Blacková

Kapitola Sedmá

Soustředila se v myšlenkách jen na jednu jedinou věc, a sice na adresu jejich domu.
Dům s číslem 11 se oddělil od toho s číslem 13 a uprostřed nich vystoupil jako by odnikud dům 12.
Vešla do dveří a pečlivě za sebou zamkla všechny zámky.
,,Kráturo?"
Odpovědí jí bylo jen ticho. Povzdechla si a rozhodla se jít do svého pokoje. Po cestě si však všimla, že dveře v salonku s rodinným gobelínem jsou otevřené. Vešla dovnitř a opatrně přejížděla prsty po zlatých jemných nitkách, značící rodinné vazby.
Zastavila se prsty u vypáleného místa nad jménem Sirius.
Zrovna v tu chvíli se jí zastavilo srdce leknutím. Zezadu jí objaly dvě silné, mužské paže a uvěznili jí ve svém sevření.
,,Tati"vydechla a srdce jí splašeně bilo.
,,Málem jsi mě zabil"ušklíbla se vesele.
,,To bych si nikdy neodpustil"cvrnkl jí do nosu a zamířil s ní do kuchyně, kde si oba bez jakékoli domluvy dali černý čaj s citronem, který tak milovali.
Jejich vztah se už zdaleka nezdál tak rozpačitý, jako když se viděli naposled/poprvé co si Emily pamatuje. Dopisy vás sice nezblíží tolik, jako opravdu strávené chvilky s tím druhým, ale lepší než nic.
Povídali si, povídali si dlouho do noci úplně o všem, co je napadlo.
Jakoby se snad snažili dohnat ty roky, které už jim nikdo nevrátí. Jakoby se snažili tu propast, která mezi nimi stále v jakési své zmenšené podobě zůstávala, zničit.

•••

Uběhl sotva týden a objevila se tu celá rodina Weasleyových. Nebo ne celá, Charlie žil stále v Rumunsku, kde pečoval o draky, Bill a Percy už měli vlastní domov, takže tu byli jen jejich čtyři nejmladší děti a manželé Weasleyovi.
Jejich příchod byl poměrně hektický. Emily vzbudilo časně ráno řinčení zvonku. Myslela, že to budou členové řádu, kvůli další poradě. Otevřela dveře a k jejímu obrovskému překvapení se jí kolem krku vešela její kamarádka Ginny, než se vzpamatovala tak i Ron, prohlašující ,,Já říkal, že se brzo uvidíme."
Přivítala se s panem a paní Weasleyovými, načež s rozeběhem skočila do napřažené náruče jednoho z dvojčat. Po bližším prozkoumání drobných rysů tváře zjistila, že se jednalo o Freda a chvíli na to už ji málem rozdrtil kosti George.
,,To stačí, Georgi! Vždyť Emily udusíš, viď drahoušku" usmála se paní Weasleyová na černovláskou.
,,Já nejsme George, to on"ukázal George na Freda.
,,Vážně mami, jsi vůbec naše matka?!"přidal se dotčeně Fred.
,,Promiň, Frede"zamumlala omluvně načež tedy George vyprskl smíchy. Znovu ji nachytali.
,,Dělal jsem si legraci, jsem George"
Uhl sotva v okamžiku, kdy se paní Weasleyová napřáhla, aby mu uštědřila pohlavek.

Weasleyovi přinesli do domu 12 smích, hluk a chaos. Přesto však byli Sirius i Emily za jejich přítomnost neskutečně vděční. Přeci jen. Oba strávili až moc let převážně o samotě.

Prázdniny plynuly, už měli půlku z nich za sebou, byl to zrovna ten večer, co Emily seděla na posteli, z každé strany jedno z dvojčat a naproti nim si sedl Ron s Hermionou a všichni o něčem živě diskutovali, když se dveře pokoje pomalu otevřely.
,,Harry!"vystřelila Hermiona na nohy a šla ho rychle obejmout.
,,Slyšeli jsme o útoku mozkomorů! Nemůžou tě vyloučit..a co disciplinární řízení?! To je prostě hrůza!"
,,Nech ho trochu vydechnout"zamumlal Ron a udělal krok stranou tak, že Harryho smaragdově zelené oči spočinuly na postavě, sedící na posteli za Ronem.
,,Emily!"vyhrkl a několika rychlými kroky byl u ní a drtil jí v objetí.
Pak se otočil zpět na Rona s Hermionou a jeho vztek se vrátil.
,,Kde to vůbec jsme?! A proč jste mi celý léto nic nenapsali?!"
Chvíli tak v pokoji panovala nepříjemná, tíživá atmosféra, než se ozval Fred.
,,Dostaň to ze sebe, Harry. Pusť ten vztek ven"
,,Jestli už jste skončili, nechcete slyšet něco zajímavějšího?"přidal se George a tak pár vteřin na to už stáli všichni na schodech a spouštěli do přízemí jedno z ultradlouhých uší, aby mohli odposlouchávat poradu. Jenže..jedno slovo: Křivonožka.
,,Já tu kočku nenávidím"zavrčel Ron.
,,Ošklivá kočička!"napomenuta svého mazla Hermiona, ale to už je volala paní Weasleyová na večeři.
,,Harry Potter!"objevil se ve dveřích kuchyně pohledný, tmavovlasý muž. Emily se usmála.
,,Siriusi!"Harry svého kmotra pevně objal a Emily se doslova rozsvítili oči.

