Kdo z nás se bojí? (lehce Teen Wolf FF) ✔

Jsem jedna z nich

„Vlkodlak? PROSIM?!" vyjela jsem po nich zvýšeným hlasem. Opřela jsem se rukama o jakýsi plechový stůl a zhluboka jsem oddechovala. Lukáš se ke mně začal přibližovat a už natahoval ruku, já jsem to ale jakoby věděla a se zavrčením doprovázeným divným pocitem v očích jsem se na něj otočila. Luky ustoupil. Po téhle názorné ukázce mi bylo jasné, že mi nelžou.  Teď byl ze mě vlkodlak.
„Řekněte mi jednu věc, vy dva," pokračovala jsem po tom, co jsem se uklidnila, „a speciálně ty, Lukáši - proč." Chvíli tam tak stáli, nevěděli, co říct. To trapné ticho jsem zase musela přerušit já: „A žádné takové kecy jako: kousnutí je dar." No co? Nějak jsem chtěla být zase ta stará Tara a někde jsem začít musela.
„No, neber to jako dar, když nechceš. Ber to jako… záchranu života?" řekl jen tak jakoby nic mimo děj Lukáš opírající se o nějaký jiný plech, ruce založené. Při jeho slovech mě zamrazilo. Záchranu života?
Napřímila jsem se, abych mu dala nějaké znamení, že takováhle odpověď mi nestačí. Lukáš otočil hlavu doprava. Když jsem se tam podívala taky, v mém zorném poli se objevil… Jimmy, tuším. Jimmy, který už mezitím vstal a momentálně měl ruce v kapsách a opíral se o jednu z těch nechutných skříní. Až teď mi něco došlo. To nebyly jenom skříně. Byli jsme v márnici.
Když si Jimmy uvědomil, že je středem pozornosti, začal se střídavě dívat na mě a na Lukyho. Nakonec se podíval na mě. „No co? Přece jsem tě tam nemohl nechat. Měla ses vidět… Ale ne, jejda, promiň, já to nemyslel ve zlém," řekl po tom, co viděl… upřímně, těžko říct, co viděl. Možná moje oči, možná mojí pěst, drápy nebo narůstající chlupy? Těžko říct. „… Byl to neuvěřitelný pocit. Ale zároveň pocit, který už nechci nikdy zažít. Když jsi padala, usmála ses na mě. Poslední věc, co jsi udelala před dopadem. Usmála ses na mě." Utřel si obličej do rukávu. Když se na něj ale tak podíval, začal si mikinu sundávat. Pod ní se skrývalo vypracované tělo, které ale od mého pohledu a celkově od zbytku světa dělilo bílé tričko. Taky jsem poprvé viděla jeho vlasy. Hnědé. Ostatně stejně jako jeho oči. Řeknu vám, na světě existoval jenom jeden kluk hezčí než on - můj Lukáš.
„No tak, hele hele, jo?" přiběhl ke mně Lukáš, když viděl, jak si Jimmyho prohlížím. „Ty jsi moje. Jasný?"
Kývla jsem, což mi on opětoval pusou. Ach Bože, jak moc mi tohle chybělo. Jimmy jenom obracel oči v sloup. Popadl mikinu, silou rozrazil dveře a sotva jsem stihla zaregistrovat tu ránu, už byl pryč. To nám s Lukymu ale nebránilo v tom, co nám oběma už tolik dní tak chybělo…