Defence Against Love Arts

17. kapitola

„Nejspíš šla do své ložnice," zadrmolil Harry, když se s Dracem ocitli na chodbě před Komnatou nejvyšší potřeby.

„Ok, pojďme ji najít," rozhodl Draco a vyrazil směrem k Nebelvírské koleji.

Kráčeli spolu mírně nekoordinovaným krokem způsobeným alkoholem po Bradavických chodbách. Harry měl v hlavě změť myšlenek, uvědomoval si, že Ron vyvedl pěknou hloupost a že musí Hermionu urychleně najít a poskytnou jí oporu. Jeho myšlenky se však neustále točily v kruzích kolem Draca.

„Uvědomuješ si, že teď neplníme žádnej úkol do obrany?" zeptal se Draca bez přemýšlení.

„No a?" řekl Draco nechápavě a krátce se se zasmál.

„Dobrovolně se mnou hledáš Hermionu. Ty, Draco aristokrat Malfoy, hledáš mudlovskou šmejdku s Vyvoleným," zasmál se Harry od srdce. „Větší úlet bys těžko vymyslel."

„Jo, zní to šíleně. Ale řekni upřímně, Pottere. Vadí ti to?" zeptal se Draco a zastavil se.

„Vlastně...ne, nevadí," odpověděl Harry a podíval se na blonďáka. Harry se zájmem sledoval, jak Draco vypadá opilý. Svoje vždy dokonale upravené vlasy měl rozcuchané, bouřkové oči veselé a usmíval se víc, než obvykle. Musím myslet na Hermionu, sakra! Harry se snažil vzpamatovat a raději opět vykročil směrem ke společenské místnosti.

„Potom nemusíme řešit, jak moc šíleně to zní," namítl Draco, také již za chůze. „Navíc...Granegorvá je sice šmejdka, ale kouzelnickejch schopností má víc než polovina Zmijozelu dohromady," dodal.

To Harryho vcelku vyvedlo z míry. Malfoy lichotí Hermioně? Svět se vážně musel zbláznit!

„Malfoyi, co s tebou sakra je? Máš se chovat jako zmetek, máš mě nesnášet a v žádným případě nemáš lichotit Hermioně!" zasmál se Harry.

„Pastorkova výuka umí zázraky, Pottere," pokrčil Draco rameny a dál to nekomentoval.

Brzy se ocitli před Buclatou dámou, která skrývala vchod do Nebelvírské společenské místnosti.

„Chceš jít dál?" zeptal se Harry Draca. Počítal s tím, že všichni šesťáci a páťáci ještě nebudou v postelích, Dracův příchod do Nebelvírské společenské místnosti by tedy mohl vyvolat rozruch. Ve stavu, v jakém se nacházel, mu to ale nedělalo velké starosti.

„Proč ne?" odvětil Draco a vykročil za Harrym, který Buclaté dámě řekl heslo, aby mohli projít dovnitř. Jak Harry předpokládal, ve společenské místnosti bylo asi 15 lidí. Většina z nich na nově příchozí se zájmem koukala, avšak nikdo nic neřekl.

„Ginny, neviděla jsi Hermionu?" zeptal se Harry Ronovy sestry, která seděla na gauči u krbu ve společnosti svých dvou kamarádek ze stejného ročníku.

„No, asi před čtvrt hodinou odešla na tu vaši párty, měla by být tam," pokrčila Ginny rameny a zkoumavě si prohlížela oba chlapce. Na první pohled muselo být zřejmé, že mají upito.

„Takže se sem nevrátila?" zeptal se jí Draco.

„Ne, proč? Stalo se něco?"

„Stalo se to, že tvůj bratr je idiot, Ginny. Hele, musíme ji najít. Kdyby se náhodou vrátila, postarej se o ni prosím, dobře?" poprosil ji Harry.

„Ehm, no....fajn, ale co se stalo, Harry?"

„To ti jistě poví sama, teď jí hlavně musíme najít," odpověděl Draco rychle. Harry mu v duchu děkoval, že to takto zaonačil. Nerad by vytvářel živnou půdu pro klepy, které by se hned ráno nesly celým hradem. Na to se oba chlapci otočili a dali se na odchod.