Kdo z nás se bojí? (lehce Teen Wolf FF) ✔

Nový učitel

Šli jsme ruku v ruce po chodníku, směr škola. V tom momentě mi ale něco došlo. Sáhla jsem do kapsy pro telefon a když jsem se podívala na obrazovku, pod časem bylo Sobota, 3. února.
Takže zaprvé: Jdu do školy po týdnu a nemám omluvenku. Mamku jsem doma nepotkala, takže kdo ví, jestli mě vůbec hledala nebo si o mě aspoň dělala starosti (očividně jo, protože jsem od ní měla snad milion nepřijatých hovorů a tři tucty zpráv).
A za druhé: Proč mě sakra táhne do školy v sobotu?
„Ty, Luky?" hned se na mě otočil, „víš, že dneska je sobota?" Ten ale jenom s uchechtnutím otočil svůj obličej zpátky dopředu. „Vím," řekl s úsměvem. Očividně mu to nevadilo. Ještě chvíli jsem na něj nechápavě civěla. Potom mi ale došlo, že v souvislosti s ním nemá prakticky nic cenu řešit, takže jsem se jednoduše začala dívat dopředu na cestu a usilovně jsem přemýšlela, proč mě táhne do školy v sobotu.
Vešli jsme do školy, která byla sice z neznámého důvodu odemčená, ale z poněkud známého důvodu úplně prázdná. Šli jsme chodbou, teď už jsem ale šla za ním. Když teď tak na to vzpomínám, bylo to docela vtipné. Lukáš byl jako nějaký můj bodyguard.
Vešli jsme do naší třídy, kde před tabulí stál postarší muž, ale celkem formálně oblečený. Nechybělo sako, brýle ani kravata. Vlasy už se mu začaly zbarvovat do šeda. Možná už nebyl nejmladší, pořád byl ale ve formě. Že měl tělo vypracované, to bylo vidět i přes formální oděv, to se ale projevilo i na jeho výšce. Byl totiž sotva o deset centimetrů vyšší než já, což teda není na dospělého muže nic moc.
Prostě tam tak stál, nohy lehce rozkročené a ruce… nevím, nedokážu to vysvětlit. Podívejte se na obrázek na hoře, pokud chcete mít aspoň přibližnou představu.
Šla jsem si sednout do třetí lavice v prostřední lavici. Nepřejte se mě proč. Prosím. Ten muž mě celou dobu pozoroval. Lukáš si ke mně přisednul, nahnul se ke mně a pošeptal mi: „Nenene. Tak takhle to nepůjde." Zvednul se, sednul si do první lavice a díval se do obličeje toho muže. Ten muž se ale i přes to díval pořád na mě. Jak jsem pochopila, měla jsem si sednout do první lavice. Radši jsem tak i učinila. Jen co jsem si ale sedla, Lukáš se zvedl a se založenýma rukama se opřel o lavici nalevo.
„Víš, Taro," začal Lukáš a já jsem se na něj otočila, „kdybys tady tenhle týden byla… Počkej! Já ti to nedávám za vinu! Zklidní hormon, prosimtě," řekl po tom, co viděl, že… já vlastně ani nevím. Jenom mě zase začaly pálit oči. Lukáš se vzchopil a pokračoval: „No prostě, kdybys tady tenhle týden byla, tak bys věděla, že od druhého pololetí (napište mi prosím do komentáře, jestli je v Americe na střední škole pololetí nebo semestr. Díky 😉) bude na téhleté škole učit nový učitel. Takže mi dovolte, abych ti představil toho nejhoršího učitelé na světě všech dob." a s těmi posledními slovy se nenávistným pohledem zadíval na - jak jsem pochopila - našeho nového učitele. Ten učitel se snad poprvé konečně přestal dívat na mě - otočil svou hlavu doprava, aby sjel Lukyho pohledem. „Ale no tak. Možná jsem udělal pár chyb, ale kdo ne." „Jasně. Pár chyb." Oba dva se sjížděli pohledy navzájem.
„Dovoj mi, abych ti představil člověka, který učil - nebo spíš mu s tím někdy pomáhal - mého otce. Člověka, jehož plánek bylo prakticky zničit svět. Člověka, který byl dvakrát spálený. Člověka, který zapříčinil - ale na rovinu, to byla nejspíš jediná věc v jeho životě, kterou totálně nepodělal -
Prostě díky tomuhle 'člověkovi' (rukama udělal uvozovky) je Scott McCall tím, kým je." Když jsem si to tak snažila všechno srovnat v hlavě, vyšel mi z toho jenom jeden člověk.
„Dovol mi, abych ti představil… Petera Halea."

______________________________________

Prosím, přečtěte si to 😀:

Takže vážení. Mám tolik věcí, kolik vám potřebuju sdělit. Nevím, kde mám začít.

1. Děkuju moc za tu nálož přečtení. Za 5 kapitol 100 přečtení? Pro někoho by to možná nic nebylo, ale pro mě to znamená MOC! Jeden den nejsem na Wattpadu a najednou přibyde tak 20 - 30 přečtení! Jste úžasní! Děkuju moc! 😘

2. Děkuju moc mikastey za hvězdičky 😄😘
Kvůli tomu jsem psala kapitolu včera, ale tak trochu jsem ti tam zapomněla poděkovat, takže tady je ještě jedna 😁

3. Pomalu ale jistě se blížíme ke konci (ale jestli to bude mít úspěch a budete chtít, bude i druhý díl, protože konec bude takový otevřený), takže mi pište do komentářů vaše názory, tipy, kritiku a tak

4. Jsem chtěla ještě něco, ale nemůžu si vzpomenout, takže se mějte hezky. Za každé sledování, hvězdičku i komentář budu moc ráda 😘😘😘

5. To teď dopisuju po pár minutách od vydání 😁 Sorry za delší kapitolu, ale původně jsem to chtěla ukončit už tady, ale tak trochu to nejde. Nebo jo…?