Blacková

Kapitola Dvanáctá

,,Já tě zabiju, ty zasranej idiote!"držel ho pod krkem, přiřazeného ke zdi a vztekle mu vypaloval pohledem díru do obličeje.
,,Já za to nemůžu, Draco! Vážně ne! A jsem z toho stejně v pytli, jako ty!"chrčel na něho Blaise a snažil se Dracovi vyvléknout.
,,Ty jeden zatracenej.."
,,Pane Malfoyi!"vyhrkla zděšeně madame Pomfreyová, která právě vešla a levitovala před sebou podnos s obvazy, lektvary a různými léčivy.
Draco od Blaise se zavrčením odskočil a hlasitě vydechl. Promnul si obličej a sklíčeně dosedl na postel vedle té, kde ležela dívka, která vlastnila jeho srdce.
Byla celá potlučená, byla ještě bledší než jindy a po obličeji jí stékala krev.
Madame Pomfreyová zběsile mávala hůlkou, obvazovala jí veškerá zranění a mazala jí hojivými mastmi.
Pak do ní nalila několik ampulek s lektvary a obrátila se ke dvěma zmijozelským chlapcům, právě ve chvíli, kdy dovnitř vrthl Harry s Ronem, Ginny a Hermionou.
,,Slečna Blacková je v bezvědomí, nedokážu určit jak dlouho bude tento stav trvat, neboť dopadla z opravdu velké výšky a to velice ošklivě a tvrdě. Má poraněnou lebku a několik dalších kostí.. klíční, předloktí, a lýtkovou. Nechám vás"věnovala těm pěti dětem shovívavý úsměv a odešla do své kanceláře.

,,Em!"to se do místnosti s křikem vřítila Pansy Parkinsonová, s očima plnýma slz, které si nedovolila pustit přes okraj víček. Blaise, Draco, Hermiona, Ron a Ginny s Harrym na ní vyjeveně pohlédli. Ledová hadí královna asi nebude tak ledová jak se zdá.
,,Co tak hloupě civíte?!"obořila se na ně a slzy okamžitě potlačila a skryla pod víčky.
,,Je opravdu povznášející být tady s vámi"přejela Pansy pohledem Nebelvírské. ,,Ale patříte k Emily stejně jako my. V tomhle jsme společně"dodala a posadila se vedle Blaise.
Harry a Hermiona s Ginny vykulili oči a spadla jim dolní čelist na podlahu.
Ron jen něco zamrmlal a smutnýma očima se zadíval na svou kamarádku, ležící bezvládně na posteli.
,,Díky, Parkinsonová. V tomhle jsme společně"zamumlala Hermiona tak, aby jí černovlasá Zmijozela slyšela.

A tak se to stalo.
Díky jedné jediné dívce byla na okamžik umlčena rivalita. Utichly nadávky, hádky a nenávistné pohledy mezi hady a lvi.
Jen kvůli ní.
Sice jejich nenávist utichla jen na malou chvíli, ale opravdu spolu seděli u její postele a ani jeden z nich nenapadal kohokoli ze znepřátelené koleje. Jen kvůli ní.

•••

Dny plynuli a nadešel den, kdy se skládaly NKÚ. S nimi přišel i fenomenální odchod dvojčat Weasleyových ze školy, jako protest proti Umbridgeové, doprovázeni potleskem spolužáků a ohňostroje, vlastní výroby, nasedli na košťata a byli pryč.

S jejich odchodem zmizel z Bradavic i jejich osobitý a všemi milovaný humor. Lee Jordan chodil od jejich odchodu jako tělo bez duše.
Fred a George si otevřeli obchůdek s žertovnými předměty. Všechno se pro ně teď zdálo úžasné, přesto byl Fred značně nervózní, protože teď se už nemohl noc co noc vykrádat na ošetřovnu, aby zkontroloval Emily, a byl tak odkázal jen na dopisy od Rona.

Asi dva týdny, než se to stalo se za oknem Nebelvírské věže objevila sova s dopisem. Hermiona jí tedy otevřela a byla značně překvapena když si přečetla adresu na obálce z tlustého pergamenu.
Emily Blacková
Vzala tedy dopis a schovala ho, aby ho mohla své kamarádce předat, jen co se probere.
Jen co se probere.
Tahle čtyři slova visela nad hlavami všem Emilyným přátelům jako temná mračna. Její stav se mírně zlepšil, kosti měla zhojené, ranky pomalu mizeli, ale zranění lebky a její bezvědomí zůstávalo stále.
Madame Pomfreyová oznámila nedávno své ultimátum, pokud se do konce měsíce neprobere, budu jí muset přemístit ke svatému Mungovi na oddělení pro dlouhodobě poškozené.

Hermionu to děsilo, Harryho a Rona také, byla tu však i jiná skupinka, která kvůli ní pár nocí probděla a dokonce i probrečela.
Pansy Parkinsonová, královna hadí koleje, nosila nadále přede všemi svou kamennou masku, avšak pod ní se nacházelo čiré zoufalství a potlačované slzy, které nechala opustit okraj víček jen, když byla opravdu dočista sama.

