Defence Against Love Arts

8. kapitola

Hned v úterý večer Harrymu zaťukala na okno v chlapecké ložnici školní sova. Harry už tak nějak očekával, že vzkaz, který přinesla, bude od Draca. A nemýlil se. Ve zprávě stálo, aby Harry přišel zítra po obědě do knihovny. Draco ve vzkazu opět použil rozkazovací způsob a Harrymu to kupodivu nevadilo. Byl rád, že nemusí po fiasku s Dracovou orientací přebírat iniciativu. Zároveň jej napadlo, že Draco možná vzal do úvahy famfrpálový trénink, který měl Nebelvír vždy ve středu po vyučování, a proto navrhl dřívější čas. Blbost, pořád je to Malfoy. Určitě je to jen náhoda. Snad si aspoň pamatuje název té zpropadené rostliny.

Když pak Harry ve středu seděl u oběda, začal opět pociťovat mírnou nervozitu. Přece jen šlo o teprve druhé přímé setkání s blonďatým zmijozelem a zároveň o první osobní kontakt od onoho podivného okamžiku u jezera. Harry doufal, že bude schůzka probíhat v podobném duchu jako minule, samozřejmě až na ten dramatický závěr, ale nemohl si být ničím jistý. Přemluvil sám sebe sníst alespoň polovinu své porce pečeného kuřete s bramborovou kaší, potom oznámil Ronovi A Hermioně, kam a především za kým má namířeno – aby věděli, kde mají hledat a koho vinit, kdyby se podezřele dlouho nevracel – a konečně vyrazil do knihovny.

Stejně jako posledně už na něj Draco čekal. To ovšem věděl pouze Harry, náhodný kolemjdoucí by jistě řekl, že Draco prostě přišel do knihovny studovat. Opět seděl za stolem s nosem zabořeným do nějaké tlusté staré knihy a Harryho jakoby si ani nevšiml. Harry se tedy posadil naproti blonďáka a odhodlal se k nejistému čau na pozdrav.

Draco neodpověděl, avšak konečně zvedl oči od knihy a zadíval se na Harryho.

„Musíme do Zapovězenýho lesa. O půlnoci," oznámil mu prostě a bez jakéhokoli náznaku emoce.

Harrymu chvíli trvalo, než si uvědomil, o čem Draco mluví. Po pár vteřinách mu došlo, že jde nejspíš o Pastorkovu rostlinu, avšak nezmohl se na lepší reakci než „...cože?"

„Mečavec. Roste v lese. Jinej les v okolí Bradavic není," vysvětlil Draco.

„Dobře, fajn. Ale proč o půlnoci?"

Draco namísto odpovědi přisunul Harrymu pod nos knihu, kterou před okamžikem tak zaujatě četl. Evidentně šlo o atlas kouzelných rostlin. Byl nalistován na stránku s nadpisem Mečavec stříbrný. Takže si to přece jenom pamatoval. Bod pro tebe, Malfoyi. 

Harry se snažil zkoncentrovat na to, co v knize stojí. Zaujaly ho dva obrázky, na kterých byl zřejmě mečavec. Na prvním byla rostlina s protáhlými tmavě zelenými listy a stříbřitými okvětními lístky a pod ní bylo uvedeno „mečavec stříbrný – o půlnoci trhaný". Rostlina na druhém obrázku byla celá černá a listy měla stočené do ruliček. Vypadala, jako by ji někdo nechal uschnout. Harry ani nemusel číst popisek pod druhým obrázkem, aby pochopil, že se jedná o mečavec utržený v kteroukoli jinou denní dobu než o půlnoci a že v této podobě zřejmě bude naprosto bezcenný.

„Sakra," zaklel Harry nahlas, čímž dal Dracovi najevo, že pochopil.

„Jo. Vyrazil bych hned dneska, ať to máme z krku," řekl Draco a tázavě se na Harryho podíval. „Ale vím, že máte odpoledne trénink. Kdoví, co nás tam čeká. Doufám, že Pastorek není idiot a že cestu nějak zabezpečil, ale síly možná budou potřeba."

