Defence Against Love Arts

3. kapitola

Harry byl zvukem otevírajících se dveří učebny přinucen otočit hlavu. Osoba, kterou v nich uviděl, byla mohutná, měla na sobě typický tmavě modrý hábit sahající až ke kotníkům a donutila Harryho rty roztáhnout se v širokém úsměvu. Ve dveřích totiž nestál nikdo jiný než samotný ministr kouzel, Kingsley Pastorek.

Učebnou se ozvalo posměšné vyjeknutí Pansy Parkinsonové a pár udivených výdechů ostatních studentů, Harry je však ani nezaznamenal. Ne že by se nebelvír obával, že bude obranu proti černé magii po loňském fiasku se sourozenci Carrowovými vyučovat někdo nekvalifikovaný, ale když ve dveřích uviděl Kingsleyho, pocítil obrovskou úlevu a nával radosti. Kingsley? To nemohl v létě něco naznačit? S úsměvem se podíval na Rona a Hermionu, v jejíchž tvářích rozpoznal podobné nadšení.

„Dobré odpoledne!", pozdravil Pastorek studenty hlubokým hlasem, z nějž sálala přátelskost a autorita zároveň a postavil se před třídu. „Považuji za slušnost se představit, i když většina z vás mě jistě zná, pokud ne jako spolubojovníka ve válce, pak možná jako ministra kouzel. Mé jméno je Kingsley Pastorek a na úvod bych rád podotkl, že si na titulu ministra kouzel nikterak nezakládám, proto postačí prosté oslovení profesore." Pár studentů včetně Harryho, kteří Pastorka znali coby člena Fénixova řádu, se tiše zasmálo.

„A nyní několik slov k tomu, proč jsem zde. Jak jistě víte, vaše přítomnost zde je nařízena ministerstvem, které naznalo, že v loňském školním roce nebylo v Bradavicích poskytováno adekvátní vzdělání. Nikoli vaší vinou máte nedostatečné znalosti z lektvarů, z přeměňování, astronomie a ostatních předmětů pro to, abyste na konci školního roku mohli složit OVCE. Na tom se jistě shodneme. Malou výjimku však tvoří právě obrana proti černé magii.

Většina z vás má s černou magií, nebo lépe řečeno s obranou proti ní, větší zkušenosti, než měl kdokoliv z profesorů ve vašem věku. Troufám si říct, že dokonce sám profesor Brumbál ve svých 17 letech neměl ve své hůlce vepsáno tolik obranných kouzel, jako vy. Bojovali jste ve válce. Co se obrany proti černé magii týče, jste hotoví kouzelníci. Ano, válka přinesla mnoho obětí. Ale nebýt vás a jistých samovzdělávacích studentských spolků," spiklenecky mrknul na Harryho, „jistě bychom mluvili o mnohem větších počtech, a možná by tu dnes místo mě přednášel sám Voldemort." Při vyslovení toho jména s sebou několik studentů polekaně cuklo. Válka již dávno skončila, avšak jeho jméno i nyní vyvolávalo vzpomínky na prožité hrůzy.

„Ministerstvo naznalo, že již není nic, co by vám mohla škola v oblasti obrany proti černé magií nabídnout. Avšak zrušit předmět úplně se ministerstvu nezamlouvalo. Sám jsem tedy přišel s myšlenkou, že bychom mohli výuku pojmout jako hru, jako takovou odměnu pro vás za projevenou odvahu a loajalitu. Můj plán se shledal u ministerských úředníků s nadšením, avšak ani oni, ani Minerva, nebyli s to najít nikoho, kdo by byl ochoten předmět v této formě vyučovat. A tudíž jsem se uvolil, že tuto milou povinnost obstarám sám."

Když se Kingsley odmlčel, třídou to zašumělo. Pastorkův projev zjevně vzbudil rozruch. Studenti byli zvyklí na tradiční výuku, i Lupinovy praktické hodiny ve třetím ročníku byly něco velmi neobvyklého. Nemenší pozdvižení způsobilo to, že předmět bude skutečně vyučovat sám ministr kouzel, což se bezpochyby stalo poprvé v dějinách čar a kouzel. Hermiona s Harrym se usmívali od ucha k uchu a Ron s otevřenou pusou udiveně hleděl na Pastorka.

„Abych vše uvedl na pravou míru: nečekejte žádné zdlouhavé eseje a testy" pustil se Pastorek do vysvětlování a třídou se ozvalo úlevné ááh.

„Za malý okamžik budete losem rozděleni do dvojic. Losování bude čistě náhodné a žádné protesty nebudou přijímány." řekl, a přitom z lavic zachytil několik vyplašených pohledů.

