz jeho tváře byl jiný, oči mu podivně zněžněly a rty se mu mírně vlnily v lehký úsměv.
,,Je to docela dobré"zamumlala.
Udělal rychlý krok k ní. Odhrnul jí neposedný pramen vlasů z tváře a na chvíli nechal svou dlaň položenou na její tváři.