Defence Against Love Arts

5. kapitola

„Proč zrovna Malfoy?! Ne, nestačí, že jsem celých 6 let v Bradavicích nasazoval vlastní zadek, že jsem celý minulý rok strávil ve stanu a že jsem porazil Voldemorta! Ani ten poslední rok nemůžu mít klid!!" hořekoval Harry v nebelvírské společenské místnosti, když společně s Ronem a Hermionou dorazili z obrany proti černé magii.

„Třeba to nebude tak zlý," snažila se jej uklidnit Hermiona, „však víš, už v podstatě nemáte důvod spolu bojovat."

Harryho Hermionina slova však nepřesvědčila. „To je na tom právě to nejhorší! Vůbec nevím, co mám čekat, jak se chovat! Kdybych věděl, že se budeme dál otevřeně nenávidět, bylo by to mnohem snazší, než tohle!" nadával.

Ron na tom s náladou nebyl jinak. Celé odpoledne se mračil a bručel namísto odpovědí. Harry věděl, že ani Pansy není žádná výhra, ale Malfoy byl prostě Malfoy. Za Pansy by nyní Pastorkovi klidně líbal ruce. Byl z celé situace tak nervózní, že když se zvedli z pohodlných křesel u krbu a zamířili na večeři do Velké síně, neměl vůbec hlad, i když od oběda nic nejedl. Po celou dobu večeře se pak očima záměrně vyhýbal zmijozelskému stolu, aby se náhodou nestřetl s Dracovým pohledem.

Když se toho dne konečně dostal do postele, nemohl vůbec usnout a do pozdních nočních hodin se převaloval ze strany na stranu. I když se tomu bránil zuby nehty, stále přemýšlel, kdo udělá první krok. Měl bych za ním zajít a domluvit si schůzku? Nebo mu mám poslat sovu? Nebo mám počkat, až to udělá sám? Nakonec se v duchu rozhodl, že tomu nechá volný průběh, a když Malfoy sám nic nepodnikne, vymyslí další postup až příští týden. Tolik ho zaměstnávalo přemýšlení nad tím, jak se s Dracem spojit a jaký tón použít, že jej vůbec nenapadlo přemýšlet nad tím, jaké tři fakty Malfoyovi prozradí.

-----

Naopak Malfoy nepřemýšlel tak usilovně nad tím, kdo udělá první krok k domluvě na schůzce. Dokonce se tak nějak začal smiřovat s tím, že bude s Potterem muset celý školní rok spolupracovat. Spíše si lámal hlavu s tím, co mu o sobě řekne. Ať chtěl nebo ne, zadání úkolu přímo vybízelo k tomu, aby mu prozradil svoji orientaci. Prozraďte na sebe něco, co se o vás neví. Že je Draco gay věděli někteří jeho zmijozelští spolužáci, ale Potter nemohl mít ani nejmenší podezření. Draco usilovně přemýšlel, jaké by to pro něj mělo důsledky.

Věděl, že by si Harry tajemství musel nechat pro sebe. Nehrozilo tedy, že by se tato pikantní informace dostala na veřejnost. Draco se necítil stoprocentně připraven sdělit tuto pravdu celému světu. Z reakce rodiny strach neměl, matka jej určitě pochopí a otce čeká ještě pěkných pár let v cele. Neměl tedy obavy, co se stane, až se to dozví jeho rodina, více se bál všeobecné reakce veřejnosti. Malfoy bylo přeci jen v kouzelnickém světě jméno ne úplně neznámé. Kdyby se ale takto otevřel jednomu téměř cizímu člověku, ba dokonce bývalému nepříteli, mohl by to být slušný první krok.

Co by na to Potter řekl? Co by tak mohl. Buďto to přijme jako holý fakt, nebo se mu budu hnusit stejně jako předchozích 6 let. Žádná novinka. Draco celou noc zvažoval všechny pro a proti. K ránu se však rozhodl, že je to přeci jen příliš osobní informace. Že první člověk „zvenčí", který toto tajemství vyslechne, by rozhodně neměl být Potter.

-----

Týden utíkal a Harry s Dracem se stále přehlíželi. Ani jeden se neměl k tomu, aby druhého oslovil a domluvil si schůzku. Pastorek měl pravdu, když tvrdil, že již tato část úkolu bude nesnadná. V pátek Harry pomalu začal propadat zoufalství. Od zadání úkolu uběhly čtyři dny a do odevzdání zbýval víc jak týden (nově měli sedmáci obranu proti černé magii pouze jednou čtrnáct dní), ale Hermiona a Neville už měli úkol hotový. Dokonce i Ron byl dál než on, Pansy si na něj počkala v pátek po snídani a domluvila si s ním schůzku u Tří košťat při sobotní návštěvě Prasinek.