Kdo z nás se bojí? (lehce Teen Wolf FF) ✔

Půlnoc

Chytnul mě za ruku a začal utíkat zpátky do lesa. Sotva jsem mu stačila. No, upřímně jsem mu nestačila vůbec. Utíkal. Utíkal a utíkal. Jeho rudé oči byly plné strachu. Ale proč? Proč měsíc? Co je na něm špatného?
Snažila jsem se Lukáše zeptat, co se děje, sotva jsem ale popadala dech. Nedokázala jsem pochopit, jak může běhat tak rychle. Přitom se ale perfektně vyhýbal všem překážkám. Sem tam se nervózně podíval na oblohu a zrak mu spočinul právě na měsíci. Oči se mu přitom vždycky zaleskly zděšením. Pořád jsem ale nebyla s to to pochopit.
Byla chladná noc. A on si tam běžel jenom v mikině. Jak byl rychlý, rýsovalo se na ní jeho svalnaté břicho. Nikdy se mi nelíbili takoví ti namakanci, Lukáš byl ale jiný. Byl...Dost, dost. Jemu očividně hráblo a já tady sleduju jeho břišáky? Super.
Měsíc svítil čím dál víc. Úplněk nám krásně osvětloval cestu. Byla to tak nádherná podívaná. Kdybych zrovna nebyla unášena větrem přezdívaným Lukáš, vyfotila bych si to. Lukáš se ale pořád hnal dál a dál.
„Lukáši!" konečně jsem ze sebe vydala. Aspoň jedno slovo, říkala jsem si. On ale nereagoval.
Najednou se mu rozsvítily hodinky a začaly pípat. Byla půlnoc.
Lukáš přibrzdil. Konečně mě pustil. Podíval se na hodinky. Zhrozil se. Podíval se na mě. Jeho výraz... to bylo něco příšerného. Byl tak plný strachu. „Taro..." řekl tichým, nervózním hlasem. „U - uteč." Cože? Hleděla jsem na něj nechápavým výrazem. „Luky co to..." „VYPADNI!" zakřičel, jen co jsem se k němu začala přibližovat.
Najednou se schoulil do klubíčka. Přistoupila jsem k němu. Jen, co jsem se dotkla jeho zad, vyskočil a začal řvát. Leknutím jsem uskočila. Lukáš se začal třást. Jeho vlasy se začaly měnit - jedny se prodlužovaly, další se zkracovaly. Najednou mu začaly rašit chlupy i na čele. Začaly mu rašit i tmavé kotlety. Podíval se na mě svýma nevinnýma rudýma očima. Najednou zavřel oči a schoulil se. Hned se ale vzpřímil a zavyl. To není možné. Lukáš přece nemůže... Bylo to tak. Přede mnou tam stál vlkodlak. Jen, co dovyl, jeho zrak spočinul na mě. Jeho nevinný výraz byl pryč. Jeho pohled byl zákeřný, plný lstí, pokušení a zrady. Právě jsem se dívala do očí stvoření, které mělo s mým Lukášem... teda... s Lukášem společné jenom mikinu, kalhoty a hodinky, které ukazovaly 0:02. Co by se stalo, kdyby nezačaly pípat? Moment... O čem to sakra přemýšlím?! Mám tu trochu větší problém...