Defence Against Love Arts

2. kapitola

Když se Draco ráno probudil ve své kolejní ložnici, cítil se odpočatý a plný energie. Přesto, že bylo brzké ráno a čekaly jej první vyučovací hodiny po návratu do školy, necítil se takto čile  už pěkných pár měsíců. Nebylo se čemu divit. Za války měl klidné spaní jen málokdo, ať už stál na té či oné straně. Ani po válce se však Dracův spánek nikterak neprohloubil. Jeho rodiče čekal soudní proces před Starostolcem a Draco přesto, že se odvážil konečně rozhodovat sám o svém životě a postavit se vlastní rodině, měl otce a především matku rád a obával se, aby nebyli odsouzeni k polibku.

Za chování svého otce se Draco velice styděl. Byl si však vědom, že čím byl Raddle silnější, tím více Lucius jednal z pouhého strachu, nikoli z vlastního přesvědčení. Raddle byl výtečný v umění svázat své příznivce obavami o vlastní život a život svých blízkých. Přesto Draca mrzelo, že v sobě otec nenašel odvahu vzepřít se Voldemortově nadvládě, nebo alespoň nejednat tak okatě v jeho prospěch. Na matku se Draco zlobit nemohl. Věděl, že jednala na otcův popud a z nevýslovného strachu o svého jediného syna.

Také se proslýchalo, že Narcissa Pottera nevyzradila, když zjistila, že jej Voldemortova avada nezabila. Draco o této skutečnosti neměl žádné důkazy. Věděl pouze to, že se Potter snažil v Narcissině procesu podat svědectví, to však bylo Starostolcem, který již měl dostatek relevantních důkazů o její vině, zamítnuto pro nadbytečnost.

Draco se do dnešního dne nedověděl, zda chtěl Potter vypovídat v její prospěch či neprospěch. Kromě samotného Hrdiny a jeho nejbližších přátel to zřejmě nevěděl nikdo, Draco se tedy neměl koho zeptat. Narcissa byla odsouzena ke třem letům v Azkabanu, což se dalo považovat za vcelku mírný trest. Starostolec nízký trest odůvodnil tím, že jednala na popud manžela a Znamení v podstatě přijala nedobrovolně, což bylo stvrzeno jejím výslechem pod veritasérem. Lucius, jakožto jeden z nejbližších poskoků Voldemorta, který svůj vlastní dům propůjčil k nejrůznějším zvěrstvům - od spřádání plánů na Potterův únos po mučení nepromíjitelnými – byl odsouzen k patnácti letům v nejšpinavější a nejpromrzlejší části Azkabanského vězení.

Dracovi se velice ulevilo, když zjistil, že ani jeden z jeho rodičů nebyl odsouzen k polibku. Věděl, že matčin trest je nad očekávání nízký a doufal, že jej matka přežije bez větší úhony. A pokud by Lucius nebyl jeho vlastní otec, jistě by i jeho trest považoval za přiměřený.

Jakmile bylo rozhodnuto o osudu jeho rodičů, Draco si v rámci možností užil pár klidných dní. Dny trávil čtením knih a procházkami v okolí rodinného sídla, několikrát za prázdniny vyrazil do mudlovského baru, kde se dokonce dvakrát nechal okouzlit náhodným mužem. Poprvé šlo o hnědovlasého Američana se silným přízvukem, který Draca skutečně přitahoval, na druhého muže si však vzhledem ke svému podnapilému stavu ani nevzpomínal. V prvním případě zůstal s neznámým do rána, v druhém šlo pouze o rychlou akci na pánské toaletě, ze které si Draco vybavoval pouze útržky.

Se svojí sexuální orientací byl Draco již dávno srovnán. Věděla o ní dokonce většina spolužáků ze Zmijozelu. Ti tuto informaci přijali bez větších pobouřených reakcí (až na zlomené srdce Pansy Parkinsonové), zmijozelská hierarchie a pravidla v ní nastolená jim tak jak tak nic jiného nedovolovala. Tatáž pravidla byla také důvodem, proč se Dracova orientace neprobírala veřejně mezi příslušníky všech kolejí. Zmijozelové byli zkrátka zvyklí ve vnitřních záležitostech své koleje držet jazyk za zuby.

Jakmile se však začal blížit konec prázdnin a s ním nařízený návrat do školy, Draco začal mít obavy o své místo ve zmijozelské hierarchii. Věděl, že bude hned první školní den konfrontován s potomky Smrtijedů, kteří, jak předpokládal, jeho náhlou změnu stran ke konci války budou považovat za zradu. Poslední dny před návratem do Bradavic nemohl pořádně jíst a kvůli staženému žaludku ani normálně spát.

Jakmile se však Draco ocitl ve spěšném vlaku do Bradavic, zdálo se, že jeho pozice ve Zmijozelu nijak neutrpěla. Hned na nástupišti jej odchytl Blaise Zabini a zapletl se s ním do nenuceného rozhovoru o tom, co každý z nich dělal o prázdninách. Ve vlaku se k chlapcům přidala Pansy a Theodore Nott, jež byl sám potomkem Smrtijedů. Na první pohled se tedy zdálo, že se nic zásadního nezměnilo. Několik starších žáků Zmijozelu se však ve vlaku neobjevilo – například Gregory Goyle, jež si odpykával roční trest v Azkabanu za ohavné tetování na svém předloktí.

