Do you want me?

13

Nevěříte, kdo se zas po sto letech skopal k vydávání!!! =^.^= ..užijte si díl♡

***

,,už jdu,jen se obléknu" usměju se na něj a dojdu si pomalu do pokoje pro věci, kde se také obléknu. Stále to trochu bolí, ale už se to dá vydržet...po chvíli se vrátím a kouknu na ně.

Mezitím jsem vypravil i nás dva a už na něj čekal v obýváku " skvěle! Zejedeme nejdřív k tobě pro věci a pak nakupovat " přešel jsem k němu a dlouze ho políbil " pokusím se co nejrychleji...kdyby to moc bolelo, tak řekni a vrátíme se, ano?" Pohladil jsem ho po vláskách a povzbudivě se na něj usmál...

,,děkuju... a to je dobrý, já to zvládnu, musíme vážně něco nakoupit " zasměju se, chytím ho za ruku a jdu s nimi dolů do auta....ne zrovna dvakrát nadšeně si do něj sednu a rychle se připoutám...nahlas funím a nadzvedávam zadek, aby to tolik nebolelo

Když jsem si všiml, jaké má problémy, stiskl jsem páčku a jeho sedadlo položil tak, aby téměř ležel.  Pod zadeček jsem mu ještě dal nadýchaný polštář a malou připoutal na zadní sedačku.  Sám jsem si pak sedl na místo řidiče " tak co, lepší?" Zeptal jsem se starostlivě...

,,uhm dobrý já zvládnu sedět.. vždyť takhle snad ani nemůžeš jet ne?" Překvapeně na něj kouknu a nejistě si radši zase sednu ,,zvládnu to, neboj" usměju se na něj a políbím ho na ruku...když se rozjede, oddechnu si a víc se natisknu na okno

" no dobře..." rezignoval jsem. To je tak děsný paličák!!! Polibek jsem nu s radostí oplatil a malá jen nadšeně vypískla, když jsme vyjeli. Jen jsem se uchechtl a první zajel k Louisovi domů, aby si sbalil potřebné věci "půjdu s tebou a pomůžu ti" mrkl jsem na něj a vzal malou za ruku.

,,děkuju " řeknu jen a když vyjdu nahoru do patra, udýchaně odemknu dveře, vejdu do malého, polorozpadlého bytu, kde to je však  uklizené...jdu do svého pokoje, kde si vytáhnu tašku a začnu si do ní dávat své oblečení a osobní věci, abych měl s čím bydlet

Přešel jsem k němu a začal mu pomáhat s rovnáním.... rozhodně dnes musíme nakoupit i něco pro něj...vždyť nemá skoro nic! Malá se zatím zvědavě rozhlížela a cupitala od jednoho rohu ke druhému...

,,už jen zabalím jídlo z lednice a můžeme jít " zazubím se na něj, vezmu tašku do předsíně a zabalím ještě to jídlo....spokojeně se usmívam i když se docela stydím za to, jak jsem bydlel.... i když za to nemůžu, je mi blbé, že viděli tuhle díru....,,tak jo, můžeme jít" řeknu nakonec a jdu ven před dveře.. čekám na ně, abych mohl zamknout

Vzal jsem mu tašky a sešli jsme dolů.  " v kufru mám chladicí box, takže tam to jídlo dám" řekl jsem a jeho věci dal vedle. Nasedli jsme a já vyjel " tak první zastávka bude oblečení " usmál jsem se na ně a zamířil k obchoďáku

Nic nenamítam a přemýšlím jakou má malá velikost...,,Debbi, jakou máš velikost oblečení, víš to ?" Zeptám se jí s úsměvem a otočím se na ní... zamyšleně se otočím nazpátek a přemýšlím nad cestou....když nad tím tak popřemýšlím, já jsem tam ještě  nikdy nebyl....no, aspoň se tam kouknu...

Debbie se na něj jen nechápavě podívala " jakou velikost?" Očividně moc nevěděla, na co se jí ptá. Já se jen pobaveně zasmál a zaparkoval v podzemní garáži "to zjistíme v obchodě.. ty ženský to tam mají v oku" mrkl jsem na něj a vzal je za ruku, každého za jednu, a nastoupili jsme do výtahu.  " jakou máš ty , lásko?" Zeptal jsem se pak...

,,no tak snad...povzdechnu si a jdu s nimi do výtahu...,,c-co já? Já nevím, já nic nepotřebuju... mám své oblečení po otci a něco co mi koupila mamka mě to stačí " zasměju se a nechám Debbi zmáčknout tlačítko