Do you want me?

14

Tady máte další kapitolku až z dalekého Plymouth na jihu Anglie (kde je má maličkost na stáži 😁)
Přeji příjemné počtení =^.^=

***

,,smažák není zdravý pro tvé tělo, Debbi...." Zabručím nespokojeně a kouknu na ní...pak si jen povzdechnu, já sám si vyberu Cézar salát s kousky kuřete a k tomu brambory a nějakou bylinkovou omáčku....když přijde servírka, vše se objednám i s pitím a už jen čekáme nějakou tu dobu na své jídlo...

" dneska jenom výjimečně " obhájil jsem jí. Přeci jen je to náš první rodinný výlet! Byl jsem vážně šťastný jak blecha ve psím kožichu a usmíval se jak měsíček ...

Radši to neřeším, ale doma nic takového vážně vařit nebudu.... I kdyby prudili oba dva....povzdechnu si, když nám to přinese a začnu jíst ,,dobrou chuť " popřeju a spokojeně jím své jídlo...je to vážně dobré, ale když si všimnu, jak má Debbie problem s krájením, vezmu si její příbor a všechno jí to nakrájím, aby to měla snazší ....

" děkujú... jsi jako maminka z pohádky " uculila se a já se musel pousmát...ach děti.... pocuchal jsem jí vlásky a dál se spokojeně ládoval...jak já miluju steaky!!!

,,bude ti blbě, nehltej tolik " zabručím a napomenu ho....jsem fakt jak jejich matka...s úsměvem to všechno dojím a zapiju minerálkou....spokojeně si oddechnu a pohladím si břicho

Koukl jsem na něj pohledem ve stylu 'to jako vážně?!' Ale pak jsem stejně zasmál " jsi jak manželka po 40 letech " uchechtl jsem se a dojedl svou porci. Debbie dobaštila chvíli po mě a oba jsme spokojeně oddechovali po dobrém jídle.

,,a můžu za to snad, když si to zasloužíš? Tímhle tempem budeš mít pupek " pohladím ho po tvrdém břichu....dobře, má sakra svaly....ale jen pro teď!!!! Přemýšlím co dělat.....rád bych to zaplatil ale peněženku mám doma a navíc ani v ní nic moc není ..a na účtě taky skoro nic, jelikož většina jde rodičům a mě zůstanou dva tisíce na měsíc, na jídlo, autobus a mé potřeby...což je dost naprd, ale s tím už asi nic neudělám

" no dovol? Já cvičím a to dost víš?!" Uchechtl jsem se a kývl na servírku, že budu platit.  Nechal jsem i slušné dýško, ale pak se jen zvedl, vzal malou do náruče a nabídl ruku Louisovi. Je to moje starostlivé zlatíčko ..

Chytím se jeho ruky a pomalu s nimi jdu dolů...ještě je zatáhnu do obchodu s potravinami, jelikož musíme nakoupit něco k jídlu....tohohle se ujmu já, i když nevím, kde tu co je, všechno si to najdu a nakoupím vše, co je potřeba....jdu ke kasám a bohužel si to nechám zase zaplatit....dost mě to štve, že je jako moje chodící peněženka....

Zaplatil jsem ještě jídlo a vyrazili jsme k autu.  Všechno jsem to naskládal do kufru, připoutal Debbie a sám si vlezl za volant " potřebuješ ještě někam, lásko?" Zeptal jsem se Louise a jemně ho políbil.

,,c-co? Ne, to je vše, už nic nepotřebuju " řeknu hned pevně a kouknu nejistě na něj....Sednu si do auta a připoutám se....už toho pro dnešek mám dost, takže budu rád, když si konečně pak sednu a budu mít klid....oddechnu si, když se rozjede domu, já jen zavřu oči a opřu si hlavu o okénko...

" dobrá, tak jedeme domů! " usmál jsem se a vyrazil.  Po cestě jsem radši byl zticha, protože mi to tam oba zalomili a já je nechtěl probudit.  Když jsme dorazili, nejdříve jsem odnesl nákup do obýváku a jídlo dal do ledničky.  Pak jsem donesl Debbie k nám do ložnice a nakonec přinesl i Louise.  Vzal bych je najednou, ale asi by se tím minimálně jeden z nich probudil.  Položil jsem ho na druhou půlku postele, lehl si mezi ně, přitáhl si je k sobě a spokojeně zavřel oči.  Tohle je takové blaho...