Vážně vzal můj trénink do úvahy? Malfoyi, nepřestáváš mě překvapovat. „V pohodě, to zvládnu," odvětil Harry. Když jsem šel zabít Raddlea, taky jsem před tím nespal na růžovým obláčku. Snad dokážu utrhnout kus kytky i po tréninku. Nahlas to však raději nevyslovil. Také si uvědomoval, že ve čtvrtek čeká trénink famfrpálu zase Draca, a kdyby sám dnes odmítl, vypadal by jako blbec, pokud by se Draco rozhodl jít pro mečavec po zítra svém tréninku. V pátek sice netrénoval ani Nebelvír ani Zmijozel, ale Harry i Draco si byli vědomi, že ztratit dva dny na řešení úkolu nepřichází v úvahu.

„Ok. Tak v 11 před Velkou síní," rozhodl Draco, zvedl se od stolu a beze slova se odporoučel. Harrymu to nápadně připomnělo jejich první schůzku u jezera. Stejně jako tenkrát zůstal zaraženě sedět a přemýšlel o tom, jak bude hledání mečavce probíhat.

---------------

Když Draco pár minut před 11 zastavil na své cestě ze sklepení před Velkou síní, cítil se vcelku uvolněně, navzdory faktu, že právě míří do Zapovězeného lesa se svým bývalým největším rivalem. Sám se tomu podivil, ale potom došel k závěru, že jít o půlnoci do lesa zrovna s Vyvoleným, který porazil největšího černokněžníka všech dob, je přeci jen lepší, než jít tam s kýmkoli jiným. 

U Salazara, pořád je to Potter, blbče! Sám si vynadal za svůj pocit klidu, který pociťoval díky příslibu Potterovy přítomnosti. Když si ale zkusil představit, že jde hledat mečavec po boku Blaise nebo Pansy, cítil se značně nesvůj už jen z té představy. Důrazně si však odmítl přiznat, že zrovna v tomto úkolu je Potter výhra. Nejsem rád, že tam jdu s ním. Nejsem, sakra. Ani s Blaisem bych se nebál! Ani s Pansy, ani sám!

Přesně v 11 uslyšel šouravé kroky mířící k Velké síni. O chvíli později se zpoza rohu vynořil Potter v mudlovských džínách a šedé bundě. Draco ve škole mudlovské oblečení nenosil. Byl zvyklý celých 7 let nedávat najevo naprosto žádné spojení s mudly, byť šlo pouze o módní záležitost. Sám měl na sobě školní uniformu doplněnou o teplý zmijozelský svetr.

Harry mu pokynul hlavou na pozdrav. Draco mu pozdrav mírně oplatil a společně se beze slov vydali k východu na školní pozemky.

Už byli téměř u brány, když se jim za zády ozval přísný hlas: „Kam si myslíte, že jdete?"

Oba se s leknutím otočili za hlasem a spatřili ředitelku McGonagallovou s hůlkou v ruce, oblečenou v nočním tmavě fialovém hábitu, který sahal až k zemi.

„Ministrův úkol z obrany proti černé magii, paní profesorko," řekl Harry. Draco byl za Potterův vlídný tón vděčný a zároveň se modlil, aby byla McGonagallová obeznámena s Pastorkovými úkoly. Poslední, po čem toužil, bylo vysloužit si školní trest a ještě ke všemu s Potterem. Už tak s ním musím trpět tyhle ministrovy výmysly!

„Ah tak, promiňte!" řekla McGonagallová a vykouzlila tempus, které jí ukázalo 11 hodin na 4 minuty. „Výborně!" usmála se, neboť jí zřejmě došlo, že chlapci neopomenuli důležitost správného času utrhnutí mečavce. Potom se však zarazila, neboť jí došlo, jaký výjev před sebou vlastně pozoruje. „Potter a Malfoy? Vy tvoříte dvojici?"

„Už to tak bude," odpověděl Harry a Draco v jeho hlase rozpoznal kapku frustrace. Draca sotva znatelně píchlo v žaludku. Věděl, že s ním Potter nechce být ve dvojici. A sám přece taky nechce! Jo, nejspíš bych jí odpověděl stejně nakvašeně. Všechno je v pohodě, ujišťoval sám sebe. To, že jsme spolu ve dvojici, je prostě nutný zlo. Tečka.

Z přemýšlení jej však vytrhla McGonagallová, která se hlasitě rozesmála. „To je báječné! To se ministrovi opravdu povedlo! Pokračujte chlapci, nenechte se zdržovat!"

Draco a Harry se na sebe nechápavě podívali, ale to už ředitelka byla na odchodu. Ještě nějakou dobu se za ní ozýval tlumený smích. Oba chlapci se tedy otočili a bok po boku, černovlasý nebelvír a blonďatý zmijozel, vyrazili vstříc Zapovězenému lesu.