Defence Against Love Arts

27. kapitola

Draco se k tomu kroku několik minut odhodlával. V duchu si dodával odvahu, zatímco se snažil udržet krok s Hermionou v diskuzi o nežádoucích účincích uspávacího lektvaru. Dobře věděl, že je Hermiona sečtělá, přesto ho překvapilo, jak rozsáhlé jsou její znalosti. Být jí vyrovnaným partnerem v diskuzi ho stálo nemalé úsilí, tím spíš, že vedle něj seděl Harry, který jeho myšlenky rozptyloval.

Mohl by se leknout...Co když mě přede všemi okřikne? Ne, to by neudělal...ale co když...všechno, co se doteď stalo, mohla být jen shoda náhod, prostě se to tak seběhlo a on třeba vůbec nemá zájem...No tak Draco, jsi přece Malfoy. Malfoyové se nevzdávají před bojem!

„Souhlasím, pokud bychom směs míchali v protisměru, nedosáhneme takového efektu...," reagoval na Hermioniny úvahy o uspávacím lektvaru, jakoby věnoval svou pozornost pouze jí, a pak se konečně odhodlal. Rozpojil ruce, které měl doteď složené na stole, třesoucí se pravačku nenápadně strčil pod stůl a položil ji na Harryho stehno. Nikdo neměl šanci si čehokoliv všimnout.

-----------------------------------

Harry nevěřil vlastním smyslům. Opravdu mu Draco položil ruku na stehno uprostřed hostince plného spolužáků? Pod stolem to sice nikdo nemohl vidět, ale už ta samotná skutečnost Harryho rozpalovala. Jeho srdce uhánělo ostošest, zadýchal se a cítil, že rudne.

„Jsi v pořádku, Harry?" zeptal se Neville starostlivě, když si všiml Harryho červených tváří.

„Jasně, to asi ten ležák..." zamumlal Harry první, co ho napadlo a snažil se dělat jakoby nic. Uvnitř byl však naprosto vyvedený z míry. Doposud všechny drobné náznaky náklonnosti mezi ním a Dracem proběhly v soukromí. Tohle bylo něco jiného. Tohle už přece musí něco znamenat...

Harry se snažil udržovat konverzaci s Nevillem, hlavně aby nikdo nic nepoznal. Mezitím uvažoval, jestli by třeba neměl Draca za ruku položenou na své noze chytit. Chtěl to udělat, to si přiznal okamžitě, ale bál se, aby nezašel příliš daleko. Všechno, co se mezi nimi dosud odehrálo, bylo spontánní, pod vlivem alkoholu nebo zoufalství. Tentokrát se ale ani jeden z nich neměl na co vymluvit. Dracovo gesto se pořád dalo vyložit jako provokace, ale chycení za ruku už byl podle Harryho úvahy projev citu. A to si nechtěl dovolit.

Než o tom stihl hlouběji popřemýšlet, všichni pomalu dopili a začali se zvedat k odchodu. Zítra je čekal další pracovní den.

------------------------------------

Když se ti, kteří byli ubytovaní v Děravém kotli, došourali z večeře zpět, byl už Děravý kotel poloprázdný. Jakmile překročili práh hostince, odchytl si Harryho hostinský Tom.

„Pane Pottere! Chci Vám jen říct, že pokoj pana Malfoye je připraven. Je to pokoj č. 23, snad již bude všechno v pořádku," usmál se křečovitě. Harry stroze poděkoval, i když podle něj nebylo za co, a vydal se po schodech za ostatními. V patře si všichni popřáli dobrou noc a rozešli se do svých pokojů. Draco beze slova zamířil do svého ušmudlaného kamrlíku.

„Malfoyi," sykl na něj Harry a Draco se otočil. „Dvacet trojka, tvůj pokoj," řekl výmluvně, takže Draco hned pochopil. Zvedl obočí, na okamžik zaváhal a pak se vydal chodbou na opačnou stranu. Harry mu byl v patách. Zastavili se před pokojem číslo 23. Draco vytáhl z kapsy hůlku a dveře kouzlem odemkl.

Naskytl se jim pohled na nachlup stejný pokoj, jako měl Harry. Hodně prostoru a veliká postel s nebesy. Tom si evidentně toužil zachovat přízeň Vyvoleného.

„Tos nemusel," řekl Draco a ukázal rukou do prostoru.

„Já vím," odvětil Harry a podíval se Dracovi do očí. Pak se nepatrně usmál. „Dobrou, Malfoyi."