„Dvojice budou neměnné po celý školní rok. Každou hodinu dostanou všechny dvojice stejný úkol, který bude nutné splnit do následující hodiny. Úkoly nebudou časově náročné, zaberou vám maximálně tři čtyři hodiny během oněch dvou týdnů mezi jednotlivými hodinami obrany proti černé magii. Avšak náročné na splnění budou bez pochyby. Budete nuceni využít poznatky ze všech kouzelnických oborů, od lektvarů přes astronomii, až po přemisťování. Každou hodinu si společně předvedeme výsledky práce každé dvojice a společně je ohodnotíme. Za jednotlivé úkoly budete dostávat body. Na konci roku kromě toho, že budete výborně připraveni na OVCE, dvě nejlepší dvojice dostanou příležitost započít svoji kouzelnickou kariéru na některém z odborů Ministerstva."

Pastorek domluvil a většina studentů napodobila Rona – hleděli na Kingsleyho s otevřenou pusou, neschopni slova. Harry nevěděl, co si má myslet. Na jednu stranu se jej koncept výuky oslovil, měl mnohem radši praktické užívání a procvičování dovedností, než vysedávání v knihovně a sepisování dlouhých esejí. Avšak v této třídě by byl schopen napočítat hned několik osob, se kterými by za nic na světě nechtěl popisované úkoly podstupovat. V duchu se modlil za někoho z nebelvírů, avšak podvědomě tušil, že jeho přání nebude vyslyšeno.

„Nyní přejdeme k losování dvojic," řekl Pastorek a lusknul prstem. Z katedry se zvedl štos pergamenových svitků a před každého studenta byl jeden z nich neverbálním kouzlem odlevitován.

„Každý z vás má nyní před sebou kus pergamenu. Jakmile řeknu formuli, na každém pergamenu se zespod objeví číslo. Každé číslo se bude ve třídě jednou opakovat. Až dostanete pokyn, zvednete svůj pergamen nad hlavu tak, aby všichni mohli vaše číslo vidět. Pak už jen stačí najít partnera se stejnou číslicí. Ujišťuji vás, že kouzlo zajistí skutečnou nahodilost. Žádné spárování není předem naplánované. Všichni chápou pokyny?" zeptal se nakonec.

Třídou se ozvalo tiché zahučení na znamení souhlasu.

„Dobrá. Jdeme na to, připravte se," řekl Kingsley a vytáhl hůlku.

„Temere par numerus...hotovo. Nyní prosím zvedněte své svitky nad hlavu," pronesl a přitom kladl důraz na jednotlivá slova, aby zvýšil napětí. Ministr působil, jakože se celou situací a nejistotu v očích studentů náramně baví.

Harry třesoucí se rukou otočil svůj pergamen. 11. Okamžitě stočil svůj pohled na Ronův svitek, na kterém stálo číslo 3. S nadějí v očích se otočil za sebe na Hermionu, avšak ta v rukou držela pergamen s číslem 9. Harry posmutněl, avšak když zvedal svůj pergamen nad hlavu, stále doufal v Nevilla, Deana nebo Shamuse, nebo aspoň v Parvati Patilovou.

Ať se však rozhlížel sebevíc, číslo 11 nikdo z nebelvírů v rukou nedržel. Takže Zmijozel. Harry přelétl očima na druhý konec třídy, kde tradičně sedávali studenti Zmijozelu. Za sebou zaslechl Hermionu úlevně vydechnout, nechtěl se však zabývat dvojicemi svých přátel, dokud nenašel tu svoji.

A pak ji uviděl. Červená jedenáctka zářící nad blonďatou hlavou. Harry pohlédl do očí jejímu majiteli. Působily stejně vyděšeně jako jeho vlastní. Neviděl v nich opovržení ani nechuť, jediné, co v nich viděl, byl nefalšovaný šok. Harry vůbec nevěděl, jak reagovat, zda se smát, nebo začít proklínat Kingsleyho Pastorka, a tak jen seděl s rukama nad hlavou, ve kterých stále držel pergamen s jedenáctkou a nedělal nic, jen zíral. Na Draca Malfoye. Do prdele.

------

Vážení čtenáři,

doufám, že se vám dosavadní kapitoly líbily. Jak je možná z vývoje příběhu patrné, nějakou dobu potrvá, než si k sobě Harry a Draco najdou tu správnou cestu, nerada bych to uspěchala. Doufám, že vás to neodradí. :) 

Budu ráda za jakoukoli zpětnou vazbu, negativní i pozitivní. Pokud příběh čtete, dejte o sobě vědět! :)

A.