Do you want me?

6

Jak jsem slíbila, tak v rámci omluvy tu máte druhou ještě dnes ♡
***

" Už jsem jí říkal i hůř..." řekl jsem napůl nepřítomně a napůl zničeně...nejradši bych ji úplně vymazal ze svého života... což bohužel nemůžu... díky jeho předchozí poznámce jsem nebyl schopný na tu další zareagovat a jen sklesle vyrazil k autu.  Do kavárny jsem dojel asi za deset minut a už mi naproti běžela moje malá pětiletá sestřička. Šťastně jsem se na ni usmál a ona se mi hnala do náruče "Bráááškóóó" pištěla na celé parkoviště skočila na mě skoro z metru.  Vyzvedl jsem ji do vzduchu a několikrát ji protočil ve vzduchu, než jsem si ji pevně přitiskl do náruče. Pak jsem i s ní dorazil k mamce.  Seděla a odporně se na nás mračila " nehodlám s tebou ztrácet čas dlouho, takže mi dej peníze ať mužem vypadnout...stejně o to stojíme oba dva !" Sykla na mě.  Jen jsem se na ni zlostně zadíval " tohle je poprvé po půl roce co vidím Debbie, tak mě nech....... nechápu, proč ti ji soud nechal!" Nenávistně jsem na ní hleděl a tisknul si tu mou malou příšerku k sobě " protože ty pořád pracuješ...a hlavně je přednější aby bylo dítě s matkou než se sourozencem..." její ledový  úsměv snižoval okolní teplotu závratnou rychlostí.......Stejně ji má u sebe jen kvůli státním příspěvkům...a z peněz, které ji dám já vidí Debbie něco jen tehdy, když jich dám matce téměř nechutnou sumu.  A také mám soudní zákaz přiblížení, takže ji skoro nevidím.... je to to nejkrutější, co mi ta žena mohla provést i přes to všechno, co se mi dělo jako dítěti...

Začne mi zvonit telefon a já se musím sejít s mojí kamarádkou z dětství, která mě přijela navštívit....úplně jsem na ní zapomněl!!!!! Čeká na mě v kavárně. Rychle se zvednu a běžím za ní, ale v té kavárně nenajdu jen jí, ale i svého šéfa s malým dítětem a nějakou ženou... překvapeně na něj kouknu a jdu si radši sednout za svou kamarádkou... ale vůbec se jí nemůžu věnovat, jelikož se snažím odposlouchávat jejich rozhovor....

Dál jsem Debbie houpal na klíně a povídal si s ní " jaké je to ve školce? Jsou tam na tebe hodní " snažil jsem se mile usmívat, ale popravdě jsem zuřil vzteky.  Vzdal bych se pro ni všeho ...klidně i složité práce, kdybych ji mohl dostat do péče...ale matka je v intrikách tak zběhlá, že to bohužel není proveditelné. " je to tam skvělé! Mám tam novou kamarádku Lucy a taky je tam spousta hraček " zazubil se na mě... " Tak to jsem moc rád...hele co pro tebe mám " hladil jsem ji po halvičce a z kapsy vytáhl malinkou psyšovou žirafku. Debbie vypískla a s hlasitým díky zvířátko přitiskla do náruče.  Matka se na nás celou dobu jen znechuceně koukala "Už na to fakt nemám náladu, takže naval prachy a vypadni, nebo to řeknu u soudu a věř mi, že už tohohle spratka nikdy neuvidíš!!!" Zpražila mě nenávistným pohledem. Jen jsem si bolestně povzdechl a podíval se na Debbie. "...bráškó...to už musíš jít? ... hic...neviděli jsme se už...hic... hrozně dlouho." Nasadila smutný hlásek a semtam popotáhla " Promiň beruško...moc mě to mrzí..." snažil jsem se stále usmívat, ale malinko se mi zamlžily oči.  "....když-ž...já .hic..ne-echci-i ...jit s maminkou...já chci s ..hic.te-hebou..." rozplakala se a já ji pevně objal " jednou půjdeš semnou, to ti slibuji!!! Najdu způsob, jak bys mohla být s bráškou.  Do té doby buď statečná ano?" Usmál jsem se láskyplně a pohladil ji po vláskách " na tyhle sračky nemám čas.!" Okřikla mě matka, zvedla se, čapka Debbie za ruku a strhla si ji k sobě až to maličká  málem neustálá " a teď prachy!" Štěkla na mě. Vyndal jsme z tašky tlustou obálku, ona mi ji vytrhla z ruky a odtáhla fňukající Debbie pryč... Jen  jsem tam zůstal sedět jak hromádka neštěstí a z očí mi steklo několik slz...

Když jsem uslyšel to, co se tam dělo zvedl jsem se a chytil tu ženskou za rameno ,,vy jedna fúrie! Jak si tohle vůbec můžete dovolit? Jste falešná stejně tak, jako ty vaše přilepené přívěsky " zavrčím na ní, chytím ji za jeden pramen a doslova jí ho vytrhnu ,,on je tak úžasný chlap a tenhle drobeček ho potřebuje! Ne vás ale jeho!! Proberte se už konečně!!!" Zakřičím na ní a rychle malou pustím za bráškou aby ho rozveselila ....hádám se s ní aby oni měli aspoň ještě chvíli ,,a co ty prachy?!!! To si neumíte vydělat? Jak vám ji soud mohl nechat ?!!! Jste falešná mrcha" rychle jí seberu obálku....jelikož mi je jasné že ta malá z toho stejně nic nedostane a jediné co, tak by s nimi podplatila soudce či kohokoliv...takhle to prostě nejde, nemůžu je nechat takhle trpět....