Do you want me?

12

Tak vám tady asi po tisíci let přináším další díl 'Do You Want Me' .... a slibuji, že se polepším!!! ( ...kolikrát už jsem ho jen říkala? ><)  přeji příjemné počtení =^.^=

***

,,ne to ne já jen...je malá, matka jí týrala... nevím jestli by nepotřebovala zatím jen tebe. Když si myslíš, tak klidně tu budu... jen prostě nechci být jak nějaká vyžírka nebo tak něco " řeknu smutně....a dám mu vlásky za krk ...."víš, přece jen mám dluh u rodičů a musím si to odpracovat.. navíc co když se pohádáme? Co když se něco stane?! Promiň, ale bojím se na tobě být závislý....nechci si na něco zvyknout a aby to pak skončilo...hrozně by to bolelo. Hlavně ztráta tebe, ale jsem jen člověk ....každý si zvykne hned na pohodlí " řeknu potichu

" celou dobu v autě básnila o tom, jak si bude hrát s bráškou Louisem, takže myslím, že tohle nehrozí " uculil jsem se při té vzpomínce... " a rozhodně nejsi vyžírka... ... a pokud chceš, můžeš vařit, čímž se vyrovnáme.... a stále u mě pracuješ, takže plat stále budeš mít, tím pádem můžeš i splácet rodičům ...." pak se zmínil o možné hádce "... to je asi taky fakt... je dost možný, že mě budeš mít brzo dost..." svěsil jsem hlavu... " ...nebudu se zlobit ani ti nic vyčítat, když rekneš že ne.....ale nechtěl bys to alespoň skusit? ..." koukl jsem na něj prosebně

,,p-počkej to jsem nemyslel! Já myslel, že budeš naštvaný ty na mě....já..já to určitě chci zkusit, mám tě příšerně rád a nevydržel bych to už asi bez tebe. Já určitě to chci s tebou zkusit, miluji tě a prostě už od začátku vím, že se o tebe musím starat... o vás oba, jen se bojím. Já a děti, to nikdy nešlo dohromady. Jsem jedináček a děti se mě vždy bály...." Řeknu nejistě a pozoruji ho. Bojím se, abych něco nepokazil...aby se mě nebála nebo tak něco...

Zářivě jsme se na něj usmál a nadšeně ho objal " Tak je domluveno, budeš žít s námi!!!  Debbie bude nadšená ...a já jak v nebi " dlouze jsem ho políbil " ...miluju tě..." hladil jsem ho po vláskách a díval se mu láskyplně do očí

Překvapeně vypisknu, jak se na mě vrhne a začnu se smát. Sám ho pevně obejmu a šťastně se na něj usmívam....spokojeně vrnim a hladím ho ve vlasech ,, sjedeme ke mě teda zítra prosím?" Usměju se na něj a začnu se mu prodírat ve vlaskach

" jasně, dneska bude relax " souhlasil jsem s ním, když v tom se přihnala Debbie i s vybranou pohádkou a šoupla ji do televize " hele Debbie, hádej co? Bráška Lou tady s námi zůstává !" Zazubil jsem se na ni.  Ona na mě chvíli koukala a snažila si srovnat myšlenky, ale pak nadšeně vypískla a vrhla se nám do náruče " napořád?! Napořád že jo!!!" Smála se jak šílená a nadšeně se k němu tiskla

Sám se taky musím zasmát, hladím jí a tisknu si ji k sobě co to jen jde ,,napořád " usměju se na ni a poplácám jí po zadečku ,,tak pojď, jdeme se dívat na pohádku... jakou si vybrala?" Zeptám se jí a tulím si ji k sobě....je hodňounká, až jednou vyroste, bude z ní skvělý člověk...

" zlatovlásku!!" Vypískla a já se jen dojatě usmál a objal ji " ty ji máš vážně ráda co?" Uculil jsem se. On a se jen zářivě usmála "jasně že jo, je to podle pravdy!!!" Uculil se a já jo pohladil ve vláskách... bohužel to zas tak daleko od pravdy nebylo...

,,tu jsem ještě nikdy neviděl, o čem to je?" Zeptám se s úsměvem a dívám se na začátek filmu...nikdy jsem se nedíval na pohádky... televizi jsme nezapínali, jen večer a to tam táta měl fotbal, takže já a cokoliv dětského vážně nejde dohromady...už jen z tohohle toho důvodu...nervózně se zasměju a podrbu se ve vlasech