Defence Against Love Arts

20. kapitola

„Ta blonďatá krysa si to zasloužila, kámo, neříkej, že ne!" rozčiloval se Ron, když se Harry dostal ke konci vyprávění událostí uplynulé noci.

V Harrym to zabublalo. Vůbec se mu nelíbily nevybíravé výrazy, které sršely z Ronových úst na Dracovu adresu. Nebýt jeho, Hermiona by ještě brečela v knihovně, sakra! Zachoval se skvěle! A ten polibek s tím nemá vůbec co dělat!

„Lepil se na ni jak vosa na sirupovej košíček!" vztekal se Ron dál, když Harry dostatečně rychle nereagoval.

„Ještě že ty ses na nikoho nelepil," podotkl Harry ironicky.

„Ale...ale...," vykoktal Ron. Další slova evidentně nenašel, a tak si opřel lokty o stůl a hlavu složil do dlaní.

„Ale co? Seslala na tebe snad Parkinsonová imperius? Neřekl bych," řekl Harry vzdorovitě. „Proč jsi to udělal, Rone? A netvrď, že za to může alkohol. Všiml jsem si, jak ses na tu párty připravoval. Prostě jsi to chtěl udělat, už když jsi tam šel."

Ron zvedl hlavu a zatvářil se, jako když chytíte zloděje při činu: Vy tu kradete? Ukažte kapsy!

„Harry...já...Pansy...děsně mě přitahuje...nedokážu to ovládnout! Zatraceně, mám Hermionu rád, fakticky! Jenže...máme toho tolik za sebou, víš, válka a tak...už tam není žádnej náboj...a Pansy, ta neřeší, že nemám hotovej úkol z astronomie, ta je prostě jenom sexy. Nic víc, nic míň," řekl a složil opět hlavu do dlaní.

„No fajn," odvětil Harry, „není to ale trochu málo? Ty máš přece na víc, než na holku, co je sice sexy, ale tím to končí!"

„Možná...ale jak říkám...nedokážu to ovládnout."

Harry zvedl ruce v poraženeckém gestu. „V tom případě by ses měl s Hermionou rozejít," řekl a zvedl se k odchodu. Byl na Rona naštvaný a neměl chuť se s ním dál bavit. Bylo mu Hermiony líto, mrzelo ho, že jeho nejlepší kamarád klidně vymění krásnou a chytrou čarodějku za lacinou holku jen proto, že se mu nabízí jako na stříbrném podnose. Ale co s tím může dělat. Nemůže nikoho nutit, aby zůstával ve vztahu, který mu nevyhovuje.

Harry vyrazil směrem k Nebelvírské společenské místnosti, chtěl se na chvíli natáhnout a dohnat deficit ze včerejší noci. Cestou přemýšlel, jak může nastalá situace zacloumat s přátelstvím zlatého tria. Obával se nejhoršího – Ron a Hermiona budou na kordy a on bude stát uprostřed.

-----

Když konečně dorazil do své ložnice, svalil se na postel, kouzlem zatáhl závěsy a zavřel oči. Chtěl na chvíli usnout, ale myšlenky v jeho hlavě splašeně vířily a neustále se vracely k závěru včerejší noci. Harrymu se tělem znovu a znovu rozbíhalo mravenčení. Malfoy...proč sakra Malfoy?! Z celé školy zrovna on! Harry v duchu kvílel a nevěděl, co si počít. Dnešní Dracovo doporučení ohledně aspirinu mu v hlavě udělalo ještě větší zmatek. Co tím chtěl říct? Že si všechno pamatuje? Že si nepamatuje nic? Že toho lituje, nebo se mu to líbilo? Nebo to bral jen jako páteční zábavu a vůbec nad tím nepřemýšlí?

Najednou už to nedokázal vydržet, vyskočil z postele a ze školní brašny vylovil kus pergamenu, brk a inkoust. Sedl si ke stolu a naškrábal stručný vzkaz:

Ve 4 na věži.

H.

Záměrně použil rozkazovací způsob tak, jak to bylo obvykle vlastní Dracovi, když psal Harrymu vzkazy. Harry nutně potřeboval pocit, že má v situaci navrch, i když se cítil úplně ztracený.