Draco si již během cesty všiml, že se ze zmijozelských hovorů vytratily narážky na čistou krev. Nikdo za bezmála tři hodiny cesty do Bradavic nepoužil urážku mudlovský šmejd (což Draca velice překvapilo), ani se nikterak nepouštěl do polemik na téma nadřazenosti kouzelnické společnosti nad mudlovskou. Draco sám na sobě pociťoval již během šestého ročníku v Bradavicích, že jsou mu tyto úvahy proti srsti, a že názory svého otce papouškuje jen z loajality vůči němu a ze strachu ze ztráty vlastního postavení ve Zmijozelu. Svým neuposlechnutím Voldemortovy výzvy v onen osudný den bitvy o Bradavice dal, jak sám doufal, celému světu najevo svůj názor na otázku čisté krve.

---

Dnes, v první den výuky v novém školním roce, tedy Draco konečně vstával odpočatý a víceméně bezstarostný. Zmijozelský sedmý ročník dnes čekalo bylinkářství a dějiny čar a kouzel společně s Mrzimorem, přeměňování s Havraspárem a nakonec dvouhodinovka obrany proti černé magii s Nebelvírem. Studenti zatím netušili, kdo bude obranu proti černé magii vyučovat, místo pro učitele u učitelského stolu při včerejší slavnostní večeři bylo prázdné a McGonagallová se v proslovu o nikom nezmínila. Draco nad tím přemýšlel, zatímco si v ložnici vázal svoji zmijozelskou kravatu. Osobně sázel na někoho z Řádu, avšak konkrétní tip neměl.

„Draco? Jdeš snídat?" vytrhl jej z úvah Theodore.

„Jo," odpověděl Draco stroze, neboť si ještě stále nebyl jistý, do jaké míry si může k Nottovi dovolit familiérní tón.

Když však i na snídani konverzace plynula v přátelském duchu, Draco hodil svoje obavy definitivně za hlavu. Bylinkářství s profesorkou Prýtovou i dějiny s profesorem Binnsem proběhly dle očekávání. Profesorka Prýtová jako vždy překypovala energií, když nutila studenty čistit a přesazovat smrduté hlízy mordovníku, profesor Binns jako vždy všechny uspal. V podobném duchu proběhlo i přeměňování s ředitelkou McGonagallovou, která po dlouhé době působila uvolněně a nenuceně i přesto, že vedení celé školy nyní spočívalo na jejích bedrech.

Po obědě se zmijozelové chystali na obranu proti černé magii s Nebelvírem. Draco poprvé za dnešní den pocítil menší nával nervozity. Ne že by jej znervózňovalo, že nevěděl, koho čekat jako vyučujícího. Znervózňovala jej nejistota z Potterovy přítomnosti. U včerejší večeře se očima záměrně vyhýbal nebelvírskému stolu a u snídaně ani oběda Pottera a jeho přátele nezahlédl, takže se nejspíš museli minout. Draco nevěděl, co čekat. Budou se vzájemně ignorovat, nebo se budou i nadále otevřeně nenávidět? Nebyl si ani jistý, která možnost by pro něj byla přijatelnější. Hádky s Potterem prostě na Bradavické chodby patřily jako půlměsícové brýle na Brumbálův nos, avšak důvody k nim již dávno pominuly. Draco se navíc cítil Potterovi dlužný za záchranu svého života tenkrát v Komnatě. Věděl, že by mu měl spíš děkovat, než vyvolávat hádky.

Když Draco dorazil do učebny, většina nebelvírů již byla na svých místech. Draco nenápadně vyhledal Potterovy záda, a když zjistil, že hnědovlasý nebelvír nenuceně konverzuje s Weasleym, rozhodl se dělat, jako by si vůbec nebyl vědom, že se nachází s Potterem v jedné místnosti. Posadil se tedy do lavice vedle Blaise a zapojil se do hovoru, který vedli jeho spolužáci.

„Já tipuju Pastorka," prohlásila Pansy s absolutní jistotou v hlase.

„Pastorka? Vážně si myslíš, že nás bude učit sám ministr?" vyprskl Blaise a podíval se pohrdavě na Pansy. Ta se však jen zasmála a podívala se na Blaise ještě o stupeň pohrdavěji.

„Jakej ministr, co to meleš Blaisi?" smála se.

„Pansy? To jsi měla celý prázdniny hlavu v zadku, nebo jsi vážně tak natvrdlá?" neodpustil si Draco.

Theodor se k chlapcům přidal: „Slyšela jsi někdy něco o Denním věštci?"

Všichni tři chlapci propukli v hlasitý smích, který byl však záhy utišen otevírajícími se dveřmi, ve kterých se objevila vysoká postava v tmavě modrém hábitu.