Tyhle prázdniny byly asi ty nejkrásnější, co kdy zažila.
Když seděla toho večera u večeře, sledovala Tonksovou, jak předvádí kachnu, a pak byla svědkem mírné přestřelky kvůli tomu, že Sirius chtěl Harryho zasvětit do věcí řádu, s čímž ostatní nesouhlasili. U Emily mu však nedokázali zabránit a tak věděla o všem, což ale nesměl nikdo z členů Fénixova řádu vědět. Sirius jí zkrátka všechno vyžvanil. Snad mu až příliš připomínala Marlene..

Seděla a dloubala se vidličkou ve vynikající večeři uvařené Molly Weasleyovou, která byla málem přes celý talíř, takže Emily už jednoduše nemohla ani dýchat.
Sáhla si mimoděk ke krku, kde nahmatala řetízek s přívěskem bílé lilie. Byl to dárek k jejím 15. narozeninám a ona ji od toho dne, co ho rozbalila z krabičky, co přinesla tmavá sova, nesundala z krku. Narozeniny měla sice až na podzim, ale chápala, proč dostala dárek už teď v létě. Její zmijozelští přátelé slavili její narození v letních měsících. Proč? To kvůli Blaiseovi. Blaise totiž prohlásil, že Emilyána je sluníčko a tak musí narojdy slavit v létě, to dá rozum.
K přívěsku dostala tenkrát i blahopřání, které teď leží složené pod hromádkou hábitů v její skříní, snad aby ho nikdo nenašel, nebo co.
Uměla ten text nazpaměť.
Má nejdražší Emily,
Přeji ti krásné narozeniny, hodně štěstí, zdraví, ať tvou tvář zdobí úsměv a jsi jen a jen šťastná. Ať tvé oči barvy bouřky, ve kterých mě topíš jen svítí.
S láskou
Nenapravitelně zamilovaný
Věděla od koho to je. Poznala jeho úhledné písmo. A navíc, dostala přívěsek s bílou lilií. Ty jí vždy pomocí kouzla vykouzlil do vlasů jen jeden jediný člověk. A navíc znala význam lilií. Znamenali čistotu, záchranu a světlo. Nerozuměla, co jí tím chce říct, měla je s ním však již dlouho spojované.
,,Emily!"zavolal na ni najednou velmi dobře známý hlas a vytrhl jí tak z myšlenek.
,,Jak se sem dostala ta sova?"vyhrkla, když si všimla velkého výra, poletujícího nad její hlavou, který byl důvodem Fredova zvolání jejího jména.
Po chvíli zápasení donutila Emily výra slétnout na svou židli, ze které se za tím účelem zvedla, neboť stůl byl přeplněný k prasknutí.
Emily si tedy převzala obálku a s vykulením očí zjistila, že je to Hulák.
,,No to snad ne!"vydechla zmučeně a roztřesenými prsty obálku otevřela.

,,Emiliánko!"zařval na ní pergamen a Emily zacukaly koutky.
,,Rád bych ti popřál všechno nejlepší k narozeninám! Už jsi velká holka, co?
Posílám ti po tom opeřenci taky takový menší dárek..
A jak se máš? Od tebe abych na dopis čekal do soudného dne! U nás na manoru je zase pro jednou veselo. Máti je na cestách, ten prašivec co si říká můj otec..no o něm ti radši napíšu v normálním dopise..ale jsou tu všichni ti tři truhlíci! Mám tě od nich pozdravovat!"najednou se hlas změnil a Emily tak mohla slyšet hlas své kamarádky.
,,Koukej mi taky aspoň jednou za léto napsat, Blacková!"chvíli bylo slyšet Pansyin smích, než se ozval další hlas, chlapecký, který ale nepatřil chlapci prvnímu.
,,Přesně tak! Pěkné nás zanedbáváš! Doufám, že máš hezké léto a.."Theův hlas ale přerušil znovu ten první.
,,Tak je to snad váš dopis, vy pitomci?
No nic, Emilane, měj se hezky a už se na tebe těšíme!
Jo! Mohla bys přijet 29 ke mě! Na návštěvu! Pěkně se mi stýská!
Ahooj!"zařval na ní ještě dopis hlasem Blaise Zabiniho a Emily se rozesmála.
Harry, Ron, dvojčata a napůl i Hermiona po ní šlehli naštvanými pohledy, neb oni opravdu Zmijozelskou partičku neměli v lásce. Sirius se při zvuku Emilyna smíchu také usmíval, a ostatní v místnosti jen zírali na ten kus pergamenu na stole před černovláskou.
Do toho všeho se rozkřičel portrét Siriusovi matky, a tak se Sirius vydal s nadávkami do chodby, aby ji utišil.
,,Vidíš co dělaj?"ozval se vyčítavě Ron.
,,Kvůli těm zatraceným zmijím se teď rozeřvala ta stará ježibaba! Já to říkám pořád! Ze Zmijozeláků není nikdy nic dobrého."
Emily se zamračila a instinktivně si sáhla rukou za lem trička, kde nahmatala přívěsek lilie.