Do you want me?

4

Zdravím =^.^= ...omlouvám se za delší prodlevu, ale bylo toho v poslední době moc °^° ...každopádně už snad budu vydávat pravidelně^^ ...( a rozhoupu se k další kapitole Green Spirit ^^) ...mnuže, užijte si díl  a hvězdička či komentář potěší ♡♡♡
***

Když se ráno probudím, ne zrovna dvakrát nadšený se jdu obléct a jedu do práce. Vezmu mu z domova dietní rýži a k tomu jsem mu ještě včera udělal omáčku s masem. Radši jsem jí nekořenil aby mu to sedlo, on si to vždy může dochutit. Vejdu za deset minut celá do kanceláře a překvapeně na něj kouknu ,,Měl jste zůstat doma, schůzky ještě dneska nemáte. Máte odpočívat takhle se vám to vrátí znovu a budete nemocný ještě víc " Zabručím potichu a dám mu krabičku s jídlem před nos ,,Ohřát si to umíte, že?" Kouknu na něj tázavě

Zůstal jsem na něj koukat jak z jara. Pak jsem se ale oklepal a konečně se donutil mluvit " Překvapuje mě, že jsi se vrátil...čekal jsem, že se tu  po tom včerejšku už neukážeš. " řekl jsem a už jsem byl naštěstí  zase v klidu " vím, že schůzky nejsou, ale musím si tu něco připravit.  Dlouho se nezdržím..." odvětil jsem mu. Pak přede mě přišoupl nějakou krabičku a přihodil další drzou poznámku.  Má štěstí, že je mi furt blbě a zvládnu mluvit v klidu.  "Lousi, sedni si tu, promluvíme si" řekl jsem pevným hlasem  " Je od tebe moc hezké, že mi pomáháš i mimo práci, ale je ti doufám jasné, že to vůbec dělat nemusíš. Pokud na tom i tak  trváš, nemám nic proti, ale stále si musíš pamatovat dvě věci.  Za prvé: To co řeknu platí...ty mě nemůžeš do ničeho nutit a dokonce násilím...mohlo by se ti to vymstít " zvedl jsem provokativně obočí " a za druhé: Nebuď drzý! Vytáčí mě to k nepříčetnosti! " díval jsem se mu do očí.  Z kapsy jsem pak vytáhl obálku s penězi a podal mu ji " na, tohle by mělo pokrýt ten včerejšek "

,,omlouvám se pane, ale jste fajn chlap a nemyslím si že by jste měl s vysokou horečkou ležet sám doma. Je mi jasné, že to dělat nemusím. Dělám to ze své vlastní vůle, tak si ty peníze nechte " zabručím potichu ,,chcete něco přinést k jídlu nebo pití, než půjdete pane?" Zeptám se zdvořile a koukám na něj....

Jeho poznámka mě natolik pobavila, že jsem se musel upřímně zasmát " Věř mi, že hodně brzo zjistíš, že fajn nejsem...." řekl jsem s hořkostí v hlase " ...ale děkuju, je to od tebe milé... " usmál jsem se na něj. "Jinak peníze si rozhodně vem, nebudeš tu přeci sponzorovat milionáře " ...tohle ho snad již přesvědčí... Je to vážně takový trubka.  " ne děkuji...dám si tedy to jídlo od tebe a stejně tu za chvíli končím.... Jinak polévka byla výborná "

,,ale!" Naštvaně na něj koukám a nafouknu tváře ,,jakou mám udělat další práci?" Zeptám se nakonec rezignovaně a sednu si vedle něj...chci mu pomoct, nechci aby se tolik přepínal... už jsem hold takový ...rád pomáhám....

Vrhl jsem na něj pohled ve stylu 'to jako vážně?' Ale už jsem nic nenamítal a prišoupl k němu složku " tohle prosím nějak uspořádej a bude to, já tu jen něco dodělám a máme padla" řekl jsem rezignovaně...nemám sílu se s ním hádat... během půl hodinky jsme měli hotovo a já vyrazil do garáže k autu " pojď, hodím tě domů " pobídl jsem ho

Když mám hotovou práci, dojdu si ještě do bufetu pro svačinu na cestu a jdu s ním dolů k východu ...,,To je dobrý, mě tam jede přímo autobus " namítnu, ale když vidím jeho pohled, povzdechnu si a následuji ho až k autu....panejo to bylo vážně pěkné auto....bohužel já se v tomhle moc nevyznám...no spíš vůbec. Tohle nikdy nebylo pro mne... nakonec nasednu na místo spolujezdce a řeknu mu svou adresu, kde teď bydlím...