Jeden by neřekl, že té hadí bandě může Emily tak přírůst k srdci. Ale další by zase řekl, že je to zcela logické. Milovali jí. Milovali jí stejně jako lvi.
Draco byl den ode dne zdrcenější a ve tváři zelený jak sedma. Nebylo dne, kdy by neseděl hodiny a hodiny u její postele, nešeptal jí něžná slova, nesvíral její ruku a pak po políbení na dobrou noc byl vyhnán madame Pomfreyovou, protože už bylo po večerce.

Blaise od té doby nepřišel s žádným svým vtípkem. Dokonce ani se zrzkou se nehádali, vždy se jen tiše pozdravili, neboť je oba zžírala společná bolest.
Blaise bez vtipů a smíchu nebyl Blaise a všichni to věděli.
Theodore se poslední dobou mezi lidmi objevoval jen na vyučování. Jen seděl a mlčel. Svou kamarádku navštěvoval každý druhý den a pokaždé se modlil, aby otevřela své oči a promluvila na něj.
O tom, že všichni tihle hadi to měli stejně jako zlaté trio a všichni Emilyny přátelé, snad nemusíme sáhodlouze mluvit.

•••

V den, kdy se dvojčata Weasleyova zapsala do dějin Bradavické školy svým odchodem, byla Harrymu do hlavy vpravena vidina, kde Voldemort mučil Siriuse.
Harry, Ron, Hermiona, Ginny a Lenka s Nevillem se tedy vypravili na Ministerstvo kouzel, aby Harryho kmotra zachránili.
O tom, co se té noci na ministerstvu dělo všichni víme, proto se za nimi do Londýna nepřeneseme.
Vydáme se do ztemnělé místnosti ošetřovny. Je právě krátce po večeři, na kterou ale Zmijozelský chlapec opět nešel.
Seděl na kraji jejího lůžka a hladil jí po ledové dlani.
,,Emily.
Moje krásná, sladká Emily.
Prosím, vrať se mi. Neumíš si představit jaké to tu bez tebe je..
Blaise skoro nemluví, žádné vtípky a dokonce mi říká mým pravým jménem a ne těma jeho nablblejma skomoleninama..
Theo je jako tělo bez duše, dokonce ho omrzelo i číst. Jenom zírá do zdi u nás ve společence.
A představ si, že Pansy brečela. Tvrdí sice, že se jenom dloubla řasenkou, ale znám ji až moc dlouho. Měla úplně opuchlé oči toho druhého rána, co nám Madame Pomfreyová řekla jak to s tebou je.
Dokonce jsem si všiml, že i Grangerová je zticha. V hodinách se nehlásí.. zrzavá palice dokonce přestala tolik jíst..no a Potter..ten se tady se mnou míjí a leze za tebou jak jenom může, stejně tak zrzka..

A já...mám pocit jakoby mě půlka chyběla..mám pocit, že část mě samotného je zraněná a zlomená spolu s tebou..až na tyhle poslední týdny jsem nejšťastnější na světě, jen díky tomu, že mám tebe..vrať se mi... Emily"
Draco semkl víčka k sobě a zoufale se snažil nevydat vzlyk. Když Zmijozelové pláčou, víte že je zle.
Zvedl se a zamířil za roh, aby se napil trochu vody, když zaslechl, jak někdo vešel dovnitř.
Nahlédl zpoza rohu, ale když si uvědomil kdo vešel, rozhodl se zůstat ještě schovaný.
Dívka se posadila na stejné místo, kde seděl před malou chvílí on sám.

,,Tak jak se máš, Blacková? Vážně bys se sebou měla něco udělat, vypadáš den ode dne hůř"snažila se snad znít nad věcí, ale hlas se jí zlomil.
,,Já jen..chybíš mi tu. Víc než bych byla ochotná přiznat..musíš se vrátit, už kvůli Dracovi.
Ten blonďák praštěná je vážně zamilovanej až po ty jeho čistokrevný uši"
Draco za rohem strnul. Jak o tom ví? Nikomu přece nic neřekl tak jakto?
Zamračil se.
Znala ho. A znala Emily. Oba je znala až příliš dobře.
,,Uzdrav se mi, prosím. Nikoho jako tebe už nikdy mít nebudu"kníkla Pansy a lem jejích očích překročila slza. Za ní další a další a Pansy Parkinsonová, vždy dokonale chladná a odtažitá, se rozplakala.

Draco udělal několik kroků a stál u ní.
V jejích očích se náhle objevila hrůza z toho, že bylo odhaleno, že i ona má city.
Draco se posadil vedle ní, upřeně se jí zadíval do očí a Pansy zpozorovala že i on má oči plné slané vody. Beze slov se objali a zůstali tak.
Byli tu pro sebe už od malička a taky navěky budou.
Draco, Blaise, Pansy a Theodore. Drablapanthe. Drapanthebla. Thepanbladra..pojmenujete si je jak chcete, oni zůstanou pořád stejní ať bude jejich čtyřlístek pojmenován jakkoli.
Seděli tak ještě dlouho. Ani jeden nezaregistroval, že se Emily mírně pohnula.
Seděli v tichu ošetřovny, netušíc o bitvě která právě probíhá na Odboru Záhad. Netušíc o tom, že Emily právě, aniž by to věděla, ztratila svou jedinou rodinu. Netušíc o tom, že od tohoto dne, se všechno změní. Od toho dne se totiž oficiálně, Pán Zla vrátil.