Do you want me?

1.

Louis- normálně
Christopher- tučně
***

Celý týden jsem vystresovaný, jelikož hodlám jít na dost důležitý pohovor. Bohužel už mám jen čtvrt roku a tohle už musím zvládnout....vždy jsem tak příšerně nervózní ....mám na sobě košili, přes ní svetr a slušné kalhoty....Sednu si do čekárny a čekám až bude řada na mne. Vejdu do kanceláře a pozdravím. Sednu si na místo před ním....v čekárně bylo strašně moc lidí, převážně žen a já si nejsem úplně jistý, jestli sem patřím...nahlas polknu a nejistě se ošiju když začne mluvit...

Na dnešek jsem se vůbec ale vůbec netěšil!  Bude to neskutečná otrava vybírat z té tuny zmalovaných nádher někoho schopného, obzvláště, když mi cpou ty svý výstřihy až pod nos...jako bych snad o ženy měl zájem... když jsem mluvil už asi s padesáti a nikdo nebyl vhodný, řekl jsem si teď nebo nikdy a vyzval další.  K mému překvapení však vešel štíhlý, slušně oblečený mladík a vyplašeně na mě koukal. Bez větších emocí jsem ho vyzval aby se posadil " řekněte mi něco o sobě a proč bych si měl vybrat právě vás " řekl jsem stejnou větu už asi po tisící za dnešek...připadám si jak zaseklý magnetofon...

Když mě svou otázkou vyzve abych mluvil, nahlas polknu....zhluboka se nadechnu a spustím....,,Právě jsem dodělal školu, takže si stále pamatuji základy jak pracovat, takže mě nebudete muset tolik zaučovat. Rád pracuji a nikdy nedělám nic polovičatě. Rád se podřídím a udělám vše, co budete potřebovat"

...'podřídím'... při tom slovu se mi zablesklo v očích, ale hned jsem zase nabyl svého klidu " Dobrá tedy...ale obyčejně se začíná jménem, věkem a důvodem, proč by člověk chtěl nastoupit.  Pokud říkáte, že neděláte nic polovičatě, není zrovna nejlepší udělat polovičatě hned první věc!" řekl jsem příkře. Avšak jeho přístup mě zaujal...bude asi dost tvárný, takže si ho můžu upravit jak budu potřebovat...

,,uhm omlouvám se, myslel jsem, že když máte životopis na stole, že jste si něco už přečetl před tím, než jsem přišel " Řeknu potichu a dívám se mu do očí. Snad jsem mu to aspoň trochu vrátil za to jak na mě vyjel, ale chápu to, byla to má chyba ,,Louis Hangton je mi 26" řeknu jednoduše

"To ano, ale představit se je základ..." odsekl jsem mu. Nemám rád, když mě někdo poučuje... dovádí mě to k nepříčetnosti..."Nuže pane Hangtone, proč máte zájem právě o tuto práci?" Zeptal jsem se už trošku mírnějším hlasem

,,omlouvám se" řeknu potichu, jelikož jsem si uvědomil, že jsem to přepískl.....,,Abych byl upřímný, z hlavní části je to plat. Akorát, jak víte, jsem po vysoké škole, tak chci v téhle společnosti získat zkušenosti a kdyby jste se mnou byl spokojený, tak být i stálý pracovník, kdyby to šlo...." Řeknu jemně s úsměvem. Je to známá firma a ví se, že se tady královsky platí. Vím, že jako sekretářka to bude určitě o dost nižší, ale určitě to bude stačit pro mne na jídlo a abych mohl zbytek posílat zpátky domů, abych si zplatil školné, které mi dávali tehdá rodiče

Překřížil jsem ruce na hrudi a významně se na něj zadíval " Víte ale , že nehledám asistenta, co se mé práce týče, ale spíš někoho jako sekretářku, co mi bude vařit kávu, třídit smlouvy a vyřizovat pochůzky...že? Vaše vysokoškolské vzdělání sice oceňuji, ale zatím budete jen na tomto postu....co se týče postupu, vše bude záležet jen na vás a vašich schopnostech" docela se mi zamlouvá.  Je cílevědomý, ale zná své místo a není arogantní... možná by nebyl tak špatná volba...

,,Je mi jasné, že to nebude ze dne na den. Chci začít zlehka. Přeci jen, jak jsem říkal, nemám žádné zkušenosti a vařit kafe asi zvládnu bez praxe " jemně se usměju ,,proto si myslím, že tahle práce je pro mne ideální a vím, že se budu snažit jak jen budu moct, abych byl užitečný " koukám mu s úsměvem do očí