Defence Against Love Arts

28. kapitola

„Promiň, že ruším takhle pozdě," vykoktal ze sebe Harry, když mu Draco později toho večera otevřel dveře svého pokoje. Měl na sobě plátěné kárované kalhoty a černé tričko, které těsně obepínalo jeho hruď. 

Harry ztratil řeč. Nikdy Draca takhle neviděl a najednou mu připadal takový...lidštější než obvykle. Žádný uhlazený pan dokonalý. Prostě obyčejný člověk, téměř jako obyčejný mudla.

Malfoy v pyžamu...Harry si ho se zaujetím prohlížel od hlavy až k patě a málem zapomněl, proč vlastně přišel.

„Copak Pottere, přišel sis mě prohlídnout?" rýpl si Draco pobaveně.

„Pěkný pyžamo, Malfoyi," odvětil Harry a v duchu si gratuloval ke své pohotovosti.

Draco byl ale mistr slovních přestřelek, a tak jen pokrčil rameny. „Slušně vychovaní kouzelníci nechodí na neohlášenou návštěvu v 11 večer," řekl věcně, Harry si byl ale jistý, že jde o pouhou provokaci.

„Fajn. Příště požádám o audienci. Ale teď si musíme promluvit," řekl Harry nekompromisně. Draco vzápětí ustoupil ze dveří, aby Harry mohl projít dovnitř. Aniž čekal na vyzvání, posadil se na malý gauč vedle dveří a počkal, než se zmijozel posadí do křesla naproti němu.

________________________

Tak a je konec. Proč jinak by přišel v 11 večer a chtěl si promluvit? Od začátku to byl blbej nápad, zkoušet to na Pottera, to nemohlo dopadnout jinak. Co jsem si ksakru myslel?

Draco si byl jistý, že Harry přišel ukončit to, co mezi nimi je, ať už to bylo cokoliv. Jediné, na co se teď soustředil, bylo, aby to na sobě nedal znát. Pokud o něj Potter nemá zájem, tak ať. Tu obrovskou tíhu, kterou pocítil na hrudi, se snažil ignorovat. Chtěl to mít rychle za sebou, proto Harryho pobídl. 

„Tak o co jde, Pottere?"

„Nevím, jak začít," spustil Harry a Draco se snažil zhluboka dýchat. Ruce se mu třásly.

„Jde o Hermionu," řekl nakonec prostě.

Dracovo srdce se na okamžik zastavilo a pak začalo opět splašeně tlouct. Takže nejde o nás dva? Okamžitě měl pocit, že může zase volně dýchat. Jeho úleva byla nepředstavitelná. Byl ale vychovaný dobře maskovat své emoce, a tak se navenek se jen ušklíbl. 

Harry ten úšklebek zachytil a nedal Dracovi prostor promluvit. „Ne, Malfoyi, nežárlím. Nejde o mě, ale o Hermionu. Líbíš se jí," vysvětlil. 

Dosáhl tím však jen toho, že se Dracův samolibý úšklebek prohloubil. „To mě nepřekvapuje," řekl blonďák a poté si pomalým pohybem prohrábl vlasy, jakoby tím chtěl poukázat na svou neodolatelnost.

„To není vtipný, Malfoyi," zamračil se Harry. 

„Nemělo to být vtipný, jen konstatuju fakta," odvětil Draco věcně a pokrčil rameny.

To však Harryho zjevně popudilo, a tak se natáhl pro polštář, který ležel na gauči a mrštil jím po Dracovi. Dracovy reflexy famfrpálového chytače však byly výtečné a proto polštář bez větších problémů chytil ještě v letu.

„Hele Pottere, jestli po mně hodláš házet věcma, támhle jsou dveře," řekl Draco naoko výhružně, své pobavení, které do jisté míry pramenilo z úlevy, že to Harry nepřišel ukončit, ale nedokázal skrýt.

„Jseš pořád stejnej bastard, Malfoyi," ušklíbl se Harry. „A teď vážně, bojím se, že se do tebe Hermiona zamiluje a pak bude zklamaná dvojnásob. Jedno odmítnutí jí bohatě stačí," vysvětlil konečně. „Myslím, že bys měl zařadit zpátečku. Nebo jí to nějak vysvětlit..."