Zakázal si nad odesláním déle váhat, našel v kufru soví pamlsek, schval ho v dlani a ruku vystrčil z otevřeného okna. Za okamžik už z Nebelvírské věže odlétala malá sovička se vzkazem pro Draca.

----

Ve 4 na věži.

H.

Draco zíral na vzkaz a usilovně se snažil přijít na to, co má od Harryho čekat. Ráno se k němu přiblížil sotva na krátký okamžik, ani nezaznamenal jeho výraz ve tváři. Určitě zuří a chce mi rozbít hubu, pomyslel si.

Avšak uvědomoval si, že nemá co ztratit. Alespoň celá situace dostane jasnější obrysy. A tak se před čtvrtou vydal ze sklepení směrem k Astronomické věži bez jakéhokoli plánu. Ať už mi Potter řekne cokoli, budu prostě improvizovat, slíbil si.

---

Stejně jako Draco, ani Harry neměl žádný konkrétní plán. Svou nerozvážnost si však uvědomil až po cestě na Astronomickou věž. Co mu vlastně řeknu? Co chci slyšet? Přepadla ho panika, najednou měl chuť vzít nohy na ramena a schovat se za závěsy své postele v Nebelvírské věži. Ale to udělat nemohl, že? Co by si Draco pomyslel, kdyby Harry svolal schůzku a pak na ni nedorazil?

Harry tedy sesbíral veškerou odvahu, silou vůle se snažil potlačit nervozitu, která mu svírala útroby, a začal stoupat po točitém schodišti.

Draco už tam čekal. Zády k Harrymu, opřený lokty o zábradlí pozoroval školní pozemky pod sebou. Harryho vnitřnosti udělaly kotrmelec.

„Ahoj," pozdravil s vypětím všech sil. Draco se otočil, výraz ledově klidný.

„Ahoj," řekl a sotva znatelně se pousmál.

„Co aspirin, zabral?" zeptal se Draco nenuceně.

„Jo, dík, dobrej postřeh," odpověděl Harry a nervozita z jeho hlasu přímo čišela. Nevěděl, co jiného říct, jak v konverzaci pokračovat. Nevěděl, proč vlastně přišel a co od Draca chce. Potřeboval jen jediný styčný bod, aby události včerejšího večera dokázal uchopit a zpracovat. Doufal, že když se s Dracem potká, rozuzlení přijde samo.

Nyní se však mezi chlapci rozhostilo ticho. Draco očividně vyčkával, až se dozví důvod jejich setkání, ale Harry mlčel. Připadal si ztracenější než kdykoli předtím.

A pak už to Draco nevydržel a narovinu, stoicky klidný, se zeptal: „Proč ses chtěl sejít?"

Harry rozhodně nečekal tak přímou otázku. Zoufale si prohrábl vlasy a snažil se najít nějaká slova, kterými by popsal svoje zmatení mysli a zároveň nebyl za blbce. Nebyl však dostatečně rychlý a než stačil cokoli říct, Draco se opět chopil slova.

„Jde o to, co se stalo včera?" zeptal se.

„Tak nějak," odvětil Harry nejistě.

„O Grangerovou, nebo...?" Draco nechal otázku viset ve vzduchu.

Harry však zvolil úhybný manévr: „No...pamatuješ si ze včerejška všechno?"

Draco se zasmál. „Takže o Grangerovou nejde."

„Nejde," přitakal Harry.

„Jo, pamatuju si všechno," přiznal Draco. „A myslím, že vůbec není nutný se tím zabývat. Dost jsem toho vypil, bavil jsem se. A takový věci prostě k zábavě patří, Pottere. Nemusíme to dál pitvat, na našem vztahu se nic nemění."

Harrymu chvíli trvalo než Dracovy slova zpracoval. Dobrý, to by šlo, toho už se můžu chytit.

„Souhlasím. Jen jsem se chtěl ujistit, že to vidíme stejně," řekl Harry, aniž stihl uvažovat, jestli je jeho odpověď upřímná, či ne. Jiná beztak nepřicházela v úvahu.